Sv. Maxmilián Maria Kolbe byl mistrem evangelizace. Metodou „vlakové evangelizace" obracel lidi, s nimiž se náhodně setkal ve vlaku, ale stejně intenzivně hlásal Krista masovými sdělovacími prostředky, a to i na misiích v Japonsku. Ve své aktivitě byl radikální a neúnavný. Tento veliký světec ale pochopil, že k porážce nepřátel Církve toto nevystačí. Kromě hlásání evangelia musí katolíci budovat instituce, organizovat se a dbát o morálku ve společnosti. Za odpůrci víry, organizovanými v době sv. Maxmiliána hlavně v zednářských lóžích, stojí totiž kapitál, média a politická lobby. Jejich metodou totiž není politická disputace, ale zkáza mravů ve společnosti.

Takový přístup svatého minority nazval polský autor Piotr Glowacki ve své knize “Co nás učí sv. Maxmilián Kolbe” názvem “zprostředkovaná evangelizace”. Nejde zde pouze o běžné předávání zásad víry, ale o vytváření institucí a sociálních podmínek, které toto hlásání Krista ulehčují a podporují. Jejich význam vynikne, když si přečteme Kristovo podobenství o rozsévači. Jakou úrodu zrno vydá, záleží na půdě, do jaké padne. Mezi lidskými srdci jsou taková, která připomínají skalnatou půdu nebo okraj cesty, ale vyskytují se i taková, která se podobají té úrodné půdě. Nakolik je však lidské srdce připraveno k obrácení, není náhodné. Je to výsledek idejí, jimiž se žilo, společenských poměrů, v nichž se vychovávalo, nebo celkového způsobu života. Právě na těchto činitelích spočívá tzv. “zprostředkovaná evangelizace”, tzn. když vyjmenované vnější podmínky usnadňují a nikoli ztěžují obrácení člověka k Bohu.

Nicméně k těm samým závěrům, k nimž dospěl mučedník blíženské lásky z koncentračního tábora z Osvětimi sv. Maxmilián, dospěli i představitelé těch sil, které světce nejvíce naplňovaly hněvem. Jednalo se o zednářství. „Využívají celou plejádu sdružení nejrozmanitějších názvů a cílů, která pod jejich vlivem šíří náboženskou lhostejnost a oslabují morálku. Na oslabení morálky jim obzvlášť záleží, jak ukazuje jejich nedávné usnesení: My katolické náboženství nezničíme rozumem, ale zkázou mravů. Utápějí duše v povodni literatury a umění zaměřeného na oslabení morálního cítění. Nákaza morální špíny teče širokým korytem téměř všude. Oslabuje charaktery, trhá rodinné svazky a rozmnožuje v hloubce poskvrněných srdcí smutek” – tak světec popisoval formu činnosti členů tajných sdružení, usilujících o laicizaci společnosti a prosazení ateismu. Cestou k tomuto cíli mělo být nikoli připravenost k diskusi, ale vytváření revolučních nálad, prosazování liberálního zákonodárství a formace tomu odpovídající společenské atmosféry.

Tyto institucionální, kulturní a sociální aktivity nepřátel Církve pokračují i v naší době. Lze říci, že “zprostředkovaná ateizace” je oblíbeným nástrojem v rukou “pokrokových kruhů”. Největší nepřátelé křesťanské nauky nenapadají osobní rozměr víry, často nás dokonce ujišťují o své úctě k němu. Kulturní válka se nevede argumentací v otevřené diskusi - nová levice vsadila na podprahové vytváření stereotypů v myslích lidí, o což se starají politické a lobbystické organizace. Jde jim o to, aby lidé žili v poměrech, které způsobí, že budou milovat více tmu než světlo - a tím si zablokují cestu k přijetí Božího zjevení.

Na takovou činnost odpůrců Kristovy církve je adekvátní právě Maxmiliánova odpověď - organizovaná obrana před organizovaným útokem. Způsobů, jakými se tento duchovní syn sv. Františka pokoušel vytvořit takovou alternativu, existovalo několik. Prvním pokusem bylo založení Rytířstva Neposkvrněné r. 1917 v době studií světce v Římě. Tato organizace, jak vysvětlil Otec Kolbe, se měla věnovat “boji se zednářstvím a jinými služebníky Lucifera”. Na jedné straně Rytířstvo mělo bojovat proti vlivům tajných společností modlitbou, na druhé straně ale též vnější aktivitou. Proto po návratu do Polska sv. Maxmilián uvedl do života tiskový orgán tohoto sdružení pod názvem “Rycerz Niepokalanej” (Rytíř Neposkvrněné).

Tento v Niepokalanowě vydávaný katolický měsíčník se zabýval širokým spektrem témat od náboženských až po sociální. Hodně se věnoval také zednářství. Na jeho stránkách se vyhlašoval otevřený boj proti sociálním tendencím, které ohrožovaly zdravou duchovní kondici společnosti - odsuzovala se nestydatá móda, úpadek mravů v kultuře a pokusy legalizovat rozvody a civilní manželství. Rycerz napadal také socialismus a poukazoval na nemožnost smířit ho s katolickou naukou.

Po Rycerzu přišel čas na „Mały Dziennik”, vydávaný minority v Niepokalanowě. Tento list měl charakter více informativní a politický. Cílem bylo vytvoření alternativy k vysokonákladovým periodikům, v nichž chyběl duch katolicity a správných morálních zásad. Místo titulů podporujících nezdravou senzacechtivost, lačnost po skandálech a propagujících neuspořádaný způsob života chtěl O. Kolbe čtenářům nabídnout lék proti tomuto jedu: médium realizující program “zprostředkované evangelizace”, které úspěšně čelí nadvládě nekatolických periodik. Projekt byl velice úspěšný a Maly Dziennik se dostal mezi nejčtenější noviny své doby v Polsku.

Program boje předložený sv. Maxmiliánem je stejně inspirující jako jeho životopis. Bohužel dnes je nedostatečně využíván. V politice a v kultuře chybí katolický pohled, věřící většinou necítí potřebu vytvářet alternativy, neboť podléhají vlivu doktrinářů chrlících svoji propagandu v zábavním průmyslu a v médiích hlavního proudu. „Moderna" proniká k mladým ze sociálních sítí a vůbec z internetu. I ti, kteří ještě chodí do kostela, se raději nechávají formovat těmito jedovatými vlivy než naukou Církve. Proto zprostředkovaná ateizace má ty nejlepší podmínky. Na nástupce sv. Maxmiliána, který nabídne celistvý program detoxikace od této otravy, však stále a netrpělivě čekáme.

Zdroj: Článek “Jak walczyć z bezbożnymi, za którymi stoją kapitał i organizacje? Odpowiada św. Maksymilian” na www.pch24.pl