Papež František v rozhovoru 5. července pro britskou agenturu Reuters vyjádřil naději, že tajná dohoda mezi Vatikánem a čínskou komunistickou vládou, která byla podepsána v roce 2018 a jejíž platnost vyprší v říjnu příštího roku, bude obnovena, protože podle něj dosud probíhala dobře (podobně to hodnotil i mluvčí čínského ministerstva zahraničí Čao Li-ťien). František poté vysoce kladně hodnotil tzv. východní politiku Vatikánu (Ostpolitik) svých předchůdců Jana XXIII. a Pavla VI., jejímž ztělesněním byl vatikánský diplomat a později státní sekretář kardinál Agostino Casaroli. Nynějšího státního sekretáře Sv. stolce kardinála Pietra Parolina, faktického tvůrce současné dohody s Čínou, prohlásil za Casaroliho pokračovatele a „velkého muže“.

Realita ale vypadá úplně odlišně. Jak v minulých dnech informovala agentura AsiaNews, výročí založení komunistické strany Číny se slavilo 29. června v katedrále v Lešanu (v provincii S’-čchuan). Slavnosti se zúčastnil provládní biskup Lei Shiyin. Ve své homilii vyzval věřící, aby „naslouchali slovu strany, pociťovali milost strany a následovali stranu“. Podle agentury biskup Lei byl po vysvěcení na kněze bez papežského mandátu v roce 2011 obviněn z toho, že má milenku a děti, a exkomunikován. V roce 2018 papež František exkomunikaci zrušil. Časopis Compass a mnohá další periodika informovaly opakovaně o krutém pronásledování těch katolíků, kteří nenáleží k provládnímu tzv. Vlasteneckému sdružení čínských katolíků a jsou nuceni scházet se v ilegalitě. Tyto represe se po podpisu dohody mezi Vatikánem a čínskou vládou zostřují.

„Úspěch“ východní politiky kardinála Parolina je tudíž stejný jako „úspěch“ východní politiky kardinála Casaroliho v 60. a 70. letech. V roce 1974 navštívil tento prelát komunistickou Kubu, kde mj. řekl: „Katolíci žijící na Kubě jsou v socialistickém režimu spokojeni“; „Katolíci a kubánský lid obecně nemají se socialistickou vládou sebemenší potíže“; „Katolíci na ostrově jsou respektováni ve svém přesvědčení stejně jako všichni ostatní občané“; „Kubánská katolická církev a její duchovní vedení se vždy snaží nevytvářet socialistickému režimu, který na ostrově vládne, žádné problémy“. Skutečnost byla ovšem taková, že mnoho kubánských kněží sedělo v té době ve vězení za svoji pastorační horlivost, neexistoval žádný náboženský tisk, jakékoliv shromažďování na náboženském základě bylo trestné včetně výuky náboženství.

Dnes mluví Vatikán vůči čínské komunistické vládě stejnou řečí. Po celou dobu platnosti tajné dohody svět neuslyšel žádná slova odsouzení nebo alespoň kritiky čínské politiky porušování lidských práv, zvláště těch v náboženské oblasti. Naopak Vatikán paradoxně čínský komunistický režim chválí, podobně jako dříve Casaroli kubánský. Arcibiskup Sánchez Sorondo, hodnostář vatikánské kurie, r. 2018 prohlásil že „ti, kdo nejlépe realizují sociální učení Církve, jsou Číňané“.

Když Casaroli vyslovil diplomaticky motivované nepravdy o situaci kubánských katolíků, mohlo to vzbudit dojem, že kubánský komunismus je slučitelný s katolickým náboženstvím. Totéž si dnes může veřejnost myslet o čínském komunismu. Včerejší i dnešní Ostpolitik tak propaguje komunismus, který pronásleduje Církev a jenž nazval papež Pius XI. v encyklice Divini Redemptoris r. 1937 „bezbožeckým“.

Vatikánský hodnostář kardinál Willebrands při návštěvě Sovětského svazu r. 1971, kde se setkal s pravoslavným patriarchou Pimenem, musel přijmout jeho prohlášení o neplatnosti tzv. brestské unie z r. 1596, v níž část tehdejších pravoslavných biskupů a kněží přijala katolickou víru, což znamenalo založení dnešní řeckokatolické církve. Ukrajinský kardinál Slipyj, který chtěl vyslovit s tímto svůj nesouhlas na biskupské synodě r. 1971, nebyl vůbec připuštěn ke slovu. Kardinál Mindszénty z Maďarska byl Pavlem VI. r. 1974 protiprávně odvolán z řízení ostřihomské arcidiecéze, aby se dosáhlo sblížení s maďarskou komunistickou vládou. To mělo svou dřívější genezi už v přípravách II. vatikánského koncilu. Ve francouzských Metách bylo už r. 1962 dohodnuto mezi Vatikánem a zástupci ruské pravoslavné církve, že na koncilu nebude schválen žádný dokument odsuzující komunismus výměnou za účast pravoslavných pozorovatelů na sněmu. Sovětské tajné služby se v Římě usadily, ovlivňovaly diskusní vystoupení některých biskupů a vymýšlely očerňující kampaň proti polskému kardinálu Wyszyńskému a dalším nepohodlným hierarchům.

Jan Pavel II., i když si Casaroliho ponechal ve funkci státního sekretáře, změnil vatikánskou východní politiku a přestal ustupovat. V tom pokračoval i jeho nástupce Benedikt XVI. Nicméně, jak je zřejmé ze současné dohody Vatikánu a Číny, Svatý stolec se opět vrací k neblahé Casaroliho politice 60. a 70. let.