V USA se očekává snad v červnu verdikt Nejvyššího soudu, který má zrušit dřívější rozsudek z r. 1973 (tzv. proces Roe versus Wade), jenž legalizuje potraty od okamžiku početí až do porodu jako tzv. „právo ženy“. Je potěšující, že v tomto státě, který je světovou velmocí, mohutně sílí hlasy proti zabíjení nenarozených dětí.

Smutkem ale naplňuje, že katolická hierarchie USA zaujímá spíše nemastný neslaný postoj. Navenek sice biskupská konference vydá občas prohlášení na podporu nenarozeného života, jenže tomu radikálně odporuje praxe podávání sv. přijímání propotratovým politikům, zejména prezidentu Joovi Bidenovi a předsedkyni Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové.

Tím více potěší, když se vyskytnou mezi biskupy výjimky, jimž nechybí odvaha. Takovou se nejnověji ukázal být arcibiskup ze San Franciska Salvatore Cordileone, jehož příjmení lze volně přeložit jako „Lví srdce“. Nomen omen. Mons. Cordileone vydal reskript kněžím své arcidiecéze, že nesmějí podávat madam Pelosiové, která tam má své domovské právo, sv. přijímání do té doby, dokud nezmění svůj postoj k otázce potratů. Pelosiová, která podobně jako Biden ostentativně vyzvedává svůj katolicismus, bojuje celosvětově za tzv. „právo ženy“ na potrat bez jakéhokoliv omezení od početí až do porodu. Arcibiskup Cordileone s ní několikrát hovořil a snažil se ji přesvědčit o totální neslučitelnosti jejího přístupu s katolickou vírou a morálkou. Všechno marné, proto nezbylo, než sáhnout k tomuto kroku. Svou podporu mu veřejně vyjádřilo už několik biskupů USA, zejména Joseph Strickland, Samuel Aquila aj.

Nicméně vzhledem k faktu, že katolický episkopát USA čítá cca 300 členů, jde o malou menšinu. Nejvlivnější hierarchové, jakými jsou washingtonský arcibiskup kardinál Wilton Gregory nebo chicagský arcibiskup kardinál Blaise Cupich, ostentativně požadují podávat Bidenovi a dalším propotratovým politikům sv. přijímání, Gregory ve Washingtonu prezidentovi skutečně podává.

To souvisí se smutnou realitou, že katolická hierarchie za pontifikátu papeže Františka opustila nekompromisní postoj vůči potratům, ne sice v teorii, ale v konkrétní praxi. Křivdili bychom papeži Františkovi a dalším vlivným kardinálům a biskupům, kdybychom řekli, že se k otázce potratů nevyjadřují nebo vyjadřují dokonce v rozporu s katolickou naukou. Tak tomu opravdu není, nynější papež mnohokrát během svého pontifikátu potrat odsoudil ostrými slovy.

Jenže musíme s lítostí a sine ira et studio konstatovat, že papež František něco jiného hlásá, a něco jiného v praxi provádí. Navenek proti potratům, ale nikdy nepřijal na audienci zástupce hnutí prolife. Navenek proti potratům, ale veřejně pěje chválu na političku a novinářku Emmu Boninovou, která má klíčovou smutnou „zásluhu“ na legalizaci potratů v Itálii v 70. letech. Navenek proti potratům, ale ve vatikánské Akademii pro život, která byla založena Janem Pavlem II. k boji proti potratům, provedl personální čistku, kdy vědci prolife byli nahrazeni zastánci potratů včetně známého Jeffreye Sachse, jenž bojuje za celosvětovou legalizaci tohoto zla. Navenek proti potratům, ale v době covidového šílenství nařídil ve Vatikánu povinné očkování všech zaměstnanců vakcínami majícími spojitost s potraty. Navenek proti potratům, ale před několika měsíci přijal ve Vatikánu na audienci prezidenta Bidena a měl mu údajně říci, že je dobrým katolíkem a může přijímat Tělo Páně. Biden toto tvrdí a Vatikán to nedementuje. Takže co si má normální katolík o tom myslet? Když vidí, že hlavní prosazovatelé potratů přistupují běžně k eucharistii a je jim normálně podávána bez mrknutí oka, tak se logicky začnou domnívat, že Církev svůj názor na potraty buď změnila, nebo tuto věc nebere vážně.

Ať už se to komu líbí nebo ne, potraty jsou skutečně nejhorším zločinem 20. a 21. století. Z hlediska katolické morálky nejen těžkým hříchem vraždy nevinné a bezbranné lidské bytosti, ale i rouháním se Stvořiteli. Potraty se staly téměř na celém světě legálními. Během cca 100 let (od první legalizace tohoto zločinu v sovětském Rusku r. 1920) byla takto povražděna zhruba miliarda nemluvňátek, což je podstatně více než činí počet obětí nacistických nebo komunistických zločinů.

Německý obránce nenarozeného života Guenther Annen již dříve řekl: „Včera holocaust, dnes babycaust.“ Za to se musel před zhruba deseti lety zodpovídat před soudem, neboť tím prý „urazil“ židovské oběti nacistického holocaustu. Jenže měl stoprocentní pravdu. „Holocaust“ znamená v překladu „celopal“, tj. když se zvířecí oběť na oltáři celá spálí a nezůstane žádný zbytek. Tím měla být symbolizována oběť židovského národa za války, kdy nacisté jej chtěli vyhladit beze zbytku. „Babycaust“ lze poté přeložit jako „děťopal“, oběť nenarozených dětí přinášených ne Bohu, ale démonům pohodlí, kariéry, iluze fyzického nebo psychického zdraví a dalších důvodů, proč ženy odmítají přivést na svět svého potomka.

„Babycaust“ dneška se nápadně podobá dětským obětem, které přinášeli Féničané bohu Molochovi, nebo indiánští Aztékové svému „opeřenému Hadovi“. V obou případech byly děti podrobeny strašlivému týrání a bolestem. Jsou snad potraty něco jiného? Dítě v mateřském lůně je buď zaživa kyretou rozsekáno na kusy, nebo spáleno příslušnou chemikálií.

Až za několik staletí budou historikové zkoumat příčiny tohoto hnusného barbarství, padne zajisté i otázka, jak se k tomu postavili křesťané, především Katolická církev. My víme, že svět je v tomto vůči ní nemilosrdný. Markantně to ukázal v kauze nacistického holocaustu navzdory faktu, že se nejenom nedá prokázat žádná spolupráce katolíků na těchto bestialitách, ale naopak církevní instituce poskytovaly pronásledovaným Židům úkryt a další všestrannou pomoc. To se týká zvláště papeže Pia XII., jemuž po válce tisíce Židů, jednotlivců a organizací, psaly děkovné dopisy a někteří rabíni navrhovali umístění jeho jména v památníku Yad Vashem v Jeruzalémě, kde jsou uvedena jména Nežidů, kteří za války obětavě pomáhali příslušníkům izraelského národa. Nicméně v 60. letech stačil jeden divadelní kus pochybné umělecké kvality (drama „Náměstek“ od Rolfa Hochhuta), objednaný sovětskou rozvědkou – a všechno bylo jinak. Svět „uvěřil“ výmyslům, že Pius XII. má vinu na holocaustu buď svým mlčením, nebo aktivní spoluprací. Teprve v posledních letech, kdy Vatikán otevřel své archivy, tyto pomluvy utichly.

Jestli se svět takto choval ke Katolické církvi v kauze holocaustu, jak se potom bude chovat, dospěje-li k poznání, že potrat byl krutým zločinem a jeho legalizace genocidou, v kauze babycaustu? Když vinil Katolickou církev ze spoluviny na zvěrstvech holocaustu, ačkoliv ani jeden z jeho strůjců (Hitler, Himmler, Heydrich…) nebyl praktikujícím katolíkem, naopak všichni uni sono nenáviděli Krista a jeho nauku, což platí i o jeho organizátorech (Eichmann, Mengele, Hoess…), co potom řekne na téma babycaustu, kdy jeho současní čelní prosazovatelé Biden, Pelosiová a kanadský premiér Trudeau se prohlašují za katolíky, chodí pravidelně na mši a přijímají svátosti?

Buďme ale spravedliví. Ještě za pontifikátu Jana Pavla II. byl postoj Katolické církve naprosto jednoznačný. Encyklika tohoto papeže „Evangelium Vitae“ z r. 1995 je vedle „Veritatis Splendor“ z r. 1993 tím nejskvělejším, co z jeho pera vzešlo. Nejenom odsuzuje potraty, ale vyzývá k aktivnímu odporu i za cenu osobních obětí. Jenže za pontifikátu Františka došlo k posunu, který se nedá hájit.

Smutné je, že když některé země přece jen sáhnou ke zpřísnění potratové legislativy a k větší ochraně nenarozeného života, nesetká se to většinou s adekvátní podporou církevních představitelů. V africké Tanzánii se podařilo obdivuhodnému prezidentovi a praktikujícímu katolíkovi Johnu Magufulimu prosadit bezvýjimečný zákaz potratů – a musel čelit kritice biskupské konference za údajné „diktátorské metody“. V Polsku Ústavní soud loni zakázal potraty z tzv. eugenických důvodů – a i když tamní biskupská konference jako celek toto uvítala, tak někteří biskupové v zahraničí se vyjadřovali v tom smyslu, že prý „nelze nutit ženy, aby byly hrdinkami a své postižené dítě donosily“.

V této souvislosti se hodí připomenout, že letos u nás spolek Trizomie 21 vydal pod redakcí Radky Kliśové knihu svědectví o dětech s Downovým syndromem pod názvem „Jsme na světě rádi“ spolu se statěmi našich i zahraničních odborníků: lékařů, psychologů, pedagogů a terapeutů včetně článku Jéroma Lejéuna, objevitele chromozomu této choroby, katolíka a velkého obránce nenarozeného života. Je to velmi hodnotná publikace, vhodná pro všechny rodiče, jimž ještě před narozením je sdělena „vada“ plodu v podobě Downova syndromu.

Svědectví uvedená v této knize odhalují, že lidé s tímto postižením chtějí žít, ba dokonce lpějí na životě, proto jejich usmrcení před narozením je zločinem, který nelze tolerovat. Mnoho rodičů, jak dokazují publikovaná svědectví, má radost ze svých dětí navzdory jejich postižení. To platilo i o francouzském prezidentovi, praktikujícím katolíkovi a hrdinovi odboje za II. světové války generálu Charlesi de Gaullovi. Jeho láska k dceři postižené Downovým syndromem byla tak příkladná, že jako důstojník nechodil na večírky s kolegy a trávil čas se svou dceruškou. Když mu to vyčítali, odpověděl stroze a zásadově: „Pánové, já dávám přednost své rodině. Jestli se vám to nelíbí, tak nikde není psáno, že musím u armády zůstat.“ Mimochodem, vyskytli se i lidé s tímto postižením, kteří dosáhli vysokoškolského vzdělání.

Kniha jasně ukazuje, že postižení plodu v žádném případě neospravedlňuje potrat, což konstatoval také polský Ústavní soud. Neexistuje vůbec nic, co by takovou vraždu mohlo ospravedlnit, leda bychom rehabilitovali nacistické válečné zločince, kteří byli v Norimberku po válce souzeni mj. i za eutanázii tělesně nebo duševně postižených. Ani znásilnění nesmí být důvodem k legalizaci tohoto příšerného zla.

Zdá se, že v USA toto čím dál více lidí chápe, dnes už existuje v předvečer očekávaného verdiktu Nejvyššího soudu 50 měst, která se prohlásila „bezpotratovými zónami“, tzn. zrušila na svém území potratové kliniky. Čím dál více států zpřísňuje potratovou legislativu. To všechno jsou pozitivní signály navzdory teroru, který rozpoutala potratová lobby. Napadány jsou zejména kromě středisek prolife katolické kostely, i když postoj značné části hierarchie je dvojznačný. Nepřátelé cítí, že ochrana života od početí je pevně zakódována v Božské nauce Církve navzdory selhání jejich představitelů.

Tím více je třeba cenit si takových prelátů jako mons. Cordileone. Modleme se za něj, aby zůstal věrný svému jménu „Lví srdce“ a nenechal se zastrašit žádnými výhrůžkami a teroristickými akty! Kéž se k němu připojí v maximální míře i další biskupové! Bude-li boj za ochranu nenarozeného života v ekonomicky nejsilnější zemi světa v kauze zrušení rozsudku Roe versus Wade úspěšný, potom půjde o pozitivní signál pro další státy. Kéž Bůh dá!