Přijímání na ruku je největší ranou pro Církev


Slovenská Trnava uvítala v sobotu 7. května vzácného hosta. Byl jím známý biskup ze středoasijského Kazachstánu Jeho Excelence mons. Athanasius Schneider, pocházející z německé národnostní menšiny v Rusku, který statečně vystupuje na obranu katolické pravověrnosti. Stalo se tak u příležitosti vydání jeho knihy Christus Vincit ve slovenštině. Vydal ji Spolok latinskej omše r. 2022. Biskup Schneider měl také v Trnavě přednášku na téma současné církevní krize.

Jasnost, přímočarost a úder na hlavičku konkrétního problému, čímž je mons. Schneider pověstný, prokázal i tentokrát. Podle něj se dnes nacházíme uprostřed 4. velké krize Církve. Tou první byla hereze arianismu ve 4. stol., druhou papežské schizma 14. stol., třetí protestantská reformace 16. stol.

J.E. mons. Schneider ostře zkritizoval dnešní pastýře za to, že „opustili věřící“. Právě toto popisuje ve své knize. Nicméně to nemůže být pro nás dispensem k opuštění služby vojáka Kristova, k níž jsou povoláni duchovni i laici. „Nikdy se nesmíme stydět za katolickou víru, protože je to víra všech dob,“ řekl biskup Schneider. Připomenul též, kolik lidí v této víře a pro ni zemřelo a zdůraznil, že „toto je jediná víra, která může obnovit civilizaci“. Ale „není možné být dobrým vojákem bez toho, abychom správně porozuměli Kristovým rozkazům“, pokračoval mons. Schneider. Proto je podle něj nutné stále se v pravé víře Kristově vzdělávat. Křesťané se narodili proto, aby bojovali, a čím více odvahy tváří v tvář nepříteli projeví, tím jistější bude vítězství. „Vždyť Kristus už svět porazil,“ připomněl biskup v souvislosti s Pánovým vítězstvím na kříži a s jeho Zmrtvýchvstáním.

V další části poté uvedl slova některých papežů na dokreslení situace panující v současné Církvi. Sv. Pius X. např. varoval, že „musíme být vždycky bdělí, neboť nepřítel nikdy nespí a i když takticky mění svůj jazyk, vždycky útočí a jeho útoky jsou pokaždé smrtonosné“. Podle tohoto svatého papeže „žijeme v době falešného bezpečí, v němž nás ukolébali falešní proroci, kteří neustále volají ´Vítězství!´, aby utlumili bojovou morálku. Jde o ty, kteří nazývají dobro zlem a zlo dobrem.“ Pius XII. zase řekl, že Kristus zvítězí skrze eucharistii a že „eucharistie nás osvobodí“.

Mons. Schneider se dotkl i osobnosti bl. Karla Habsburského, od jehož smrti uplývá letos sto let. Překvapivě upozornil na málo známou skutečnost, že tento blahoslavený císař a král „kategoricky odmítl jakoukoliv spolupráci se svobodnými zednáři, kteří mu slíbili návrat na trůn, když bude souhlasit s rozvody manželství, sekulárním školstvím bez vlivu Církve a legalizací svobodného zednářství“. Biskup citoval jeho slova: „Co jsem přijal od Boha, nemohu vzít zpět z ruky satana.“ Vyzvedl bl. Karla jako příklad statečného a Církvi věrného státníka, jenž odmítl každý kompromis se světem, který sesadil Krista z trůnu. Dále mons. Schneider prohlásil, že „církevní představitelé, kteří kolaborují se zednáři, jsou zrádci. Jsou to ti, kdo propagují rovnost všech náboženství a tím zrazují Krista a jeho víru,“ řekl zvýšeným hlasem. Bl. Karel, který zůstal věrný a zásadový, je vzorem ctnosti a statečnosti pro nás pro všechny, rozváděl dále.

Biskup neopomenul ani současnou tzv. „pandemii“ a s ní související očkování. I když existovaly vážné případy onemocnění covidem, tak smrtnost byla natolik nízká, že nastolená „opatření“ vlád byla „absolutně neadekvátní“. Všechno bylo „zcela mimo proporce“. Odsoudil také očkování proti covidu, neboť má spojitost s umělým potratem. Ale – dodal s úsměvem – „po této zkušenosti máme větší důvěru v Pána“. Postěžoval si však na postoj dnešní Církve, která „více dbá na zdraví těla než na zdraví duše“.

Zaujal stanovisko i k současné rusko-ukrajinské válce. Řekl, že nebude mluvit o politice, nicméně jako duchovní pastýř musí odsoudit každý konflikt, v němž umírají nevinní lidé. Důležité však je podle něj chápat tuto válku jako Boží trest za naše hříchy, což by nás mělo „probudit k pokání, k modlitbě a ke skutkům křesťanské lásky k bližnímu“.

Podle biskupa je přijatelné vést válku proti islámské ideologii, která se snaží zničit evropskou kulturu a civilizaci, ale nelze akceptovat, když proti sobě bojují Rusko a Ukrajina – dvě křesťanské země. Křesťané by proto měli přestat bojovat mezi sebou a zaměřit své úsilí na zastavení islamizace a dechristianizace. Rusové a Ukrajinci by si měli navzájem „udělit odpuštění a prokázat křesťanskou lásku“.

Mons. Schneider dále řekl, že podle slov sv. Jana Apoštola „žijeme na konci časů“. Tento stav trvá už dva tisíce let. Když apoštolé se chtěli od Ježíše dozvědět, kdy nastane konec, On odpověděl, že jim nepřísluší toto znát.

„Nutno ale být bdělý,“ upozorňuje biskup Schneider. Řekl, že podle fatimského poselství Panny Marie nás ještě čeká „velká obnova“ světa a Církve. „Mám naději, že Duch Svatý si připravuje půdu pro velikou obnovu,“ sdělil udivenému posluchačstvu.

Přijímání na ruku

„Největší ranou pro Církev dneška je přijímání na ruku,“ řekl kazašský biskup naprosto jednoznačně. „Jde o přímou ránu do jejího srdce. Jedná se o banalizaci a trivializaci Kristova Těla… když ho podávají jako zákusek.“ Zavedení celosvětového přijímání na ruku je podle něj absolutně neopodstatněné a je vizitkou „smutného stavu dnešní Církve“. „Dokud nebude přijímání na ruku zakázané a Církev před Pánem nepoklekne, její obnova nenastane,“ konstatoval mons. Schneider.

Poté vyprávěl příběh z jedné brazilské vesnice, kde působil jako misionář. Přišlo za ním jedno děvčátko z místního kmene, hluboce věřící, a stěžovalo si na jistého kněze z Evropy, že podává sv. přijímání pouze na ruku. Vykládal lidem, že je to prý nové nařízení II. vatikánského koncilu, což samozřejmě byla lež. Dívce se to ale nezdálo a mladému knězi Schneiderovi řekla: „U nás máme kmenový zvyk, že když přijde návštěva, tak hostitel si před ní důkladně umývá ruce, aby bylo jasné, že se předtím, než jí podá ruku, nedotkl ničeho jiného, čím by si je pošpinil. Já ale, když přijdu do kostela, tak se napřed dotknu kliky dveří, potom lavice a sedadla, a jak pak mohu brát do rukou to, co je nejcennější? Největší návštěvu, jaká může ke mně přijít?!“

Dívka proto vyzkoušela na toho kněze jeden trik. Když šla ke sv. přijímání, měla pevně sepjaté ruce. Kněz jí ale vnutil Tělo Páně do ruky násilím. Byla zoufalá a modlila se, co má dělat. Příště, když šla ke sv. přijímání, měla ruce za zády. „Ten kněz byl skutečný farizej,“ řekl biskup Schneider s viditelným hněvem ve tváři.

Následně vyprávěl příběh ze svého dětství, když se jako 12letý přestěhoval se svými rodiči ze Sovětského svazu do Německa. Tam se už v mnoha kostelech přijímalo pouze na ruku. „Moje maminka zůstávala proto v chrámu po mši, dokud všichni neodešli. Potom šla dopředu, sbírala ze země částečky Těla Páně, které spadly na zem, a dávala je na jazyk, aby alespoň tímto způsobem je uctila a zabránila jejich znesvěcení tím, že lidé budou po nich šlapat,“ řekl dále biskup Schneider. Poté doporučil, aby věřící do kostelů, kde podávají sv. hostii na ruku, pokud je to možné, vůbec nechodili.

Dále kazašský biskup jednoznačně upřednostnil tradiční mši sv. před NOM. Řekl, že máme co do činění se dvěma odlišnými rity a nikoli dvěma odlišnými formami jednoho a téhož ritu. „Už z vnějšího pohledu je zřejmé, že nová mše je podobná protestantskému obřadu,“ konstatoval. „Forma, kdy kněz stojí čelem k lidu, je vysloveně protestantská a v Církvi nikdy neexistovala…, tím se snižuje význam adorace,“ poznamenal dále. Latinská tradiční mše sv. je ale fixovaná na adoraci a nadpřirozené atributy Boha, je proto „více teocentrická“. Na otázku, co ale má dělat mladý kněz, když chce sloužit tradiční mši, ale kvůli dokumentu Traditionis Custodes nemůže, mons. Schneider odpověděl, ať se naučí tyto obřady a celebruje je i potají s vírou, že přijde doba, kdy nový papež toto nařízení zruší. „Žádný papež nemůže zrušit tradiční latinskou mši. Ta je tak důležitá, že ji žádný papež nemůže zničit. Naopak, tato latinská tradiční mše porazí papeže,“ dodal za smíchu celého sálu.

Odpověděl též na otázku, jak má křesťan chápat nenadálou vážnou nemoc. Podle jeho slov se jedná o kříž od Boha, který nás má k němu přiblížit. Ale nesmíme být fatalisty jako muslimové, kteří propadnou apatii. Katolíci nepoužívají pouze víru, ale také rozum, jenž pochází od Boha. Pokračoval: „Bůh nám též dává medicínu a v dějinách máme mnoho svatých lékařů. Těm, kteří milují Boha, všechny situace pomáhají k dobru.“

Na závěr J.E. biskup Athanasius Schneider udělil své požehnání Spolku latinskej omše.

(Podle článku „Matej Gavlák: Biskup Schneider v Trnave: Prijímanie na ruku je najvačšia rana Cirkvi súčasnosti!“ na webu www.christianitas.sk 13.5.2022 zpracoval PhDr. Radomír Malý)