Tato invokace se v loretánských litaniích, které právě tento měsíc zpíváme při májových pobožnostech, nenachází. Co ale brání, abychom jí poskytli prostor ve svých soukromých modlitbách? Zvláště když si to samotná Panna Maria přála? Jsou některá mariánská sdružení, která se k Marii, Matce dobrého díla, skutečně modlí.

Má to svoji historii. R. 1582 v klášteře sester Neposkvrněného početí v ekvádorském hlavním městě Quitu zemřela mladičká 19letá řeholnice Mariana de Jesus Torres. Uložili ji do rakve a připravili, jak bylo tenkrát obvyklé, na třetí den pohřeb.

Jenže stalo se něco úžasného. Když vstoupili do kaple, kde ležela rakev se zesnulou, ona najednou vstala živá a zdravá. Přítomné sestry a kněz se stali svědky zázraku. Sestra Mariana vypověděla, k čemu vlastně došlo. Modlila se v kapli a uprostřed modlitby náhle zemřela. Její duše se odloučila od těla a spatřila, jak ze svatostánku vystupuje Božský Spasitel doprovázen svojí přesvatou Matkou. Mariana uslyšela svůj věčný ortel: jsi navěky spasená, pojď do mého království!

Poté ale Pán dodal, že má pro ni jednu nabídku. Může se vrátit zpět do pozemského života, bude ale hodně trpět. Kristovým přáním bylo, aby toto utrpení obětovala za lidi 19. a 20. století, kdy se rozšíří v dosud nevídané míře odpad od pravé Církve a její pronásledování, nevěra a těžký hřích. Pán Ježíš ale ponechal Marianě naprostou svobodu volby, k ničemu ji nenutil. Když nabídku odmítne, nic se nestane a půjde s ním rovnou do nebe.

Rozpačitá řeholnice Spasitele prosila, aby rozhodl za ni. On ale odpověděl, že ji nechce ovlivňovat. Tu však náhle do rozhovoru vstoupila Matka Boží a řekla, že bude ráda, když Mariana nabídku přijme. Ona tak učinila, Panna Maria jí poté sdělila některá proroctví, která se přesně vyplnila a jsou důkazem pravosti tohoto zjevení, což potvrdily i církevní autority.

Marianě Matka Boží předpověděla, že v 19. stol. bude vyhlášeno dogma o jejím Neposkvrněném početí. Stalo se r. 1854. Také avizovala vyhlášení dogmatu o papežské neomylnosti, uskutečnilo se r. 1870 na I. vatikánském koncilu. Sdělila také, že v 19. stol. se rozmnoží tajné bezbožné a satanistické spolky, které budou ničit víru lidu. Dnes je jasné, že šlo o svobodné zednáře. Prorokovala, že v 19. stol. jeden zbožný ekvádorský vládce zasvětí zemi Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu – a bude zavražděn. Splnilo se, katolický prezident ct. Gabriel García Moreno tak učinil r. 1873 – a o dva roky později byl zavražděn svobodnými zednáři, když vycházel z katedrály po ranní mši sv.

Marianin nový život na této zemi byl plný utrpení. Ještě jednou zemřela a byla vzkříšena, sestry ji zvolily představenou, pak ale se začaly bouřit proti jejím nařízením, jimiž chtěla upevnit řeholní kázeň. Sesadily ji a dokonce zavřely do klášterního vězení. Potom se dočkala své rehabilitace a znovu byla zvolena představenou. Trpěla mnoha nemocemi a bolestmi, zemřela r. 1635, její mrtvé tělo bylo po exhumaci na počátku 20. století vyzvednuto neporušené. Všechny své strasti obětovala na úmysly, které jí Pán Ježíš a Matka Boží sdělili: za lidi 19. a 20. století propadlé nevěře a hříchu.

Marianu Matka Boží v jejím utrpení posilovala, několikrát se jí ještě do její smrti zjevila. Vyslovila také přání, aby byla uctívána jako Matka dobrého díla a aby Mariana nechala zhotovit k tomu sochu.

To nás nutí k rozjímání, co je vlastně tím „dobrým dílem“? Odpověď není těžká. Dobré dílo je každé, které odpovídá Boží vůli a je vykonáno podle ní. Svatá Panna se v tom stala nedostižnou mistryní. Byla zbavena poskvrny dědičného hříchu, proto, když činila svá životně důležitá rozhodnutí, vždycky se rozhodla správně, jak chtěl Bůh.

To nebylo jen při zvěstování, kdy řekla Pánu před andělem Gabrielem své „Fiat!“ Maria uměla dát přednost Boží vůli i předtím, i když to znamenalo pro ni ztrátu. Málo se dnes publikuje, že ona pocházela ze vznešeného rodu krále Davida a dostalo se jí privilegia výchovy v jeruzalémském chrámu, což znamenalo výsadní postavení v ženské společnosti. Měla tím dobře našlápnuto k výhodnému sňatku s příslušníkem kněžské třídy nebo s vykladačem zákona, případně i s výše postaveným světským hodnostářem. Jenže ona si volí za manžela obyčejného tesaře, muže zbožného a ctnostného. Poznala už tenkrát správnou hierarchii hodnot podle Boha: ctnost je důležitější než postavení, sláva a moc.

Velký český básník Václav Renč napsal o ní skvělé básnické dílo „Popelka nazaretská“. Snad mi tento umělec a mučedník komunismu z výšin věčnosti odpustí, když si s ním dovolím nesouhlasit. Maria nebyla „popelkou“, protože patřila pro svoji formaci v chrámu mezi „ženskou elitu“. Rozdíl oproti pohádkové Popelce je též v tom, že ona od košťat a kamen postoupila až do královského paláce, zatímco Maria volila opačnou cestu. Od možnosti úspěšné kariéry po boku židovského vzdělance, duchovního nebo světského vladaře sestoupila na úroveň manželky tesaře na provincii.

Už tady započalo její „dobré dílo“, které vyvrcholilo jejím „Fiat“. Tehdy dala přednost Boží vůli i za tu cenu, že bude riskovat ukamenování jako nevěrnice nebo že její vlastní duši „pronikne meč“, jak jí předpověděl Simeon v chrámu. Mystikové předpokládají, že už ve chvíli, kdy anděl čekal na její odpověď, jí byla zjevena alespoň část utrpení, jemuž bude muset čelit jako Matka Spasitele.

Ona opravdu je Matkou každého dobrého díla, tzn. takového, které je vykonáno v souladu s Boží vůlí, zvláště pak v situaci, kdy člověk dá přednost jí před svým osobním prospěchem a zájmem.

Mělo by být prioritou každého katolického křesťana, aby při rozhodování, jestli udělat to či ono, prosil o poznání Boží vůle – a to i za tu cenu, že to pro něho nebude výhodné a pohodlné. Jen tehdy může být dílo opravdu dobré. Kdo jiný tady může být lépe nápomocen než právě Panna Maria, Matka dobrého díla? Ta, která se vždycky rozhodla podle Boží vůle a nikdy jinak. Ona je nejlepší přímluvkyní za to, aby mi Pán při rozhodování seslal Ducha Svatého a dal mi poznat, co mám dělat a jak se zachovat, abych naplnil jeho a nikoli svou vůli. Svatá Maria, Matko dobrého díla, oroduj za nás!