V USA byla vydána kniha o zednářství ve Vatikánu. Jejím autorem je P. Charles Murr, který v 70. letech pracoval v Římě. „Vražda ve 33. stupni" (angl. Murder in the Thirty-Third Degree) zní název práce, která vyvolává za oceánem velké pozdvižení.

Jak sdělil P. Charles Murr, jenž byl asistentem kardinála Edouarda Gagnona, v rozhovoru pro časopis „The Remnant Newspaper”, úmysl napsat knihu o zednářství v 70. letech ve Vatikánu u něj dozrál při rozhovoru s P. Malachim Martinem. – Několikrát jsme spolu obědvali v New Yorku a řekl jsem mu, co vím o vyšetřování, které vedl arcibiskup Gagnon. Odpověděl mi, že bych to měl napsat a když to neudělám já, chopí se toho on. Cítil jsem povinnost zveřejnit, co vím o krizi v Církvi – řekl tento kněz.

V rozhovoru mluví mj. o domnělém členství arcibiskupa Annibala Bugniniho, tvůrce nového mešního řádu r. 1969 (NOM), v zednářské lóži. Říká, že Pavla VI. o tom informovali r. 1975 kardinálové Staffa a Oddi; kardinál Staffa měl tyto zvěsti potvrdit na základě svých kontaktů v Interpolu a v italské vládě. Právě tyto informace způsobily, že Pavel VI. odeslal Bugniniho jako nuncia do Iránu. Jak Staffa, tak i Oddi dosti hlasitě mluvili o spojení Bugniniho se zednářstvím, což vyvolalo proti nim diskreditační kampaň. Byl též zveřejněn soupis údajných 100 zednářů ve Vatikánu, z nichž ale ve skutečnosti pouze 3 nebo 4 náleželi k lóžím.

Důsledkem celé záležitosti bylo, že Pavel VI. požádal kardinála Giovanniho Benelliho, aby vše na téma Bugniniho důkladně prošetřil. Benelli, substitut ve Státním sekretariátu, měl prověřit zprávy o jeho příslušnosti k zednářství. Potom papež pověřil arcibiskupa Gagnona vyšetřováním celé římské kurie. Záležitost byla tajná – pouze mons. Gagnon a Pavel VI. věděli, jaký je cíl opatření, která Gagnon v kurii učinil. Jeho práce, která spočívala na provádění výslechů každé osoby pracující v kurii, vyvolala vztek mnohých; došlo dokonce i ke vloupání se do jeho bytu v Kanadské koleji v Římě.

Podle P. Murra hlavním problémem, na který upozornil mons. Gagnon, byl obrovský vliv kardinála Baggia na nominaci biskupů. V souvislosti s tím, že Pavel VI. nařídil biskupům odchod do důchodu po dovršení 75. roku života, bylo třeba jmenovat v krátké době mnoho biskupů. Právě toto realizoval kardinál Baggio, který preferoval mnoho liberálů, mezi nimi i Theodora McCarricka, pozdějšího pachatele hanebných skutků sexuálního zneužívání seminaristů.

Podle P. Murra bylo velký zklamáním, že žádný z papežů – ani Pavel VI., ani Jan Pavel I., ani Jan Pavel II. – nic neudělal se zprávou mons. Gagnona. To se týká zvláště Jana Pavla II., který, jak říká P. Murr, se věnoval v nadměrné míře apoštolským cestám, což není prvořadým úkolem papeže. Podle P. Murra Jan Paveł II. se rozhodl podržet více než 2 roky kardinála Baggia ve Vatikáně, i když věděl, že je zednářem.

P. Murr vysvětluje, že podle jeho informací Jan Pavel I. nebyl zavražděn, jak se objevily po jeho kratičkém jednoměsíčním pontifikátu r. 1978 tyto fámy, ale zemřel na srdeční infarkt. Už když byl zvolen, tak se vědělo, že má se srdcem problémy. Nicméně o jeho smrt se postaral právě kardinál Baggio: Jan Pavel I. totiž poprosil kardinála Benelliho, aby přijal úřad státního sekretáře Sv. stolce. Benelli souhlasil, ale dal si podmínku, že papež osobně propustí kardinála Baggia. Jan Pavel I. si jej tedy zavolal a k jejich rozhovoru došlo večer, což se ve Vatikánu nestává. Švýcarští gardisté hlídající u dveří slyšeli, jak Baggio na papeže řval. Baggio byl poslední osobu, která ho viděla živého. Podle P. Murra není pochyb o tom, že stres v důsledku rozhovoru s Baggiem způsobil infarkt Jana Pavla I.