25. březen r. 2022 vstoupí do historie jako datum zasvěcení celého světa, zvláště Ruska spolu s Ukrajinou, Neposkvrněnému Srdci Panny Marie papežem Františkem podle přání Matky Boží, které sdělila při svém zjevení ve Fatimě r. 1917. Neposkvrněná Panna podle svědectví vizionářky sestry Lucie de Santosové řekla: „Chci vás prosit, aby Rusko bylo zasvěceno mému Neposkvrněnému Srdci a aby bylo zavedeno smírné svaté přijímání na první sobotu v měsíci. Budou-li mé prosby splněny, Rusko se obrátí a nastane mír. Jestli ne, Rusko své omyly ještě ve světě rozšíří, to vyvolá nové války a pronásledování Církve, mnohé národy budou zničeny, dobří budou mučeni a Svatý Otec bude mnoho trpět. Nakonec ale bude mé Neposkvrněné Srdce triumfovat, Svatý Otec mi zasvětí Rusko, které se obrátí, a daruji světu období míru a pokoje.“¹

Papež Pius XII. provedl toto zasvěcení dvakrát: r. 1942, kdy ale Rusko nejmenoval, mluvil pouze o světě. Panna Maria však ve zvláštním zjevení Lucii sdělila, že si jmenování Ruska výslovně přeje. Pius XII. proto zasvěcení zopakoval r. 1952, Rusko sice uvedl, ale nevyzval biskupy ve světě, aby se k tomuto aktu připojili. Matka Boží nato Lucii řekla, že si žádá spoluúčast biskupů. Jan Pavel II. rovněž zasvětil r. 1984 Rusko a celý svět Mariinu Neposkvrněnému Srdci, ale opět Rusko nejmenoval.

Papež František, jak je z textu zasvěcení zřejmé, obě podmínky Matky Boží splnil. Jsou zde sice formulace, které Michal Semín v článku „Papež František zasvětil Rusko…“² podrobil oprávněné kritice, ale to nic nemění na faktu, že oba základní požadavky Panny Marie byly splněny. Máme proto očekávat uskutečnění slibu Matky Boží, že Rusko se obrátí a zavládne mír?

Inu, tak jednoduché to asi nebude, protože jsou tady důležitější okolnosti než vlastní text zasvěcení. Františkův pontifikát je poznamenán četnými kontroverzními výroky a dokonce zřejmými bludy, které vedou některé tradiční katolíky ke zpochybňování jeho právoplatnosti, z čehož vyplývá, že i zasvěcení, které vykonal, bylo neplatné, jako nepravý papež neměl prý k němu mandát. Na internetu je takových příspěvků řada. Odvolávají se na výroky sv. Tomáše Akvinského, sv. Roberta Bellarmina a dalších církevních učitelů o tom, že papež, když upadne do hereze, nebo když je heretik zvolen papežem (kard. Bergoglio se měl provinit proti pravověrnosti už tím, že jako arcibiskup Buenos Aires v Argentině se účastnil oslav židovského svátku chanuka a přijal požehnání od pastora letniční církve), vykonává neplatně svůj úřad.

Nicméně známý pravověrný biskup mons. Athanasius Schneider to uvádí na pravou míru³. Uvedená stanoviska nejsou neomylným učením Magisteria, pouze názory jednotlivých církevních učitelů. Více než ony je směrodatná církevní praxe. V dějinách se vyskytli celkem tři papežové bludaři: Liberius I. ve 4. stol., jenž se přiklonil k ariánskému bludu popírajícímu Božství Kristovo a exkomunikoval statečného obhájce Spasitelova Božství sv. Athanasia, dále Honorius I. v 7. stol., který prosazoval monoteletický blud o jediné vůli Kristově, tj. Božské (církevní nauka přitom definuje dvě vůle: lidskou a Božskou, neboť Ježíš byl Bohem i člověkem zároveň) a Jan XXII. ve 14. stol. popírající soukromý soud po smrti. Církev hereze těchto papežů odsoudila, prohlásila je za kacíře, ale nikdy nezpochybnila jejich legitimitu náměstků Kristových, dokumenty jimi vydané, pokud neobsahují uvedené bludy, jsou a byly vždycky regulérní. Proto i Františka je třeba pokládat za řádného papeže, který k vykonání zasvěcení podle zjevení Panny Marie ve Fatimě nepostrádal oprávnění.

Takže co teď? Papež zasvětil Rusko s Ukrajinou přesně podle přání Matky Boží, tudíž čárymáryfuk okamžitě přestane válka na Ukrajině? Nic by nenahrálo ďáblovi víc než právě takovýto přístup nebezpečně zavánějící magií. Zasvěcení není možné chápat jinak než v celkovém kontextu fatimského poselství, který žel formulace přednesené papežem Františkem opomíjejí.

O jaký kontext se jedná? Podívejme se na to, co se odehrálo v Cova da Iria u Fatimy 13.7.1917, kdy Panna Maria vyslovila své přání zasvětit Rusko. Nejprve vyzvala Lucii, Hyacintu a Františka, aby se modlili a obětovali za obrácení hříšníků. Potom jim ukázala peklo a dodala varovnou předpověď, že když lidé nepřestanou „urážet Pána Boha…“, dojde k nové válce, ještě horší než ta aktuální, tj. první světová. Mělo se tak stát za pontifikátu Pia XI. s předznamenáním tajemného světla na obloze, což se r. 1938 doslovně vyplnilo. Zároveň Matka Boží mluvila o „potrestání světa za mnohé zločiny“, kam řadí i ruské bludy, které se budou šířit a způsobí války a další útrapy (srvn. výše).

Zde je jádro věci: obrácení Ruska (a Ukrajiny) není možné a myslitelné bez obrácení lidstva a pokání za hříchy a zločiny, které urážejí Pána Boha. Očekávat obrácení Ruska a ukončení války na Ukrajině pouze na základě zasvěcovací formule a ignorovat mé vlastní obrácení a nutnost pokání, ať už jsem laik, duchovní, biskup nebo papež, by bylo přímo rouhačským fetišismem. Zasvěcení a obrácení Ruska (a Ukrajiny) dle intencí Panny Marie má úzkou souvislost s mým vlastním obrácením, s obrácením Církve a obrácením lidstva, o tom po přečtení si jejího poselství nemůže být nejmenších pochyb.

O jaké obrácení se konkrétně jedná? K tomu stačí nalistovat si úvodní stránku každého pravověrného katolického katechismu: sloužit Pánu Bohu, tj. žít v milosti posvěcující, věřit v katolické pravdy a plnit Boží zákon, tj. žít podle Desatera a přikázání lásky k Bohu a bližnímu. Od katolického křesťana Panna Maria požaduje tak jako Pán Bůh větší přilnutí k pravdám víry – a jestli je popíral nebo ignoroval, tak musí svůj dosavadní postoj změnit, vyzpovídat se a činit pokání za tyto své hříchy proti víře. Pokud žil v těžkém hříchu v rozporu s nějakým přikázáním Desatera, pak je nutno toho ihned zanechat, přistoupit ke svaté zpovědi a kát se.

Křesťané jiných vyznání, nekřesťané a ateisté pak musí přijmout katolickou víru, kterou lidstvu přinesl sám Pán z nebe. Jinou formu obrácení Panna Maria nemůže mít na mysli a – jak ukazují její všechny výroky ve Fatimě i v jiných soukromých zjeveních, např. v La Salette nebo v Lurdech – také nemá. Toto obrácení je procesem, „během na dlouhou trať“, a od představitelů Církve se očekává, že jej budou řídit. Samozřejmě víme z evangelií, že zdaleka ne všichni lidé se obrátí, ale celá Církev včetně každého jednotlivého údu musí zintenzívnit aktivitu v tomto směru: nejprve se jedná o mé obrácení, potom Církve a následně i těch, kteří jsou mimo. To je podstata christianizace a evangelizace, tj. hlásání Krista.

Jak ale máme očekávat od současných představitelů Církve, že v této intenci budou svou Církev vést? Jak to můžeme předpokládat u samotného papeže Františka, když jeho představy o obrácení jsou zcela jiné než představy Matky Boží vyjádřené v jejich zjeveních omilostněným duším? Jak on může napomínat lidi, aby dle slov Panny Marie „přestali urážet Pána Boha“, když on sám jej uráží prohlášením z Abú Dhabí společně s muslimským imámem, že Bůh „chtěl“ různost náboženství? Jak může vyzývat k přijetí pravdy o jednom trojjediném Bohu, když sám vzdává ve vatikánských zahradách poctu pohanské bohyni Pachamamě? Jak může hlásat a hájit pravou nauku Církve, když velebí heretika a zatvrzelého hříšníka Luthera jako autentického reformátora? Jak může právě on varovat před životem v těžkém hříchu a trestem za něj, jak to dělá Panna Maria, když schvaluje podávání sv. přijímání americkému prezidentu Bidenovi, propagátorovi jednoho z nejzávažnějších a nejkrutějších hříchů dneška, umělých potratů? A nejen to, nýbrž jmenuje do Papežské akademie pro život renomované potratáře a nařizuje pod trestem ve Vatikánském státě povinné očkování vakcínami majícími souvislost právě s potraty. Jak může právě on být hlasatelem pravé katolické morálky, když umožňuje podávání sv. přijímání cizoložníkům (encyklika „Amoris Laetitia“) a svými blahosklonnými výroky o sodomském hříchu nahrává celosvětové propagaci homosexuálních sňatků?

A to nejdůležitější: Jak může právě on být hrází proti ruským bludům, když přesně tyto jmenované, před nimiž kapituluje, z velké části jimi jsou? Bylo to přece komunistické sovětské Rusko jako první stát světa, který r. 1920 uzákonil umělé potraty, sexuální promiskuitu a beztrestnost propagace homosexuality. Tyto ruské bludy nepronikly jenom na současný Západ ovládaný neomarxisty, ale i do Vatikánu, který před nimi kapituluje.

Prvním, kdo se musí ve smyslu slov Panny Marie ve Fatimě obrátit a konat pokání, je tedy samotný papež František. A spolu s ním většina biskupů, kteří sdílejí jeho nekatolické postoje. Někteří, např. většina německých, jdou v rámci tzv. synodální cesty ještě dál a požadují dokonce změnu Desatera „vypuštěním“ 6. a 9. přikázání⁴.

Je ale jejich obrácení vůbec možné? Skeptikové budou samozřejmě tvrdit, že nikoliv. Jenže nezapomínejme, že nejvíce zázraků v dějinách nebylo těch fyzických, nýbrž těch duchovních, tj. obrácení lidských srdcí. Proto ani obrácení papeže Františka a většiny světového episkopátu nelze vyloučit. Paradoxně právě zasvěcení Ruska podle fatimského zjevení Panny Marie, i když úmysly papeže byly v některých bodech jiné než pravověrných katolíků, může být příčinou jeho obrácení.

Ale i kdyby ne, tak věřím pevně, že zasvěcení vykonané tímto papežem přesto bude mít požehnaný účinek. Předchozí zasvěcení, i když nebyla přesně podle představ Panny Marie, navzdory tomu přinesla výraznou změnu k lepšímu. Roku 1942 po zasvěcení Piem XII. došlo k obratu ve válce a hitlerovské Německo začalo prohrávat, po zasvěcení r. 1952 zemřel necelý rok poté sovětský diktátor Stalin chystající vojenskou invazi do západní Evropy a r. 1985, rok po zasvěcení Janem Pavlem II., se začíná komunistická „říše zla“, jak ji nazval americký prezident Reagan, rozpadat.

Nevíme, co nám toto zasvěcení provedené papežem Františkem přinese. Určitě ale nic špatného, já věřím v „překvapení“ Matky Boží a Matky naší. Nemůže tomu být jinak, neboť k tomuto aktu se připojilo velké množství poctivých opravdových katolíků s opravdovým úmyslem obrátit se a konat pokání, tj. změnit svůj život podle Písma sv. a posvátné Tradice. V tom je naše úžasná naděje a důvod k radosti. Jen jednoho je třeba: Zbavit se iluze, že obrácení Ruska přislíbené Pannou Marií se obejde bez souvislosti s mým osobním obrácením, obrácením papeže Františka a současné Katolické církve.

Poznámky: