Morální hodnocení

Až do doby, kdy ruská vojska vtrhla na Ukrajinu, bylo pro katolíky hlásící se k autentické zjevené nauce prosté pokoncilních modernistických jedů zřejmé, že Putinovo Rusko je ve srovnání s liberálním a neomarxistickým Západem alespoň „menší zlo“. Západ tvrdě protlačuje homosexuální svazky, které chce „zrovnoprávnit“ s řádným manželstvím, podporuje ideologii LGBT s jejími propozicemi libovolné „volby“ pohlaví, usiluje o totální liberalizaci potratu (francouzský prezident Macron o něm mluví jako o základním lidském právu), žádá svobodu pornografie a sexuální výchovy ve školách (ve skutečnosti výchovy k sexuální bezuzdnosti).

Rusko, Bělorusko a některé další země bývalého Sovětského svazu – i když jejich legislativa v tomto ohledu také hodně pokulhává za katolickou představou – mají přece jen přísnější zákony a morálku. Proto v řadách pravověrných katolíků – což bylo přirozené – převažovaly proruské a proputinovské sympatie. Putinovo Rusko s jeho ostentativní podporou pravoslavného křesťanství a vyzvedáváním rodinných hodnot představovalo proti degenerovanému, prohnilému, zkorumpovanému a prolhanému Západu přece jen jakousi, byť velice nejistou a křehkou, alternativu. Na tom nedokázal nic změnit ani fakt personálního propojení nynějšího režimu s bývalou komunistickou totalitou, i když srovnávat Putinův režim s bývalým Sovětským svazem by bylo nespravedlivou křivdou, neboť v současném Rusku neexistují gulagy, odpůrci režimu se nepopravují a navzdory autoritářskému režimu tady přece jen existuje jakási opozice s možností vyjádřit v médiích svůj nesouhlasný postoj. Totéž platí i v Lukašenkově Bělorusku.

Ruský vojenský vpád na Ukrajinu se stal ale výstražným znamením, že je třeba maximální opatrnosti. Putin není žádným „spasitelem“, který nás osvobodí od zhoubné LGBT ideologie a nastolí křesťanské hodnoty. Je to představitel světové velmoci, která – navlas stejně jako USA, Čína nebo EU – usiluje o moc a vliv ve světě, politický, vojenský i ekonomický. Nějaké morální hodnoty, o něž nám především jde, ho příliš nezajímají.

Z pohledu katolické sociální nauky a teorií o spravedlivé a nespravedlivé válce nelze vojenský útok Ruska na Ukrajinu obhájit, i když argumentace Ruska se nedá jen tak snadno odmítat. Ukrajinská vláda skutečně uplatňovala násilnou politiku asimilace vůči ruské menšině, v zemi působily teroristické bojůvky hlásící se k pronacistickým idejím tzv. banderovců a režim se netajil svými projevy sympatií k těmto zločincům, předchozí Porošenkova vláda dokonce nechala v Kyjevě postavit Banderovi pomník a velebila příslušníky UPA jako národní hrdiny. Ve skutečnosti šlo o prohitlerovské kolaboranty, kteří prováděli etnické čistky proti Židům a Polákům a vyvraždili strašlivým způsobem cca 100 tisíc lidí včetně malých dětí. V současnosti ruské orgány argumentují teroristickými útoky ukrajinských nacionalistů proti ruskému obyvatelstvu.

Přesto ale ruská vláda, aby zabránila válečnému krveprolití a ztrátám na životech nevinných lidí, měla možnost předložit tato fakta na fóru OSN a domáhat se spravedlnosti tady, např. požadavkem vytvoření nezávislé vyšetřovací komise apod. Bylo by sice naivní předpokládat, že se na této úrovni něčeho dosáhne, nicméně z katolického pohledu je třeba využít všechny prostředky a možnosti mírového řešení, válka je až nejkrajnější eventualitou, když všechny snahy o pokojné řešení byly vyčerpány a nevedly k cíli. Toto ještě v případě rusko-ukrajinského konfliktu nenastalo. Ruský vpád na Ukrajinu, kdy obětí války jsou především nevinní civilisté, nelze z pohledu katolické morálky ospravedlnit.

Cui prodest? Kdo má z toho prospěch?

Celý svět je na nohou. Mainstreamová média líčí Rusko jako agresora par excelence, Putin je nazýván válečným zločincem, novým Hitlerem atd. Proč ale tytéž sdělovací prostředky nepoužily v minulosti stejnou rétoriku vůči americkým prezidentům Clintonovi, Bushovi ml. a Obamovi, kteří nesou odpovědnost za vojenskou agresi proti Iráku, Libyi, Sýrii, Afghánistánu a na Balkáně, kde se dokonce zaštiťovali „humanitárním bombardováním“, což je cynismus nejtěžšího kalibru? Pokud je Putin válečným zločincem, tak jsou jimi – a nejspíš ještě víc - i všichni tři jmenovaní prezidenti USA a nutno to jasně říct! Jinak jde o pokrytectví.

Vojenský útok Ruska na Ukrajinu měl v tzv. demokratických zemích další dopad: nastolení cenzury jako v totalitě. U nás správce domény CZ.NIC zablokoval celkem 8 webů jako „proruských dezinformačních“ – prý na základě doporučení vlády a zpravodajských služeb. To by se dalo pochopit, kdyby ČR byla ve válce s Ruskem, jenže není, premiér Fiala dokonce před pár dny oficiálně prohlásil, že nám žádné nebezpečí přímého ozbrojeného konfliktu s Ruskem nehrozí. Proč tedy ta tvrdá cenzura, která se netýká jen zpravodajských, nýbrž i názorových webů, jako např. oblíbeného Protiproudu? Proč to diktátorské omezení svobody slova?

Jde o větší nebezpečí, než si myslíme. Pod záminkou „bezpečnosti státu“ mohou být podobně zlikvidovány i weby, které vyjadřovaly a vyjadřují svůj nesouhlas s narativem oficiálních míst ve věci proticovidových opatření, zejména očkování. Pokud některý z nich v případě příští tzv. pandemie (plandemie) poukáže na základě fakt předložených odbornými kapacitami na neúčinnost, nesmyslnost a škodlivost lockdownů, PCR testů, roušek, karantén a zejména na možné katastrofální dopady očkování, nota bene vakcínami spojenými s umělým potratem, může tak být neodkladně zablokován s odůvodněním, že jde o „dezinformace šířené ruskou propagandou“. To není strašení, ale skutečná řeč, jež zazněla v pořadu 68 hodin v České televizi dne 27.2. 2022. Divák se tam dozvěděl, že prý tytéž weby, které dosud šířily dezinformace o anticovidových opatřeních a o očkování, teď prý šíří dezinformace o ruské agresi na Ukrajinu. Jenže paní Nora Fridrichová, autorka pořadu, zapomněla sdělit, že Rusko zavedlo tatáž zločinná anticovidová opatření jako téměř všechny země světa, výjimku tvořily pouze Švédsko, Bělorusko, Tanzánie a některé členské státy USA (mimochodem: jejich čísla tzv. obětí covidu nebyla horší než těch ostatních, naopak velmi často ještě lepší).

Bude-li to takhle dál pokračovat, můžeme se dočkat i toho, že za „dezinformace ruské propagandy“ budou považovány i jiné než oficiální názory na genderismus a homosexualitu, tzv. homofobie je už dnes v mnoha západních zemích stíhána jako „projev nenávisti“, jak markantně dokazuje soudní proces s bývalou finskou ministryni vnitra Rasanenovou. Nakonec dojde i na potraty, v Kanadě např. i jinde je již trestné jakékoliv přemlouvání ženy rozhodnuté jít na potrat. Weby, které budou hlásat názory kritické k oficiálním, mohou tak být zablokovány jako „šiřitelé dezinformací ruské propagandy“.

Válka na Ukrajině vyvolává proto více otázek než odpovědí. Otázek, které – i když odpovědi zatím neznáme, pouze je tušíme – jsou legitimní a plynou z přirozeného zdravého rozumu, nikoli z nějakých „dezinformačních“ webů.

Tou první je, komu vlastně posloužil ruský útok na Ukrajinu? Dále se zdravě uvažující člověk musí logicky ptát, jestli celý ukrajinsko-ruský konflikt není jenom nechutným tyátrem, který má odvést pozornost lidí od podvodů a zločinů globalistických elit v čele s Gatesem, Schwabem, Sorosem a dalšími? Dnes již např. v USA i oficiální místa jsou nucena přiznat, že proticovidová opatření vlád přinesla mnohem více škod než užitku – včetně zničení lidských existencí, obětí na zdraví a životech.

Lidé jsou maximálně navztekaní, jak dokazují v Kanadě i v jiných zemích kamioňáci, kteří měli odvahu přijet se svými vozy do hlavních měst a zablokovat dopravu. A bude ještě hůř, neboť životní úroveň v důsledku ekonomické krize a zdražování půjde dolů. Světové globalistické elity a jim panáčkující vlády se bojí nepokojů a lidových bouří, které by je mohly smést, proto potřebují odvést pozornost občanů jinam – a postrašit je nechutným divadlem navozujícím hrozbu světové jaderné války, a to i za cenu utrpení a životů nevinných lidí. Tím se dají ospravedlnit všechny totalitní zákony novodobé totality, které se plánují v rámci tzv. Velkého resetu, navrhovaného Klausem Schwabem v jeho stejnojmenné knize.

Klíč je v rukou Panny Marie

Matka Boží naléhala ve Fatimě na zasvěcení Ruska. Její přání dosud nebylo vyslyšeno. Papežové sice projevili určitou snahu, ale nebylo to podle pokynů Panny Marie. Její varování, že „Rusko rozšíří své bludy po světě“ se stalo realitou. Komunismus se svými hekatombami lidských obětí byl výplodem pekla. Po rozpadu Sovětského svazu se tytéž bludy ve formě neomarxistických nauk genderismu, pansexualismu, homosexualismu, ekologismu a nejnověji sanitarismu dále rozšířily po světě – a to v ještě horší a nebezpečnější formě než za doby existence tzv. východního bloku komunistických států.

Dnešní rusko-ukrajinská válka je otráveným ovocem toho. Ukazuje se, že z přirozeného hlediska tady není řešení. Pouze nadpřirozené prostředky mohou přinést změnu – a přesvatá Panna na ně upozorňuje. Vyslyší papež její naléhavou výzvu? Modleme se o to. Pokud to nebude tento Kristův náměstek, který žel má jiné smýšlení, tak příští? Modleme se, nic jiného nám nezbývá. Modleme se – ale také bojujme, duchovně i jakkoliv jinak podle možností – za odvrácení všech uvedených hrozeb a za zasvěcení Ruska, které je toho podmínkou.