Poselství Panny Marie dětem Santosovým a Martovým ve Fatimě r. 1917 nelze pochopit bez celkového obrazu tehdejších poměrů v Portugalsku. Svobodní zednáři provedli státní převrat, král Manuel II. uprchl, země se stala republikou. Jezuité byli vyhnáni ze země, kláštery ostatních řeholí se postupně rušily, zfanatizovaná luza ve městech se dopouštěla fyzických útoků proti katolickým kněžím, došlo k četným zraněním, někteří duchovní byli i zabiti. Papež sv. Pius X. vydal r. 1911 proti pronásledování Církve v Portugalsku encykliku „Iam dudum“. Velmistr lisabonské lóže Magalhaes se chlubil: „Za 10 měsíců se nám podařilo to, co se jiným nepodařilo za mnoho let: vyhnali jsme jezuity, zlikvidovali náboženské spolky, zavedli rozvody a oddělili Církev od státu…“

Po r. 1914 teror ustal, nicméně premiér, svobodný zednář Alfonso Costa, zavedl tvrdý administrativní útlak Katolické církve. Sebevědomě a chvástavě prohlásil, že během jedné generace Církev v Portugalsku úplně zlikviduje.

V takové atmosféře se zjevila Lucii, Jacintě a Franciskovi Matka Boží. Jsou na velkém omylu ti, kdo tvrdí, že Panna Maria ve fatimských zjeveních údajně lidi „straší“. Nikoliv, v ovzduší pronásledování portugalské církve, kdy mnoho katolíků se bálo otevřeně ji vyznávat, a četní z nich byli antiklerikální propagandou znejistěni a zmateni, přichází Nejsvětější Panna, aby věřící povzbudila, dodala jim naději a ujistila je, že nevěří bájím a omylům, nýbrž prokázané a zaručené pravdě. Fatimské poselství je proto ve skutečnosti poselstvím naděje věrným portugalským katolíkům – a nejen jim, nýbrž potažmo veškeré církvi a celému světu. Panna Maria nabízí východisko všem, kteří vidí daný stav lidstva jako katastrofální: modlitbu, zejména sv. růžence, pokání a snahu o dobrý křesťanský život.

Zjevení Matky Boží předcházelo v letech 1915-16 trojí zjevení anděla, jenž se představil jako „strážný anděl Portugalska“ (nejen lidé, ale i národy mají své anděly strážné). 13. května r. 1917 se třem pasáčkům – dětem ve věku 7-10 let, Panna Maria zjevuje poprvé na dubu v Cova da Iria a sděluje jim, aby přicházeli 13. každého měsíce až do října na toto místo. Nebudu uvádět známá fakta, připomenu pouze, že jediná Lucie Santosová Matku Boží viděla, slyšela a mohla s ní komunikovat, zatímco Jacinta Martová Pannu Marii jen viděla a slyšela a její bratr Francisco ji pouze viděl, ale neslyšel a nemohl s ní hovořit.

První tajemství zjevila Panna Maria vizionářům 13. června. Týkalo se jejich ryze osobní budoucnosti, proto děti nechtěly o něm mluvit. Zážitek zjevení musel být velmi silný, neboť byly o něm přesvědčeny tak pevně, že chtěly jít za toto svědectví i na smrt. V srpnu téhož roku si s nimi policejní velitel a svobodný zednář Santos zahrál krutou hru. Nechal je 11. srpna zajistit, aby nemohli jít 13. na místo zjevení (Panna Maria se jim zjevila poté až 19.8.). Spolu s týmem policistů chtěl po vizionářích, aby vyzradili, co jim svatá Panna řekla, případně aby se „přiznali“, že si vše vymysleli. Hrozil jim, že když neřeknou, co chce slyšet, tak je nechá uvařit v oleji. Děti však nepolevily, naopak prohlásily, že s radostí podstoupí smrt pro katolickou víru. Nenechaly se zastrašit ani tehdy, když Santos přikázal odvést Franciska do vedlejší místnosti, kde prý se už „vaří olej“ a poté se ptal policisty, který vyšel ven, jestli František už „je mrtev“. Tato naprostá jistota, ochotná podstoupit i mučednickou smrt, je vždycky při posuzování pravosti jednotlivých tzv. soukromých zjevení jedním z nejdůležitějších argumentů v jejich prospěch.

13. července zjevila Matka Boží dětem II. a III. tajemství, když jim předtím ukázala peklo. Součástí toho je předpověď budoucnosti. Panna Marie zde mj. řekla: „Válka (I. světová, pozn. autora), se blíží ke konci, ale jestli lidé nepřestanou urážet Pána Boha, neuplyne dlouhá doba a začne nová válka, ještě strašnější než tato. To se stane za pontifikátu Pia XI. Když jednou v noci uvidíte neznámé světlo, vězte, že je to Boží znamení a že se blíží potrestání světa za mnohé zločiny. Válka, hlad, pronásledování Církve a Svatého Otce. Aby se tomu zabránilo, chci vás prosit, aby Rusko bylo zasvěceno mému Neposkvrněnému Srdci a aby bylo zavedeno smírné svaté přijímání na první sobotu v měsíci. Budou-li mé prosby splněny, Rusko se obrátí a nastane mír. Jestli ne, Rusko své omyly ještě ve světě rozšíří….“

Všechno se do posledního písmene vyplnilo, což je dalším důkazem pravosti Fatimy. Koncem ledna r. 1938, kdy byl papežem Pius XI., se opravdu na obloze objevilo světlo podobné polární záři, na rozdíl od ní však viditelné nejen na severu, ale na většině evropského území. 12. března potom hitlerovské Německo obsadilo Rakousko. To, že bolševické Rusko po válce své zvrhlé nauky opravdu rozšířilo po světě, snad není třeba dokazovat.

Odpůrci fatimského zjevení však namítají, že II. tajemství bylo publikováno teprve r. 1941 se souhlasem biskupa z Leirii, tedy až po předpovězeném „velkém světle“, tudíž mohlo být ex post vymyšleno. Sestra Lucie, jak známo, dostala r. 1929 od Panny Marie, která se jí i po fatimských událostech zjevovala, povolení zveřejnit je. Ihned je sepsala a předala svému zpovědníkovi, krom toho napsala o tom i několika jiným duchovním osobám včetně portugalských biskupů, když žádala zasvěcení země Neposkvrněnému Srdci Mariinu. Text tohoto II. tajemství byl tedy ještě před r. 1938 znám více na sobě nezávislým osobám, nikdo jej proto nemohl až dodatečně „vymyslet“. Pro jeho autenticitu rovněž svědčí Mariino nevyslovené, leč zřejmé spojení počátku II. světové války s nacistickou anexí Rakouska. Kdyby text byl zkonstruován až dodatečně, falzifikátor by v zájmu maximální věrohodnosti spojil vznik II. světové války s datem 1. září r. 1939, kdy Němci napadli Polsko, neboť historikové všeobecně pokládají za pravé vypuknutí světové války právě tuto událost. Matka Boží má ale, jak zřejmo, jinou, přesnější klasifikaci světových dějin.

S II. tajemstvím souvisí též zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, jak je ona sama požadovala a slíbila, že k němu nakonec dojde. Řekla: „Nakonec ale bude mé Srdce triumfovat, Svatý Otec mi zasvětí Rusko, které se obrátí a daruji světu období míru a pokoje.“

Z papežů se nejvstřícněji postavil k Mariinu požadavku zasvěcení Ruska Pius XII., jenž vyhlásil zasvěcení světa Neposkvrněnému Srdci Mariinu 8.12.1942, nezmínil ale z diplomatických ohledů Rusko, které patřilo k jedné z válčících stran, Vatikán chtěl dodržet neutralitu, k níž se zavázal. Panna Maria ve zjevení sestře Lucii uznala papežovu dobrou vůli, trvala ale na výslovném jmenování Ruska.

Zajímavé je, že krátce poté, hned na počátku r. 1943, došlo k obratu ve válce, nacistické Německo utrpělo porážky u Stalingradu a v severní Africe, válka se chýlila nezadržitelně ke svému konci.

Pius XII. uposlechl Matku Boží a k zasvěcení se znovu vrátil 7.7.1952 apoštolským listem „Sacro Vergente“, v němž Rusko adresně jmenuje. Panna Maria však žádala, aby tak učinil spolu s biskupy celého světa shromážděnými v Římě.

Přesto i tady krátce poté nastal pozitivní obrat. Komunistický Sovětský svaz v čele s krvavým diktátorem J. V. Stalinem se stal hrozbou pro celý svět a vše nasvědčovalo, že připravuje vojenský útok na západní Evropu. Stalin ale v březnu r. 1953 umírá a jeho nástupci již neměli odvahu vyhrotit situaci na pokraj války, v komunistických státech, konkrétně v Maďarsku a v Polsku, došlo k projevům nespokojenosti, které sice byly potlačeny, v Maďarsku dokonce krvavě, nicméně komunistická říše zla musela svůj teror přece jen zmírnit.

Nástupci Pia XII. neprovedli požadované zasvěcení, i když Pavel VI. Fatimu osobně navštívil. Jan Pavel II. k ní získal bytostný vztah, neboť právě 13.5.1981 se stal na Svatopetrském náměstí obětí atentátu, z něhož zázračně vyvázl. Chápal to jako zásah Panny Marie. 25.3.1984 vykonal na Náměstí sv. Petra spolu se shromážděnými biskupy zasvěcení světa jejímu Neposkvrněnému Srdci. Podle neoficiálních zpráv chtěl při tom jmenovat Rusko, ale jeho kuriální spolupracovníci mu to rozmluvili. Použil formulaci o „národě, který je mi obzvlášť drahý“. Tajemný pozitivní důsledek se ale dostavil. Hned na počátku r. 1985 přichází k moci v Sovětském svazu Michail Gorbačov a komunistická říše zla se začíná rozkládat.

Otázka ale zní: Bylo Rusko opravdu zasvěceno přesně podle přání Matky Boží? Lucie se podle oficiálních vatikánských zpráv měla vyjádřit, že ano. Někteří duchovní ale tvrdí, že nikoliv, jejich názory shrnuje ve své knize o Fatimě italský novinář Antonio Socci. Ti také vyslovují vážné pochybnosti, jestli Lucie od 60. let až do své smrti r. 2005 je opravdu pravou Lucií, vizionářkou z Fatimy. Podezření budí už jen pohled na poslední snímek pravé Lucie z konce 50. let a jeho srovnání se snímky Lucie z let 60. a následujících. Tato „druhá“ Lucie (první nejspíš zemřela v 60. letech) se poprvé objevila při návštěvě papeže Pavla VI. ve Fatimě r. 1967.

Jedno tady však postrádá logiku. Papež Pius XII. r. 1952 na rozdíl od Jana Pavla II. r. 1984 výslovně Rusko jmenoval – a přesto Matka Boží dle vizionářky Lucie (pravé) nebyla spokojena, neboť si přála slavnostní akt spolu s episkopátem celého světa. Proč by potom, když Jan Pavel II. vůbec Rusko nejmenoval, čímž se od přání Panny Marie odchýlil více než Pius XII., měla být najednou „spokojena“? Ne, to nedává smysl.

Jedno je ale zřejmé. Komunismus v Rusku a ve východní Evropě se sice rozpadl, ale jeho komunistické bludy se šíří ve světě dál, tentokrát nikoli z Ruska, nýbrž ze západní Evropy, která prošla r. 1968 neomarxistickou revolucí, jež prosazovala především „svobodný sex“ podle zákonodárství Lenina a Trockého v prvních letech Sovětského svazu. Odtud pocházejí nestoudné požadavky legálního potratu, povinné sexuální výchovy dětí ve školách, homosexuálního „manželství“, volné pornografie atd.

Kardinál Raymond Leo Burke, dnes známý statečný obránce rodiny a katolických mravních zásad, se vyjádřil, že zasvěcení Ruska, jak ho žádala Neposkvrněná Panna, nikdy nebude uzavřenou kapitolou. Je nutno ho neustále obnovovat a vracet se k němu – buď oficiální formou, tj. příslušnými církevními autoritami, nebo formou neoficiální, tzn., že tak může učinit každý katolík při svých soukromých modlitbách. To předpokládá dle kardinála Burka vnitřní obrácení, změnu života a osobní odevzdání se Panně Marii, svěřit jí svůj život, aby ona mne osobně duchovně vedla a bděla nade mnou jako Matka.

Zbývá ještě promluvit o III. tajemství, které v zapečetěné obálce předala Lucie prostřednictvím biskupa z Leirii papeži s tím, že má být otevřeno a zveřejněno až r. 1960. Papež Jan XXIII. tak učinil, ale vzhledem ke svému věku a nemoci přenechal tuto záležitost až svému nástupci. Jan Pavel II. se rozhodl zveřejnit III. tajemství r. 2000. Lucie v něm údajně líčí, jak Matka Boží jí ukázala papeže vystupujícího na neznámou horu mezi hromadami mrtvých katolíků zavražděných pro věrnost Kristu, a sám je potom také zastřelen. Nicméně žurnalista Socci se domnívá, že toto tajemství nebylo zveřejněno celé. Poukazuje na svědectví několika málo kněží, kteří je už předtím z pověření církevních autorit viděli a četli, např. německého jezuity Schmeigela z 50. let nebo portugalského kněze Fuentése. Dle nich fatimské tajemství obsahuje předpovědi o současné vnitrocírkevní krizi a zpochybňování katolické nauky, jehož jsme svědky.

Víme tedy, že jsme obětí manipulace. Ne ze strany pravé církve Kristovy, reprezentované dnes kněžími katolické Tradice a několika desítkami věrných biskupů, ale ze strany těch, kteří zastávají nejvyšší pozice v Církvi z vůle zednářstva a neomarxistických globalistů. Tím více je pro nás rozhodující obstát, nezradit Krista a jeho Církev a zachovat věrnost až k prolití krve dle vzoru prvokřesťanských mučedníků. Kéž nám Panna Maria Fatimská svojí přímluvou k tomu napomáhá.

Použitá literatura:

• Fonseca Gonzaga da: Fatimna, Maria hovoří k světu, vyd. Cor Jesu, Český Těšín 1993
• Kondor Luís: Schwester Lucia spricht ueber Fatima, Postulacao 1977
• Socci Antonio: Fatima, Matice cyrilometodějská, Olomouc 2004 (pracovní text)