V souvislosti s nedávnou poutí Summorum Pontificum do Říma, kdy jejím účastníkům bylo zabráněno vstoupit do velechrámu sv. Petra ke hrobu prvního papeže a tradiční mše sv. v bazilice Santa Maria Maggiore sloužená biskupem Athanasiem Schneiderem musela být zkrácena na jednu hodinu trvání, poskytl mons. Schneider rozhovor portálu AdVaticanum. Zabýval se v něm především otázkou Bratrstva sv. Pia X. (FSSPX), které letos 1. července vysvětilo bez souhlasu Sv. stolce své 4 nové biskupy.

Prohlásil FSSPX za „dílo Boží prozřetelnosti pro Církev", neboť Církev se nachází v pokoncilní době „v krizi stále rostoucího doktrinálního zmatku a liturgické anarchie", kdy se mnoho duchovních snaží čím dál více přizpůsobit duchu tohoto světa. FSSPX, které založil před téměř 60 lety arcibiskup Marcel Lefébvre, je zde podle mons. Schneidera proto, aby „připomnělo Církvi a Svatému stolci, že je nutno tuto situaci napravit a spolu s tím též zkorigovat některé nejednoznačné nebo vágní výrazy v textech II. vatikánského koncilu". Rovněž tak „trvání FSSPX na změně mše Novus Ordo z r. 1969 a obnovení jasnosti a důstojnosti liturgie znamená velmi důležitý přínos". Biskup ocenil také další tradiční komunity uvnitř Církve, poznamenal ale, že tyto jsou ve stavu podřízenosti a proto se „obávají negativních důsledků", což u FSSPX vzhledem k jejímu právnímu statutu není. „Bylo by pro celou Církev přínosem postupně integrovat dílo tohoto kněze a jeho věřících, dílo arcibiskupa Lefebvra, do jejího života“.

Následně se mons. Schneider dotkl otázky letošního setkání zástupců světových náboženství v italském Assisi, které se pořádá každým rokem v říjnu jako připomínka první akce tohoto druhu v r. 1986, kdy se společně vedle sebe modlili papež (tehdy Jan Pavel II.) a představitelé buddhismu, islámu, kultu woodoo a dalších pohanských náboženství, každý ke svým božstvům, společně za mír. Biskup reagoval na tvrzení, která se objevila v některých katolických médiích a ve vyjádřeních některých duchovních, že prý odmítat toto setkání, jak r. 1986 učinil mons. Lefébvre, už samo o sobě znamená „schizmatickou roztržku", neboť závěry z Assisi r. 1986 a následujících let jsou prý „součástí řádného magisteria Církve".

Mons. Schneider vyjasnil terminologii. „V pojmu řádné magisterium vládne nejasnost a určitý zmatek," řekl. Poté vysvětlil, že řádné magisterium, správně nazvané Řádné univerzální magisterium, je neomylné a závazné pouze tehdy, když Církev „ve všech dobách, všude a s téměř všemi biskupy s papežem v jednotě vždycky hlásá tutéž nauku". Denní neboli autentické magisterium, jak ukázaly dějiny a některé akty nedávných pontifikátů, tento předpoklad nesplňuje.

Setkání v Assisi představuje podle něj „v Církvi naprostou novinku. Dříve by to Církev nikdy nedovolila. Také náš Pán Ježíš Kristus by to nikdy nedovolil a apoštolové byli v této věci velmi přísní.“ Pozvání zástupců náboženství, která praktikují modloslužbu, podkopává podle biskupa Schneidera 1. Boží přikázání a „výlučnost našeho Pána Ježíše Krista jako jediného Spasitele“. S odvoláním se na svatého Pavla dospěl tento hierarcha k závěru, že taková setkání „skutečně podkopávají Boží zjevení a nelze je dále opakovat, je třeba je zastavit“. Správnou alternativou je podle něj „dialog života“ doprovázený jasným prohlášením, že „existuje pouze jeden Pán, jedna cesta ke spáse a tou je Ježíš Kristus“.

Za zcela mylnou cestu označil biskup Schneider sedesvakantismus, tj. v současné době popření legitimity koncilních a pokoncilních papežů. Sedesvakantisté jim vytýkají, že se zpronevěřili nauce Církve, nehlásali neomylnou nauku a tím se ukázali jako falešní nástupci sv. Petra. Podle katolické doktríny je však neomylnost „velmi vzácná a velmi… omezená". Závěr, že Církvi v posledních 60–70 letech chybí viditelná hlava, „je zcela mylný a blíží se protestantskému pojetí o neviditelné hlavě Církve, kdy viditelné není prý zapotřebí". Církevní dějiny nám ale poskytují příklady papežů, kteří se dopustili chyb v doktríně (Honorius, Liberius, Jan XXII.), a přesto Kristus nadále vede svou Církev i skrze nehodné papeže. Krize zůstává „pouze dočasnou situací“.

Ve vztahu k papežům biskup Schneider rozlišoval mezi legitimním odporem a neposlušností. „Absolutní poslušnost“ náleží pouze Bohu; hlásat absolutní poslušnost vůči jakékoli lidské bytosti včetně papeže „by bylo chybou, dokonce i herezí“. Připomenul tady veřejný odpor svatého Pavla vůči svatému Petrovi v Antiochii (Gal 2) a poznamenal, že svatí Augustin a Tomáš Akvinský učili, že Duch svatý dovolil zaznamenat tento incident, aby „když je ohrožena jasnost víry… ti, kdo jsou v Církvi podřízeni, měli právo a dokonce i povinnost napomínat představené… dokonce i nejvyššího představeného… z lásky k Církvi (a) k důstojnosti papežské služby“.

Pozn. redakce: Letošní setkání v Assisi bylo financováno, jak publikuje více světových médií, Nadací Billa Gatese, což mluví za všechno, dalšího komentáře netřeba.