Mediálně věhlasný exorcista P. Chad Ripperger nesmí vystupovat v médiích

Jméno P. Chada Rippergera z USA se stalo světoznámým díky službě exorcismu, jíž se po léta obětavě věnuje. Má výsledky, proto jej často kontaktují média. Tomu je nyní na jeden rok konec. Arcibiskup John Golka diecéze Denver, v níž P. Ripperger působí, jej požádal, aby se po dobu jednoho roku zdržel všech vystoupení pro média. Oficiální zdůvodnění zní, aby se údajně „mohl více věnovat kněžské kongregaci Matky Boží Bolestné, kterou založil“.

Značná část věřících však vznáší nad tímto rozhodnutím arcibiskupa otazníky. P. Ripperger totiž nejenže celebruje výlučně tradiční mši sv., ale také používá pouze klasický starý rituál exorcismu ze 17. století, neboť ten nový pokoncilní je podle něho neúčinný. To ostatně tvrdil již před 10 lety zesnulý známý vatikánský exorcista P. Gabriele Amorth. V médiích P. Ripperger mnohokrát uváděl výroky démonů přitlačených usilovnými modlitbami exorcisty k tomu, aby skrze posedlého člověka mluvili pravdu. Tak např. sdělili, že údajné kontakty s UFO, jimiž se některé osoby chlubí, pocházejí od nich, od zlých duchů. Jindy zase démoni řekli, že někteří vlivní činitelé ve Vatikánu jsou satanisty.

Mnozí katolíci se proto domnívají, že skutečným důvodem, proč si hierarchie nepřeje kontakt P. Rippergera s médii, jsou právě tyto výpovědi padlých andělů. Za rok se má P. Ripperger znovu setkat s arcibiskupem Golkou a prodiskutovat s ním, jestli bude moci opět vystupovat v médiích či nikoliv.

V Pákistánu Nejvyšší soud potvrdil rozsudek smrti nad křesťanem

V této muslimské zemi byl odsouzen k trestu smrti za údajné „rouhání se“ proroku Mohamedovi 49letý křesťan Quaiser Ayub, otec 3 dětí. Případ je jednoznačně vykonstruovaný. Ayub v minulosti měl své internetové stránky, které ale uzavřel r. 2009 a od té doby je neprovozoval. R. 2011 je však někdo opět reaktivoval bez jeho vědomí a publikoval tam údajně rouhavý text proti Mohamedovi. Protože mu hrozilo zatčení a nepomohlo jeho ujištění, že tyto stránky již dva roky neprovozuje, emigroval s celou rodinou. R. 2018 se ale vrátil v domnění, že tato kauza je už neaktuální, byl ale zatčen a odsouzen k smrti. Tento rozsudek potvrdily všechny vyšší soudní instance, nyní i Nejvyšší soud.

Proces je tedy vykonstruován. Quaiser Ayub je odsouzen k nejvyššímu trestu za něco, čeho se vůbec nedopustil. Navíc otázka „rouhání se“ Mohamedovi je sama o sobě velice sporná. Muslimské zákony totiž nerozlišují mezi skutečnými slovními urážkami svého proroka a pouhým vyjádřením postoje, který odmítá považovat Mohameda za autentického vyslance Božího. V pákistánských věznicích je umístěno více křesťanů (přesný počet neuveden), kteří byli odsouzeni k smrti na základě stejného obvinění jako Ayub.

Buddha místo Krista?

Milánská arcidiecéze přišla v předvečer katolických Světových dnů mládeže plánovaných na příští rok v jihokorejském Soulu se skutečně svéráznou iniciativou. Na přelomu letošního října a listopadu se má uskutečnit pro mladé lidi „kurs buddhismu“ v počtu 5 přednášek spojených s diskusemi. Účastníci mají být seznámeni s historií, myšlením a tradicí buddhismu, na závěr jim bude vystaven zvláštní certifikát opravňující k bezproblémové návštěvě všech akcí na SDM v Soulu. V programu kursu není ani slovo o Kristu a o nepřijatelnosti buddhismu pro věřícího katolíka. Komentátoři se pozastavují nad tím, že v době, kdy mládež včetně té z katolických rodin ví o Ježíši Kristu velice málo, pořádá milánská arcidiecéze rozsáhlou pozitivně laděnou vzdělávací akci o zakladateli pohanského náboženství, jehož nauka zjevené pravdě kategoricky odporuje.

Polský parlament ohrozil život nenarozených dětí

20. října proběhlo v polském Sejmu (parlamentu) hlasování o návrhu současné vládní koalice v čele s liberálním premiérem Donaldem Tuskem o revizi současné potratové legislativy. Žel byly schváleny 2 nové zákony proti nenarozenému životu. První minimalizuje trestní odpovědnost ženy a zdravotnického personálu za potrat. Hlasovalo pro něj 217 poslanců z řad Tuskovy liberální Občanské koalice (KO) a levicových stran, 213 z řad konzervativní pravice a národovců bylo proti a 3 se zdrželi. Druhý schválený zákon fakticky ruší rozhodnutí Ústavního soudu z r. 2020 o nepřípustnosti potratu z důvodů defektu plodu. Jeho text výslovně říká, že potrat v případě „těžkého poškození plodu“ má být ženě umožněn. Pro toto řešení se vyslovilo 233 poslanců, 203 bylo proti a jeden se zdržel. Také tady zákonodárci z řad vládní koalice a levice hlasovali pro, většina poslanců z opoziční strany Právo a spravedlnost byla proti, kompletně proti hlasovali poslanci pravicové Konfederace a Konfederace polské koruny. Jeden poslanec se zdržel hlasování.

Média si všímají neúčasti některých zákonodárců z řad tzv. pravice při hlasování, poukazují na to, že kdyby všichni byli přítomni a hlasovali proti, návrh by neprošel. Polští biskupové vyslovili nad výsledkem hlasování Sejmu své rozhořčení. Na tahu je nyní prezident Karol Nawrocki, jenž může oba návrhy zákonů vetovat.

Krakovský kardinál Ryś: Veškerou nauku Církve „nutno přehodnotit“ v duchu II. vatikánského koncilu

Americký katolický kněz John Zulhsdorf, který působil ve vatikánské komisi Ecclesia Dei pro katolíky spjaté s tradičním ritem (r. 2019 byla zrušena), si všímá na stránkách portálu lifesitenews názorů kardinála Gregorze Ryśe z polského Krakova. Shromáždil k tomu všechny jeho publikace a články. Tento nejliberálnější hierarcha polského episkopátu je totiž přesvědčen, že „veškerá nauka Církve, její praxe a liturgie musí být přehodnoceny pod zorným úhlem II. vatikánského koncilu“, který prý „svým významem převyšuje všechny předchozí církevní sněmy“. Odmítání byť i jen nepatrné části textů II. vatikánského koncilu „ohrožuje církevní společenství“. P. Zulhsdorf poukazuje na to, že kardinál Ryś úplně převrací katolickou nauku, neboť II. vat. koncil na rozdíl od předchozích byl pouze pastorační, nikoli dogmatický. Koneckonců samotná koncilní konstituce Dei Verbum ve svém článku č. 10 postoj kard. Ryśe popírá, když říká: „Tento Učitelský úřad nestojí nad Božím slovem, ale má mu sloužit.“

Postoj kardinála Ryśe je znepokojující z toho důvodu, že více či méně odhaluje zájem současných modernistů ve vedení Katolické církve: postupně rozředit katolická dogmata a nad ně, s odvoláním se na II. vat. koncil, postavit novodobé hereze o „přizpůsobení se modernímu světu“.

Církevní autority před koncilem sexuální devianty v řadách kléru postihovaly, po něm je povyšovaly

Branislav Michalka v článku na christianitas.sk publikuje, jak Církev v době před II. vatikánským koncile (DVK) skutečně účinně postihovala sexuální devianty mezi kněžími i angažovanými laiky. Signifikantní je, že ti, na něž dopadla v 50. letech trestající ruka, se po koncilu opět „vrátili do služby“ a dokonce se stali slavnými.

Michalka připomíná otřesný případ zakladatele hnutí Archa laika Jeana Vaniera z Kanady a dominikánského kněze Thomase Phillippa z Francie. Oba se pod záminkou charitativní činnosti ve prospěch malomocných a duševně postižených dopouštěli sexuálního násilí na ženách. Církevní autority r. 1956, když prošetřily stížnosti, ihned uvalily na oba církevní tresty a zakázaly jim jakoukoliv veřejnou činnost. Nicméně tichou cestou se oba v 70. letech opět „ocitli na výsluní“ a zejména Vanier se těšil světové slávě a uznání za svou charitativní práci. Když r. 2019 zemřel, papež František napsal kondolenci k jeho pohřbu a vyzvedl jeho zásluhy. Krátce poté ale vyšly najevo jeho sexuální skandály zejména ze 70. a dalších let. Toho všeho Církev mohla být ušetřena, kdyby jisté kruhy po koncilu neignorovaly tresty naložené na něho i na P. Phillippa, jinak extrémního teologického modernistu popírajícího panenství Matky Boží a dokonce i panictví Kristovo.

Podobně tomu bylo i se zakladatelem Legionářů Kristových Marcialem Macielem Degollado, mexickým bisexuálem zneužívajícím ženy i seminaristy. Už r. 1948 vznesli proti němu žalobu jezuité. V 50. letech následovaly další, ty se potvrdily, Maciel musel opustit Řím a vzdát se všech svých kněžských aktivit a funkcí. Nicméně v 80. letech se mu podařilo získat důvěru papeže Jana Pavla II., který uvěřil jeho ujišťování o nevině. Maciel stanul opět v čele Legionářů Kristových, byl tichou cestou rehabilitován a zbaven všech církevních zákazů a trestů. To, čeho se znovu dopouštěl, se provalilo až počátkem 21. století po smrti Jana Pavla II.

Další kauzou se stal případ amerického kněze Gerarda Guliho. Ten byl počátkem 60. let, když vyšel najevo jeho skandál sexuálního zneužívání, okamžitě suspendován a vyloučen z pastorace. Koncem 70. let se však objevil znovu v činné kněžské službě. Vyskytlo se podezření, že jej do ní povolal nyní blahoslavený biskup Fulton Sheen, jenže se spolehlivě prokázalo, že on naopak toto odmítl a do pastorace tohoto devianta vrátil až liberální Sheenův nástupce biskup Hogan. R. 1989 propukla jeho další aféra, když v jednom domově důchodců sexuálně obtěžoval starou ženu.

Nejdramatičtějším se však stal případ francouzského abbého Pierra, kapucínského kněze občanským jménem Henri Groués. Zřizoval ubytovny pro bezdomovce, za což byl oslavován levicovými a liberálními médii a mnozí katolíci jej pokládali za světce. Obdržel dokonce vysoké státní vyznamenání Řád čestné legie. U nás vyšla r. 1970 o něm kniha „Hadráři z Emauz“, která je jeho faktickou kanonizací za života. Dodejme, že abbé Pierre také zaplavoval média heterodoxními vyjádřeními o dovolenosti sexu mimo manželství, o tom, že Panna Maria měla vedle Ježíše ještě další děti apod. Zároveň se také vyslovoval pozitivně o komunismu.

Již v 50. letech byl církevními představenými vyšetřován nejen kvůli herezím, ale především kvůli sexuálním deliktům a pochybným machinacím s penězi, které vybral od dárců. Již v zimě v letech 1953–4 se tento kněz při propagační cestě do USA dopustil několika sexuálních útoků. Římské Sv. Oficium (předchůdce dnešního Dikasteria pro nauku víry) mu r. 1957 zakázalo jakoukoliv veřejnou kněžskou službu a nařídilo léčbu na psychiatrické klinice ve Švýcarsku. Později vyšlo ještě najevo, že abbé Pierre byl zapleten také do celofrancouzského sexuálního skandálu zvaného „aféra růžového baletu“, kdy nezletilé dívky byly omámené drogami a po tancích před muži z vyšších kruhů jim byly dány k dispozici pro sexuální hrátky. Pařížský pomocný biskup a pozdější kardinál Pierre Veuillot k tomuto zvrhlému jednání abbého Pierra poznamenal: „Tato děvčata tím budou poznamenána na celý život.“

Abbé Pierre byl fakticky v církevním (klášterním) vězení až do r. 1964. Levicová média zahájila kampaň, že „Církev chce zlikvidovat společenství Emauzy, které založil“. Proto po koncilu, jenž skončil r. 1965, došlo k tichému postupnému rušení jeho církevních trestů, až r. 1972 se octnul opět plně na výsluní a ve slávě. Od té doby zneužil nejméně 7 žen, jež o tom po jeho smrti r. 2007 vydaly svědectví. Mezi jeho obětmi byla i jedna devítiletá dívka.

Všechny tyto případy vypovídají o jednom: předkoncilní církevní autority nezametaly případy sexuálního zneužívání u duchovních osob pod koberec, naopak spravedlivě viníky trestaly přesně podle paragrafů Kodexu kanonického práva. Pokoncilní církevní autority však velmi často právě tyto tresty postižené delikventy tichou cestou rehabilitovaly a umožnily jim tak znovu se dopouštět těchto odporných těžkých hříchů a násilí. A nejen to, nýbrž velmi často se též podílely na křivém obvinění vůči zcela nevinným osobám (např. kardinál H. H. Groer ve Vídni nebo kardinál George Pell z australského Sydney), a naopak zase skutečné viníky kryly tak dlouho, jak se dalo (exkardinál Theodore McCarrick, jezuita Marko Rupnik). Taková je pravda.

Korán je „zjevené Boží slovo?“ Pohoršující vyjádření italských biskupů

Italská biskupská konference, jejímž předsedou je pověstný modernista arcibiskup Matteo Zuppi z Bologni, vydala příručku pro učitele náboženství ve školách o islámu. V ní se píše, že „Korán je zjevené Boží slovo“ – tak to mají katecheté na základních a středních školkách vyučovat. O katolické nauce jako zjevené pravdě tam pochopitelně není jediné slovíčko, pouze to, že má být „laboratoří kultury a dialogu“. Tady už nelze, než si neodpustit trošku ironie: ať tedy italští biskupové předělají všechny katolické chrámy v Itálii na mešity!

Dobrá zpráva z Lichtenštejnska

V této miniaturní alpské zemi sice parlament po ostré mediální kampani ve prospěch legitimity umělých potratů těsnou většinou 13 hlasů proti 12 zabíjení nenarozených dětí schválil, ale korunní princ Alois, hlava státu, rozhodnutí parlamentu vetoval. Poslancům, kteří hlasovali pro potraty, vzkázal, že by udělali lépe, kdyby své úsilí raději zaměřili na pomoc ženám v době těhotenství a navrhli k tomu patřičné zákony, a nikoli k usmrcení člověka.

Kanadský poslanec navrhuje neutrální fórum pro osoby poškozené očkováním proti covidu

Poslanec kanadského parlamentu za konzervativní stranu Dean Alison po čtyřdenním vyšetřování, v jehož rámci byli vyslechnuti Kanaďané ohledně toho, jak jim vakcíny proti COVIDu často nezvratně ublížily, navrhl, že by se měly konat celostátní veřejné debaty, kde by mohli lidé poškození očkováním pochybnými vakcínami v době podvodné pandemie covidu sdělit své příběhy a tím pomoci odhalit zločiny vládnoucí kruhů, které si nebezpečně zahrávaly se zdravím a životem občanů.

Biskup A. Schneider: Současný Vatikán nese spoluodpovědnost za emigrantské násilí v Evropě

Známý obránce katolické Tradice pomocný biskup Athanasius Schneider z Kazachstánu poskytl v Římě 24. října u příležitosti pouti „Summorum Pontificum“ rozhovor novináři Michaeli Mattovi z amerického tradičního katolického časopisu The Remnant o současných násilných akcích afrických a arabských migrantů v západní Evropě, především ve Francii. Řekl, že hlavní vinu nesou nadnárodní elity, které masovou migraci řídí. Jejich záměrem je zastrašit křesťany a Evropany – a tím je umlčet. Ze spoluúčasti obvinil také současný Vatikán, jenž s těmito elitami evidentně spolupracuje a jejich akce podporuje.

Přijímání vkleče a do úst je „liturgickým extrémismem“

Ano, tak to doslova stojí v prohlášení vatikánského Dikasteria pro bohoslužbu a svátosti o návštěvě biskupů z latinskoamerické Panamy u kardinála Arthura Rocha, prefekta této instituce. Přijímat Eucharistii vkleče a do úst a závoj u některých zbožných žen, jak je u mnoha panamských katolíků dosud zvykem, představuje prý „liturgický extrémismus“. Rouhavé heavymetalové hudební produkce při mši, eucharistická „samoobsluha“, kdy si komunikanti sami berou Tělo Páně ze stolu a další odporné nešvary nejspíš nikoliv, jen projevy autentické zbožnosti a hluboké úcty ke svátostnému Spasiteli.