Měsíc říjen je jak známo mariánským měsícem, kdy věnujeme zvýšenou pozornost modlitbě sv. růžence. Současně je ale také měsícem sv. Františka z Assisi, od jehož smrti 3. října r. 1226 uplynulo letos 800 let. Tyto atributy vyvracejí současný narativ neomodernistů uvnitř Církve o tom, že různost náboženství je Boží vůlí nebo že máme s muslimy společného Boha a islám obsahuje vysoké a ušlechtilé mravní hodnoty.

7. října jsme slavili svátek Panny Marie Růžencové. Můžeme klidně dodat „Panny Marie Růžencové bojovnice“. Ano, protože v síle sv. růžence, k jejíž modlitbě naléhavě vyzval papež sv. Pius V., odrazilo spojené křesťanské loďstvo r. 1571 útok mohamedánských Turků, kteří mermomocí usilovali o vylodění se na Apeninském poloostrově. Matka Boží zasáhla – početně mnohem slabší křesťanské vojsko zvítězilo nad krutými islámskými agresory. Tento aspekt „Panny Marie bojovnice“ se dnes v novocírkvi vůbec neuvádí, naopak se připomíná, že Maria je kladně hodnocena i od muslimů, tudíž jakoby náležela i jim. Panna Maria potírající bludy, Panna Maria ochránkyně pravé nauky a jejich vyznavačů, Panna Maria pomáhající statečným vojákům bránícím katolické regiony před přívrženci falešného učení Mohamedova, kteří v rámci džihádu (svaté války) vedou agresivní ozbrojené výpady proti stoupencům Kristovým – to je dnes ignorováno ve prospěch falešné teze o Marii vyzvedávané také islámem, jakoby ona měla k tomuto náboženství kladný vztah. Jenže pravý opak je pravdou, ona zasáhla proti islámu nejen u Lepanta, ale také u Bělehradu r. 1556 a u Vídně r. 1683.

A postava sv. Františka byla neomodernistickými teology a hierarchy úplně zmytologizována. Díky jejich propagandě vidí v něm dnes mnoho katolíků středověkého hipíka bránícího přírodu a zakladatele dnešního ekologického hnutí, jakož i prvního propagátora „dialogu“ s jinými náboženstvími, zejména s islámem. Zapomínají však na to, že tento „poverello“ (prosťáček Boží) sice diskutoval v Egyptě s muslimským vezírem Malikem, ale proto, aby ho obrátil na pravou víru Kristovu a byl ochoten podstoupit za vyznání Ježíšova Božství a Svaté Trojice i mučednickou smrt. Rozhodně mu byla cizí teze obsažená i v konstituci II. vatikánského koncilu „Lumen Gentium“ (čl. 16), že „muslimové se spolu s námi klanějí jednomu a témuž Bohu“. Kdyby sv. František takto smýšlel, určitě by se nevydal hlásat jim Krista. Předkládat tedy tohoto velkého světce jako průkopníka novodobého „dialogu s jinými kulty“ ve smyslu rovnosti všech náboženství je falzifikací dějin. Rovněž tak neodpovídá pravdě, že sv. František byl předchůdcem dnešních ekologistů, kteří zbožšťují přírodu natolik, že propadají až jejímu modloslužebnému uctívání. Kult Gaji, čili pohanské Matky země, šířený hlavně hnutím New Age, je toho stejným dokladem jako kult Pachamamy, taktéž údajné bohyně země, jíž vzdávají poctu i mnozí církevní hodnostáři, žel učinil tak r. 2019 ve vatikánských zahradách i sám papež František.

Jenže poverello z Assisi zastával radikálně odlišný postoj. Jeho „Píseň bratra slunce“ jednoznačně velebí, chválí a oslavuje Boha Stvořitele, Jehož dílem jsou slunce, měsíc, voda a vůbec příroda kolem nás. Nevzdává těmto stvořeným věcem božskou poctu, pouze je antropomorfizuje, oslovuje jako bratry a sestry, což je běžné u básníků – a sv. František mimo jiné básníkem skutečně byl. Proti takovým vyjádřením nikdy Církev nic nenamítala, pokud stvořeným předmětům nebyla vzdávána božská pocta. „Píseň bratra slunce“ sv. Františka z Assisi je tedy nádherným hymnem ke cti Božího stvořitelského díla, zatímco novodobé rituály k poctě Pachamamy jsou renezancí pohanských kultů, jde o klanění se stvořeným objektům jako božstvům namísto klanění se Bohu jako jejich Původci. V tom tkví podstatný rozdíl mezi sv. Františkem a novodobými vnitřně odpadlými hodnostáři uvnitř Církve, kteří se klanějí pohanským bohům a bohyním, o nichž sv. Pavel píše, že ve skutečnosti se klanějí démonům (1 Kor 10. kap.).

Když si tedy připomínáme v měsíci říjnu Pannu Marii modlitbou sv. růžence a sv. Františka z Assisi, tak mějme vždycky na paměti: Matka Boží se v dějinách projevovala vždycky jednoznačně jako odpůrkyně Mohamedova bludu a bojovnice proti jeho džihádistickým agresivním dobyvatelům. Taktéž i sv. František kategoricky odmítal zvrhlé nauky islámu, rovněž tak jeho vřelý vztah k přírodě se nesl ve znamení vděčnosti vůči jejímu Původci a Stvořiteli a neměl nic společného s nějakým kultem stvořeným věcem.