Bývalý velký kancléř Institutu Jana Pavla II. pro manželství a rodinu arcibiskup Vincenzo Paglia, osobní přítel zesnulého papeže Františka a renomovaný teologický progresivista vyvolal v Církvi nový skandál svým rozhovorem, který udělil portálu „La Settimana“. Požadoval v něm změnu nauky Církve v morálce. S radikální kritikou vystoupil proti němu známý americký biskup Robert Barron. Ten se vyjádřil mimo jiné:

„Arcibiskup Vincenzo Paglia, bývalý velký kancléř Institutu Jana Pavla II. pro manželství a rodinu, potvrdil naše nejhorší podezření. Přiznal, že změny, které on sám provedl v tomto institutu za pontifikátu papeže Františka, měly za cíl ‚hlubokou reformu‘ samotného přirozeného práva… Místo absolutních a neměnných morálních norem zakořeněných v hlubokém chápání základního dobra on a jeho spolupracovníci prosazovali morální teorii opírající se o subjektivní a kulturní zkušenosti. Odmítá tzv. ‚teologii sepsanou v křesle‘ a nahrazuje ji údajnou teologií funkční ‚v dějinách a v lidském životě‘,“ prohlásil biskup Barron a pokračoval:

„Je to jednoznačně jazyk módního postmodernismu a představuje obrovské nebezpečí. Dovolte, abych tuto zásadu ilustroval jedním příkladem. Je otroctví něčím špatným? Něčím vnitřně špatným? Špatným nezávisle na tom, co ukazují sondáže veřejného mínění a jaký je v tomto ohledu sociální konsensus? Předpokládám, že každá slušná osoba by odpověděla kladně. Ale taková odpověď se právě opírá o to, co Tradice nazývá přirozeným právem a základním dobrem. Existují některé hodnoty tak fundamentální, že skutky, které se ocitají s nimi v rozporu, jsou ze své povahy vždycky morálně špatné…“ vysvětlil.

Poté se odvolal na morální nauku papeže Jana Pavla II.: „Kdo chce mít tady jasno, tomu připomínám encykliku Jana Pavla II. Veritatis splendor. Pokud si myslíme, že to je pouze ‚teologizování z křesla‘ a morálku tvoří pouze soubor neustále se měnících kulturních a zkušenostních dat, tak proč by otroctví nemělo být ospravedlnitelné?“ ptá se biskup.

Připomenul, že kdysi otroctví platilo za něco pozitivního. „Jeden z nejvýznačnějších lidí, kteří kdy žili, filozof Aristoteles, je pokládal za správné; vysoce inteligentní a morální lidé v naší zemi je ještě v 19. století považovali za mravně dobré. Kdo může říci, že všeobecný konsensus se někdy neposune návratem k tomuto smýšlení? Kdo může garantovat, že ‚prožitá zkušenost‘ neposlouží k jeho ospravedlnění?“ ptá se rétoricky.

„Každý opravdu logický morální systém vyžaduje právě to, co arcibiskup Paglia a jeho spolupracovníci se snaží eliminovat, tj. absolutní morální normy. Zbavovat se jich ve jménu svobody nebo pastorační citlivosti vede ve skutečnosti k paralýze debaty o morálce přesně tak, jako relativizace základních principů logiky by znemožnila jakýkoliv racionální rozhovor,“ konstatoval kategoricky.

Podle biskupa Barrona postoj arcibiskupa Paglii reprezentuje ve skutečnosti německou teologii: „Upřímně řečeno arcibiskupův rozhovor mi připomenul diskusi, kterou jsem měl na synodu o synodalitě s mými některými německými spolubratry. Pod heslem rozvoje nauky byli oni ochotni relativizovat nebo dokonce změnit i ty zásady, které jsou fundamentem klasické morálky. Jestli právě toto bylo a je skutečným cílem této hry, pak plujeme ve velice nebezpečných vodách,“ napsal.

Zdroj: Článek „Biskup Robert Barron oskarża współpracownika Franciszka. Ostry spór teologiczny“ in www.pch24.pl 25. 6. 2026