Měsíc květen je jak známo mariánským měsícem, kdy Matka Boží je obzvlášť uctívána. Katoličtí věřící si oblíbili májové pobožnosti. Odkud se vzaly? Jaká je jejich historie?

Není žádným minusem, když řekneme, že jde o tradici ještě předkřesťanskou. Staří Římané uctívali právě v květnu řeckou bohyni plodnosti a úrody Maiu, kterou označili latinským názvem Bona Dea (dobrá bohyně). Její svátek se slavil v pohanském chrámu jí zasvěceném 1. května. To bylo spojeno také se svátky jara, které právě v květnu vrcholilo. Všechno kvetlo, proto bohyni Mai lidé přinášeli do svatyně květiny. Květen byl měsícem, kdy konečně skončila zima, studený vítr zmizel a obyvatelé doufali, že žně budou bohaté. To si chtěli od této bohyně vyprosit.

Katolická církev všude, kde to bylo možné, původní pohanské zvyky „pokřtila“, tj. pohanská božstva nahradila trojjediným Bohem, Ježíšem Kristem, Pannou Marií a svatými. Ve středověku bylo běžné, že jednotlivé měsíce roku byly naplněny křesťanským obsahem, což přetrvává dodnes. Červen byl měsícem Srdce Ježíšova, září měsícem andělů, listopad měsícem blažených v nebi a duší v očistci, říjen a květen měsíci Panny Marie.

Květen byl charakteristický právě tím, že všechno kvetlo, což z estetického hlediska představovalo něco krásného. Tato krása měsíce května měla být odleskem krásy Panny Marie, „té nejkrásnější ze všech tvorů“. Pozoruhodné je, že na jižní polokouli naší planety je mariánským měsícem nikoli květen, ale listopad, jenž astronomicky odpovídá květnu na severní polokouli. Všechno tam kvete a září krásnými barvami právě v listopadu, který je jarním, nikoli podzimním měsícem jako u nás. V raném středověku Církev doporučovala věřícím právě v květnu modlit se denně k Panně Marii a rozjímat o ní.

Za vlastního původce májových pobožností je považován dominikánský kněz a mystik bl. Jindřich Suso ve 14. století, který ve svém deníku píše, že soukromě bez účasti věřícího lidu u stromu zvaného „májka“ konal vždycky každodenně v květnu v německé Kostnici, kde žil, pobožnosti k Panně Marii. Zbožní mariánští ctitelé tenkrát praktikovali v tomto měsíci dle jeho příkladu tzv. Tricenium, tj. 30 dní lásky k Panně Marii., kdy se jí zasvěcovali, to vše ale jen soukromě.

Veřejné pobožnosti k Panně Marii v měsíci květnu započaly až v baroku – a to díky jezuitskému řádu. Italský jezuita Anibale Dionisi vydal r. 1739 spis, v němž navrhoval, aby se v měsíci květnu každodenně konala buď před sochou Panny Marie v kostele nebo venku v poli či na veřejném prostranství u mariánské kapličky nebo sochy pobožnost s mariánskými modlitbami a zasvěcením. Jezuité toto ve svých svatyních praktikovali.

Avšak poprvé slavnostně za účasti velkého množství lidu se konala májová pobožnost ve formě podobné té, jak ji dnes známe, r. 1784 v italské Ferraře, která tenkrát náležela k Církevnímu státu, jehož hlavou byl papež. Stalo se tak v kostele řádu kamiliánů. Tato pobožnost byla spojena s kázáním a meditací o jednotlivých ctnostech Matky Boží. V době Francouzské revoluce a okupace Říma vojsky císaře Napoleona koncem 18. a počátkem 19. století probíhaly pravidelné májové pobožnosti v Římě v kostel Il Gesú, v sídle jezuitského řádu. Jezuité již tam ale nepůsobili, neboť byli r. 1773 zrušeni a obnoveni až r. 1814. Papež Pius VII., vězněný Napoleonem za obranu práv Církve a za odmítnutí anulovat císaři Napoleonovi řádně uzavřený církevní sňatek, tyto májové pobožnosti výslovně doporučil a obdařil plnomocnými odpustky. Považoval totiž osvobození Říma od Napoleona za dílo Panny Marie, která byla vzývána zejména právě na májových pobožnostech v kostele Il Gesú.

Poté se májové pobožnosti rozšířily ještě v první polovině 19. století v celém katolickém světě. Římská kurie jim dala ustálenou formu, která spočívala ve zpěvu mariánských písní a litanií, v kázání a meditaci věnované Matce Boží. Také papežové Řehoř XVI. a bl. Pius IX. udělili všem, kdo se zbožně účastní májových pobožností, plnomocné odpustky.

Zdroj: Článek „Maria Himmelskoenigin“ in Fels 5/2026, doplněno o informace z www.vaticannews.va 3. 5. 2018 (rozhovor Jany Gruberové s jezuitou P. Antoniem Grassem „Jak vznikly májové pobožnosti“).