Polský prezident Karol Nawrocki, který je praktikujícím katolíkem, nezklamal. Vyhověl žádosti mnoha skupin i jednotlivců angažovaných při obraně nenarozeného života a udělil milost Weronice Krawczykové. O jejím případu jsme psali na našich stránkách již několikrát. Tuto ženu gynekolog přemlouval k potratu, poněvadž její plod je prý vážně poškozený a dítě nebude normální. Paní Krawczyková neposlechla – a děťátko se narodilo úplně zdravé. Tato matka tří dětí poté na sociálních sítích varovala před dotyčným lékařem. Ten ji zažaloval. Žena byla stíhána úřady Tuskovy vlády, která požaduje naprostou legitimitu potratů (pozn. red.: o tomto případu jsme psali ve Výběru aktualit v lednu t. r.). Soudy všech instancí ji odsoudily pro poškozování dobrého jména lékaře ke 3 měsícům veřejně prospěšných prací a k omluvě tomuto potratáři. Paní Krawczyková odmítla jak omluvu, tak i nástup k výkonu trestu veřejně prospěšných prací, tudíž jí v tomto případě hrozil trest vězení na dobu 1,5 měsíce. Prezident Karol Nawrocki však použil svého práva udělit milost. Prezidentská kancelář publikovala toto rozhodnutí 13. dubna letošního roku. Žena tak byla zachráněna od eventuality odnětí svobody, která jí hrozila.

Zdálo by se, že všechno je v pořádku. Ale není. Už sám fakt, že před soudem se octl nikoli gynekolog, který poskytl své pacientce lživou informaci jen proto, aby si „přivydělal“ umělým potratem, ale naopak stanula tam oběť jeho podvodu jen proto, poněvadž se mu nechtěla podřídit a před ním varovala ostatní, je alarmující. A nejen v Polsku, nýbrž – dnes už bohužel – téměř v celém světě.

Dnes jakákoliv kritika potratu vyvolává u mnoha lidí úplnou zuřivost. Letošní Pochod pro život v Praze se opět neobešel bez rámusu propotratových skupin a jejich snahy narušit celou akci. Sám jsem nedávno získal jednu podobnou zkušenost u nás v Brně. Sdružení Stop genocidě, jež se zabývá ochranou nenarozených, si otevřelo na Mendlově náměstí svůj stánek s letáky a literaturou. Vyzvalo mne, abych promluvil k přítomným. Učinil jsem tak – a v tu ránu se na mne zuřivě vrhli někteří naslouchající (naštěstí jen slovně), jeden mladý muž evidentně pod vlivem alkoholu mne dokonce označil za „nácka“, který „ubližuje ženám“, neboť prý „neuznává jejich lidská práva“ – a oznámil, že mne bude žalovat.

Ohánění se potratem jako „lidským právem“, konkrétně „právem ženy“, je nejmarkantnější ukázkou toho, jak současná liberální společnost teorii lidských práv totálně deformovala. Teorii, která je křesťanského původu, vytvořili ji v 16. století katoličtí teologové Francisco da Vittoria a Francisco Suaréz. Jedná se o právo člověka na život, na tělesnou nedotknutelnost, na majetek, na důstojnou mzdu za odvedenou práci, na čest a dobré jméno, a také na to, aby nikdo nebyl násilím nucen přijmout názor, s nímž ve svědomí vnitřně nesouhlasí, což se týká i šíření pravé víry Kristovy (nutno si však neplést s jasným stanoviskem, že pravda je pouze v Katolické církvi, toto konstatovat je přímo povinností katolíka, nelze ho však druhým lidem vnucovat násilnými metodami ze strany státu nebo jiného subjektu).

Osvícenství v 18. století a všechny -ismy na ně navazující však rozšířily tato přirozená lidská práva i na to, aby člověk mohl odmítnout Desatero a celý Boží zákon. V novodobém parlamentu lze odhlasovat všechno: „právo“ rouhat se Bohu, Ježíši Kristu a svatým, „právo“ cizoložit a smilnit (dnes praktikovat i homosexuální a jiné nepřirozené vztahy), „právo“ zneužívat to, že jsem bohatší, k ekonomickému nátlaku na slabšího, případně k jeho hospodářské likvidaci apod. Když se tato „práva“ prosazovala za Francouzské revoluce koncem 18. století, někteří umírnění poslanci chtěli paralelně s Deklarací práv člověka a občana vyhlásit také „Deklaraci povinností člověka a občana“. Neuspěli. Přijetí spolu s právy člověka i jeho povinnosti jen potvrzuje rozumný a správný postoj anglického myslitele Edmonda Burkea, že „práva člověka končí tam, kde začínají práva druhého“. Na tom je koneckonců založeno i Desatero a láska k Bohu a k bližnímu. Práva člověka se stávají bezohlednou zvůlí, jestliže neobsahují také povinnosti ve vztahu k Bohu a k bližnímu. Uplatňovat pouze „svá práva“ bez ohledu na práva druhých, např. své „právo“ na důstojné bydlení – a vyhodit proto staré rodiče z bytu není žádným „lidským právem“, nýbrž surovým, bezohledným, brutálním a násilným lidským egoismem.

Přesně tohoto typu je také „právo“ matky na umělý potrat. To nemůže být vůbec žádným „právem“, neboť se zde jedná o život druhého člověka – toho dosud nenarozeného, který má už od okamžiku početí totéž principiální právo na život jako jeho matka. Když zákon toho nedbá a legalizuje potraty ve jménu „lidských práv“, tak potom odhaluje pouze fakt, že tzv. lidská práva v pojetí současné liberální demokracie obsahují mimo jiné i „právo vraždit“, právo silnějšího, čili nejde o lidská práva pocházející od Boha, ale od Jeho odpůrce, tj. satana. Proto současné liberálně demokratické státy jsou už v principu právě z tohoto důvodu v rozporu s katolickou naukou. Umožňují, aby se mohlo hlasovat i o platnosti Bohem zjevených a věčně platných pravd – a to je v příkrém kontrastu s katolickou naukou. O Božím zjevení se nehlasuje, Boží zjevení se přijímá jako věčně platný nadčasový princip a základ státu. Tak učili v mnoha dokumentech velcí papežové 19. a 20. století bl. Pius IX., Lev XIII. a sv. Pius X.

Údajné „právo ženy na potrat“ obsahuje v sobě nevyřčené, ale latentně přítomné „právo odstranit člověka, který mi překáží“. V duchu této filozofie žena má „právo“ zbavit se nenarozeného dítěte, které bylo počato, aniž by s tím počítala a toto plánovala. Těhotenství a posléze starost o dítě „překážejí“ jejímu profesnímu vzestupu a růstu (zejména když je toto dítě nějak postižené), jejímu pěknému vzhledu, v případě medicínských komplikací i jejímu dokonalému zdraví a v případě znásilnění jejímu „právu“ vytěsnit tento čin ze svého vědomí (je velkým omylem, že potrat toto umožní, naopak se ještě dostaví postabortivní syndrom a psychické trápení ženy bude ještě větší).

Toto „lidské právo“ na to, aby mi druhý svou existencí nepřekážel, se dnes rozšiřuje i na staré a nevyléčitelně nemocné osoby vyžadující trvalou péči.Ty překážejí, proto pryč s nimi! Ve jménu „lidských práv“ se prosazuje ve stále větším počtu zemí zákon o eutanazii. Hedonistická „práva člověka“ bez „povinností člověka“ vůči Bohu a bližnímu vedou tak k tomu, že zlo včetně vraždy se v lidských myslích postupně stává dobrem a dobro zlem. Přesně jako v ráji, kde satan-had sliboval lidem, že když okusí ovoce ze stromu poznání dobra a zla, tj. když řeknou Bohu, že oni sami si určí, co je dobro a zlo a Bůh jim do toho nebude mluvit, „budou jako Bůh“.

Tato satanova lež prostupuje celé dějiny lidstva, dnes zejména nabídkou tzv. lidských práv v pojetí liberální demokracie. Víme ale z prvních stránek Písma sv., jak katastrofálním způsobem doplatili naši prarodiče v ráji na to, že naletěli tomuto ďáblovu podvodu. Současný člověk toto opakuje, když ve jménu lidské svobody a adorace liberální demokracie jako „nejdokonalejšího uspořádání státu“ přijímá tzv. „právo ženy na potrat“ jako jedno ze „základních práv člověka“. Ďábel se raduje. Proto tolik zuří, když někdo tuto jeho lež demaskuje. Nadměrná agresivita, kterou se vyznačují zastánci potratů vůči obráncům nenarozeného života, jak jsme psali výše, není lidského, ale satanského původu. Koneckonců mluví o tom i proslulý americký exorcista Chad Ripperger, jak jsme o tom psali ve Výběru aktualit v dubnu t. r.

Chyba je tudíž v samotném systému liberalismu a progresivismu. Od Katolické církve se očekává, aby jej rázně odsoudila podle vzoru výše jmenovaných papežů. Dokud dnešní církevní představitelé tak neučiní, nepomohou žádné Pochody pro život a podobné akce, byť chvályhodné a potřebné. Modleme se za to a neustále upozorňujme naše církevní představitele na toto jejich poslání!