Známý francouzský katolický časopis La Vie zveřejnil 50 otázek o Ježíši Kristu spolu s odpověďmi. Tyto dotazy položili čtenáři. Vybíráme několik málo z nich, které považujeme za důležité pro náboženské vzdělání katolíků.

Uměl Ježíš číst a psát?

Samozřejmě, že ano. Nevíme sice, jestli se to učil jako dítě v synagoze, ale i kdyby ne, tak znalost čtení a psaní vyplývala nepochybně z toho, že byl nejenom člověkem, ale také Bohem. V Novém zákoně máme dva jasné důkazy, že byl gramotný. V nazaretské synagoze předčítal text proroka Izajáše (Lk 4, 16n), a když mu přivedli cizoložnou ženu, psal do písku (Jan 8, 1–11).

Mluvil Ježíš hebrejsky?

Jako Bůh by samozřejmě byl schopen i tímto jazykem mluvit, ale v kontaktu s lidmi zcela určitě hebrejsky nehovořil. Tento jazyk byl v jeho době už mrtvý, pouze liturgický, používaný jenom kněžími při bohoslužbách v chrámu. Hovorovou řeč izraelského národa představovala tenkrát aramejština, tou Kristus běžně mluvil. Nemůžeme také vyloučit, že někdy užil i řečtiny, protože ta byla tenkrát za římské okupace Palestiny úředním jazykem a také řečí vzdělanců. Řecky mluvili král Herodes Antipas, místodržitel Pontius Pilatus a římští vojáci. Proto s nimi při svém procesu a odsouzení Pán Ježíš možná komunikoval řecky.

Měl Ježíš lidské city?

Určitě. Evangelia píší, že byl laskavý k dětem, rozhněval se, když viděl obchodníky v chrámu, měl soucit s malomocnými, plakal u hrobu svého přítele Lazara a nad budoucí zkázou Jeruzaléma, v Getsemanské zahradě pociťoval úzkost před svým utrpením. Pouze o jednom se evangelia nezmiňují: že by se Ježíš někdy smál, což samozřejmě neznamená, že to nikdy nedělal. Na svatbě v Káni Galilejské se určitě účastnil svatebního veselí, typického pro tyto situace v každé kultuře a civilizaci. Když se Bůh stal člověkem, přijal se svým lidstvím i přirozené lidské city. Tím se křesťanství liší od pohanské řecké tradice, podle níž je Bůh vzdálený každému lidskému utrpení a cítění. Podle zjevené pravdy v katolické nauce se ale Bůh stal člověkem a „podobal se nám ve všem, kromě hříchu“.

Byl Ježíš někdy členem sekty esénů?

Nikoliv. Tato debata vznikla r. 1947, kdy byly objeveny v jeskyni palestinského Kumránu u Mrtvého moře papyrové svitky písemností sekty esénů. Podobnost života této skupiny s asketickým životem sv. Jana Křtitele nabízí domněnku, že předchůdce Páně možná někdy členem esénské komunity byl, ale přímé důkazy pro to nemáme. O Ježíši Kristu však můžeme s jistotou říci, že esénem nikdy nebyl. To se nedá chronologicky zařadit do jeho životních dat, jak je předkládají evangelia. Až do svého veřejného vystoupení žil v Nazaretě, potom procházel Palestinou zcela samostatně jako prorok s vlastní naukou. Nikde nemáme ani v Písmu sv., ani v apokryfních spisech zmínku, že by pobýval určitý čas u nějaké jiné náboženské komunity.

Ví se, kdy Ježíš zemřel?

Ano, ale máme dvě verze. Evangelia říkají, že to bylo v pátek před židovskou slavností Velikonoc za éry římského místodržitele (prokurátora) Pontia Piláta. Ten vládl v Palestině v letech 26–36. Starověké křesťanské prameny uvádějí, že datum Velikonoc připadlo tenkrát na 15. den židovského měsíce nisanu. Ježíš byl tedy ukřižován 14. nisanu. Datum Velikonoc bylo pohyblivé. Při přepočtu na náš kalendář přicházejí v úvahu pouze dvě možnosti data ukřižování Pána: buď 3. dubna r. 33, nebo 7. dubna r. 30. Které datum z obou je skutečné, nevíme. Evangelisté píší, že Pán zahájil svoji veřejnou činnost ve věku kolem 30 let. Pokud přijmeme datum narození Páně roku 1, tak datu smrti na kříži by spíše odpovídal rok 33, pokud ale přijmeme dnes běžně tradovaný názor, že mnich Dionýsius Exiguus, který na přelomu 5. a 6. století vytvořil křesťanský kalendář přepočtem ze starého římského kalendáře, se při tomto přepočtu zmýlil o cca 6 let, takže Ježíš Kristus se ve skutečnosti narodil r. 6 před naším letopočtem, tak je více odpovídající rok 30. Nutno ale připomenout, že Boží zjevení se neuskutečnilo proto, aby předkládalo přesné datum Kristova narození, ale Jeho život, nauku, záchranu člověka od věčné záhuby v pekle a dosažení věčné spásy v nebi.

Zdroj: Časopis Betendes Gottesvolk 3/2009