Pater Luis Geovanny šel na misie v duchu velkých misionářů s přáním působit „na nejtěžších místech“, aby „co nejvíce lidí poznalo Boží lásku“ a aby také každé srdce v Rusku upozornil na zasvěcení, které požadovala Panna Maria ve Fatimě.

Pater Luis Geovanny Arbeláez Vargas z Institutu Vtěleného Slova (Istituto del Verbo Encarnado), z řádu, který byl papežem Františkem pokárán – byl vysvěcen na kněze r. 2013 v Kolumbii a poslán jako misionář do Ruska. V rozhovoru pro Infocatolica hovoří o své misijní činnosti v této největší zemi světa a nabízí vhled do ní z první ruky proti všem mračnům dezinformací ze západu i z východu.

InfoCatolica: Byl jste vysvěcen před dvanácti lety. Domnívám se, že jste tenkrát sotva tušil, že budete jednou působit jako kněz v Rusku.

Pater Luis Geovanny: Já jsem byl už v semináři a možno říci, že už od počátku svého povolání ke kněžství jako řeholník Institutu Vtěleného Slova, inspirován příkladem velkých misionářů, zvláště sv. Františka Xaverského. Proto jsem ihned po vstupu do Institutu šel za naším zakladatelem a generálním představeným a řekl mu: „Otče, nabízím se jako misionář pro Čínu.“ On se na mne podíval a odpověděl: „Dobře, beru to na vědomí, ale vede nás Bůh.“

Vždycky jsem měl mimořádný zájem o Čínu. V posledních letech své formace jsem ale přišel do kontaktu s jednou knihou – a později i s jinými – o Segundovi Llorentem, jezuitském paterovi, který byl 40 let misionářem na Aljašce. Jako jáhen jsem nadšeně vyprávěl jiným jáhnům příběhy a dobrodružství tohoto velkého misionáře. Nikdy jsem si ale neuměl představit, že bych jednou pracoval na misii podobně jako on.

P. Segundo Llorente měl úmysl jít na nejtěžší místo, kam nikdo jiný jít nechce. To je také nezbytný element charizmatu našeho Institutu: „zvolit si přední stráž misie“. Po ukončení své formace jsem byl nejprve poslán do Peru, abych tam převzal úkol spíše akademický. V mém srdci ale pořád žilo přání být misionářem.

Jednoho dne jsem se modlil v Cartageně de Indias v Kolumbii před ostatky velkého misionáře Petra Clavera na tento úmysl. Tento světec mne zřejmě vyslyšel, neboť o den později jsem dostal nabídku našeho Otce představeného, abych šel na misii do Ruska. Pater představený mne také prosil, abych si též vyžádal souhlas svých rodičů. Ti mi dali své požehnání – a tak jsem zde. Jsem přesvědčen, že všechno toto je plodem Boží Prozřetelnosti, dalšího elementu našeho řádového charizmatu: „svůj celý život odevzdat Boží Prozřetelnosti“.

Být součástí této Boží Prozřetelnosti a smět sloužit v této velké zemi je pro mne velká čest. Znamená to být misionářem Panny Marie, abych zasvěcení jejímu Neposkvrněnému srdci, které ona požadovala, přinášel do každého lidského srdce právě v této zemi, kterou ona výslovně jmenovala.

InfoCatolica: Váš Institut, pokud vím, tak spravuje v Rusku asi 7 farností, mimo jiné v Omsku, Irkutsku a Kasan/Uljanovsku. Pro většinu lidí znějí tyto názvy jako z románu „Michael Strogov. Posel cara“ od Julesa Verna. Jak jste přišel na myšlenku zvěstovat Evangelium až tak daleko?

Pater Luis Geovanny: Původ naší misie v Rusku sahá do 90. let – po pádu komunismu a obnovení katolických komunit v Rusku a potažmo na celém území bývalého Sovětského svazu. Iniciativa vzešla od německého kněze P. Clementa Pickela z diecéze Drážďany-Míšeň, dnes biskupa v Saratovu. On poznal kněze našeho řádu na římských univerzitách, někteří mluvili německy, a tak je prosil o pomoc pro německé katolické komunity v Povolží.

Někteří naši kněží tedy ihned vycestovali z Říma. Potom byli další vysláni do Ruska, aby tam založili farní společenství. Během času se rozvinuly mnohé apoštolské aktivity s velkým nadšením a s podporou hierarchie: pomoc v kněžském semináři, spolupráce s ruským Radiem Maria a především pastorace ve farnostech Buguruslan, Naberežnoje Čelny a Kasan. Později následovaly další misie v Uljanovsku, Omsku a Chabarovsku, dnes působíme pastoračně také ve městě Samara.

InfoCatolica: Jsou vaše farnosti latinského nebo byzantského obřadu? K jakému ritu náleží většina katolíků v Rusku?

Pater Luis Geovanny: Sloužíme převážně v latinském ritu, i když také – jako např. v Omsku – v byzantském. Většina farností je latinského obřadu, nicméně mnoho našich věřících náleží právě k byzantskému nebo arménskému. Protože ale nemají kněze svého ritu, žijí svou víru ponejvíce podle latinského obřadu.

InfoCatolica: Můžete nám prosím sdělit, jakou činnost váš Institut v Rusku vyvíjí?

Pater Luis Geovanny: Aktuálně obsluhujeme mimo jiné komunity v Kasanu, Uljanowsku, Omsku, Chabarovsku a také v Samaře, kde toho času vypomáháme do té doby, než tam bude biskupem jmenován stálý duchovní správce. Plníme všechny běžné úkoly správců farností. K tomu připojujeme specifický apoštolát naší řádové rodiny:

• mariánské zasvěcení podle sv. Ludvíka Marie Grigniona z Montfortu;
• zasvěcení Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu s eucharistickou adorací smíru na první pátky v měsíci;
• exercicie podle sv. Ignáce;
• duchovní doprovázení;
• prázdninové tábory pro mládež;
• adorace před Sanctissimem ve sváteční dny;
• poutě;
• jednou v roce týdenní vzdělávací program pro mládež a studenty;
• duchovní péče o sdružení „Hlasy Slova“;
• práce se třetím řádem naší řehole (laici a rodiny);
• studijní skupina sv. Tomáše Akvinského;
• spolupráce s ruskojazyčným vysílačem „Католический Голос“ (Katolický hlas);

Podle možností se věnujeme také aktivitám křesťanské dobročinnosti:

• spolupráci s Caritas;
• péči o vězně;
• péči o umírající;
• pomoci chudým;

InfoCatolica: Příslušníci vašich komunit jsou výlučně přistěhovalci nebo existují také ruští katolíci?

Pater Luis Geovanny: Je to různé podle jednotlivých míst. Obecně lze říci, že většinu našich věřících tvoří přistěhovalci. Ale jsou také domácí katolíci. Jeden můj přítel kněz řekl, že my někdy pracujeme jako archeologové – neboť se stává, že teprve po smrti nějaké osoby zjistíme, že ona byla katolička, její příbuzní nás totiž prosí, abychom vystrojili katolický pohřeb a požehnali hrob.

InfoCatolica: Jsou vaše vztahy k ruským úřadům a k pravoslavné církvi problematické?

Pater Luis Geovanny: Naše vztahy s ruskými úřady a s pravoslavnými jsou velmi dobré. Existuje tady zájem na nějaké spolupráci – pohybuje se to ale pouze v rovině tradičních principů, těch, které nás činí lidskými a otevřenými pro transcendenci.

InfoCatolica: Nemáte někdy dojem, že pravoslavní jsou vůči katolíkům rezervovanější než naopak?

Pater Luis Geovanny: Bývá to tak.

InfoCatolica: Na západě převládá rozporuplná představa o Rusku. Na jedné straně se věří, že tato země byla za komunismu silně dechristianizována, na druhé straně však se zdá, že Rusko hájí tradiční hodnoty silněji než mnohé západoevropské země. Jak to vidíte vy?

Pater Luis Geovanny: Podle mého názoru je skutečností, že Rusko se dnes ve všech společenských rovinách nestydí za svoji pravoslavnou víru a je připraveno ji bránit – navzdory 75 rokům ateistického komunismu. Myslím si, že velký spisovatel Alexander Solženicyn ve své řeči při přebírání Nobelovy ceny ve Stockholmu měl pravdu: ateistický modernismus Západu, jeho boj proti Bohu, jeho zákony a principy – to je proces sebezničení, kterým Rusko už prošlo a nemíní ho již nikdy opakovat.
Západ ale kráčí dále po této cestě – a bude potom muset znovu povstat z trosek, aby opět nalezl Boha, jemuž je třeba sloužit, vlast, kterou se vyplatí bránit a ideály, za něž je důstojné zemřít. Z těchto vzdálených ruských území vás ze srdce prosím o modlitbu za ovoce našich misií, aby bylo více povolání ke kněžskému a řeholnímu životu, a také za každého jednotlivého misionáře. Abychom mohli být více a více tváří, rukama a nohama Ježíše Krista, aby mnoho lidí poznalo Boží lásku a cestu k Němu.