Čím dál víc lidí si stěžuje na špatnou kvalitu zboží v obchodech. Také mám tu zkušenost, riziko, že koupíte za drahé peníze šmejd, je stále častější. Jenže mnohem závažnější je duchovní šmejd, který nám servírují masmédia a pseudokultura. Zesnulý papež Jan Pavel II. označil současnou civilizaci za „výrobek, který je nekvalitní, má ovšem úzkou souvislost s nekvalitním myšlením, s nekvalitní morálkou a nekvalitní kulturou“. Duchovní šmejd je vlastní příčinou fyzického, ekonomického šmejdu.

Obojí nás doslova pohlcuje. To, co nemá žádnou uměleckou hodnotu, co je plytké, vulgární a dryáčnické, převládá v televizi, rozhlase, novinách, v kinech, divadlech, na koncertech pochybných kapel, v produkci internetu atd. Provází nás na každém kroku a co je nejhorší – těší se popularitou a úspěchem. Kýč, převaha formy nad obsahem, hloupost, primitivismus, ignorance, lež, pornografie… to jsou jevy, které se staly dominující v naší kultuře a žel i v našem životě. Ty se nám již nenabízejí, ale přímo vnucují. Jen zdánlivě nepatrná maličkost: Když si chci v televizi pustit nějaký dokumentární pořad nebo dobrý film (kterých je čím dál méně), s železnou pravidelností se jeho začátek pokaždé posune o pět až deset minut, aniž to hlasatel dopředu oznámí. Předchází mu spousta stupidních nebo přímo nemravných reklam, na které se divák musí, pokud chce vidět zvolený pořad od začátku, se skřípajícími zuby a vzteklými nadávkami proti své vůli „dodívat“ a netrpělivě čekat, kdy konečně naskočí to, co si vybral. To je svoboda? Nikoliv, tady jde o násilné vnucování něčeho, co nechci a odmítám.

Duchovní šmejd tak nenápadně, ale systematicky ovládá naše duše. Prvním tohoto druhu je šmejd morální, dílo ideového a politického liberalismu a jeho relativizace objektivních etických hodnot. Odtud pochází všechny požadavky na legalizaci potratů, eutanazie, homosexuálních vztahů, možnosti změny pohlaví, promiskuity, ekonomických podvodů aj.

Druhý typ duchovního šmejdu představuje myšlenkový šmejd, nabízející alternativu ke zjevené Kristově pravdě, jak ji hlásá Katolická církev. Lidem jsou vymývány mozky drzými lžemi o církevní minulosti a to tak ďábelsky mistrně, aby nerozeznali literární fikci od vlastní historie (např. Brownova „Šifra Mistra Leonarda“). Církevní nauka je záměrně zkreslována a zesměšňována, líčena jako nástroj domnělého „útlaku“ minulých dob. Místo ní se nabízejí skutečné myšlenkové šmejdy ve formě ateistického marxistického komunismu a jeho odnoží, zednářského deismu a všenáboženského synkretismu, nejnověji potom v podobě postmoderního relativismu, který zpochybňuje existenci jakékoliv objektivní pravdy.

Tomu napomáhá třetí forma duchovního šmejdu – šmejd estetický. Záměrně se ničí smysl člověka pro krásu, preferuje se to, co přirozené a zdravé estetické cítění označuje citoslovcem „fuj“ Ostatně již Jean Paul Sartre po II. světové válce volá ve spise Hnus po „zrovnoprávnění“ hnusu s nádherou. Šmejd jako hnus se dnes ukazuje v účesech mnoha mladých lidí, v piercingu na tváři, na jazyku nebo dokonce na pupku. A oblečení? To, co bylo kdysi „uniformou“ nejstaršího povolání na světě, se dnes stalo běžnou ženskou módou. A nejen běžnou, někdy dokonce i slavnostní. Viděl jsem nedávno fotografie z jedné svatby, kdy nevěsta měla na sobě šaty tak průsvitné, že byly pod nimi zřetelně vidět nejintimnější části jejího těla. Svatbu měli v kostele a faráři to vůbec nevadilo. Vida, kam až postoupil estetický šmejd. Hnus a hanba jsou už pro nás normální.

Nedejme se! I když stav naší civilizace je na pováženou, přece jen normální svět ještě žije a s ním i normální lidé. Pravda, dobro, krása, ušlechtilost, velkorysost a opravdová kultura, podporující objektivní mravní řád, ještě stále existují a nepominou až do konce světa. Mají svou trvalou hodnotu, neboť jsou nedílnou součástí radostné zvěsti Nového zákona, jak ji hlásá Katolická církev. A ta, jak známo, má od Pána zajištěno trvání až do druhého příchodu Spasitelova. Nebojme se tedy, éra barbarství pomine. Tak jako odhazujeme šmejdy-výrobky do kontejneru, mějme odvahu vhodit do duchovního kontejneru všechny typy duchovního šmejdu. Nevyhledávejme produkce tohoto typu, odmítejme je a šiřme kolem sebe zájem o opravdovou kulturu, zakotvenou v pravé víře Kristově a v autentických morálních hodnotách. A pokud je v našich silách a možnostech – protestujme a domáhejme se v kulturní sféře opravdových kvalitních děl místo šmejdů!