Matka Tereza se stala ve 20. století přímo synonymem blíženské lásky. To ocenil i nekřesťanský svět, proto dostala r. 1979 Nobelovu cenu míru. Nyní ale mainstreamová média stupňují ty nejhorší pomluvy vůči ní. Portál www.seznam.cz publikoval například 15.7.2025 článek „Světice Matka Tereza: Fanatička a podvodnice, která lidi spíše týrala, než aby jim pomáhala“.

Jako tradiční katolíci nejsme a nemůžeme být vůči Matce Tereze nekritičtí. Po II. vatikánském koncilu podlehla ekumenické a synkretistické euforii. Jsou známy její výroky typu: „Pro smíření všech náboženství bude nezbytné, aby každý křesťan se stal ještě lepším křesťanem, každý muslim ještě lepším muslimem, a každý hinduista ještě lepším hinduistou.“ To je z pohledu zjevené pravdy absolutně nepřijatelné. Matka Tereza tady podlehla synkretismu papeže Jana Pavla II., jenž proslul podobnými větami, což vyvrcholilo všenáboženským setkáním reprezentantů všech světových náboženství v Assisi r. 1986, kde se společně modlili za mír. Toto je bezesporu nejslabší stránka pontifikátu Jana Pavla II. navzdory jeho hodnotným dokumentům. Matka Tereza tomuto trendu rovněž podlehla.

Jinak ale kromě charitativní práce nutno ocenit její hlubokou eucharistickou úctu a pravou víru v reálnou přítomnost Krista v Nejsvětější svátosti. Zásadně odmítala podávání Těla Páně na ruku a veřejně proti tomu vystupovala. Velký dík jí také náleží za její nekompromisní nasazení proti potratům, které považovala za největší hrozbu světového míru.

Právě tyto její ortodoxní postoje jsou solí v očích nepřátelům Katolické církve. Autor výše uvedeného článku píše:

Když Matka Tereza v roce 1979 přebírala Nobelovu cenu, prohlásila: „Pro mě jsou národy s legalizovaným potratem nejchudšími národy. Největším ničitelem míru je dnes zločin proti nenarozenému dítěti.“

O patnáct let později během modlitební snídaně ve Washingtonu zopakovala své radikální postoje. Prohlásila: „Mnozí lidé se znepokojují kvůli veškerému násilí v této velké zemi, ve Spojených státech. Tyto obavy jsou velmi oprávněné. Ale často se titíž lidé neznepokojují kvůli milionům, kteří jsou zabíjeni záměrným rozhodnutím svých vlastních matek.“

Její fundamentalistické názory se netýkaly jen potratů. Kampaň vedla i proti používání kondomů a antikoncepce v souladu s katolickým učením. AIDS označovala za „jen odplatu za nevhodné sexuální chování“.

V roce 1996, během referenda o této otázce, vyzvala Irsko, aby si ponechalo zákaz rozvodů platný od roku 1937.

Pro současné rádoby demokraty je takový „fundamentalismus“ téměř zločinem. Proto nutno Katolickou církev zlikvidovat co nejprolhanější mediální kampaní. To probíhá už od osvícenských dob 18. století. Dnes ale tato propaganda nastolila novou taktiku. Doposud se totiž zaměřovala v teorii na útoky proti věrouce a mravouce a v praxi na hříchy jednotlivých reprezentantů Církve. To, co z hlediska čistě přirozeného patřilo k největším zásluhám katolického křesťanství, tj. charitu a organizovanou pomoc trpícím a potřebným, sice ignorovali, ale dosud přímo nekritizovali. Dnes ale zamířili svoji otrávenou střelu právě na tuto činnost Církve.

Dokazuje to nedávná mediální kanonáda proti církevním internátům pro domorodé děti v Kanadě, kde prý docházelo k jejích týrání, jež mělo v mnoha případech za následek smrt. Nakonec ale i protikatolicky orientovaná vláda, jak jsme psali v článku „Žádné masové hroby indiánů…“, musela vydat prohlášení, že masové hroby chovanců, jimiž sama původně argumentovala, nebyly nikde nalezeny.

Princip byl totiž tento: Katolické internáty pro domorodé děti, jimž byly poskytnuty vzdělání a náležitá výchova, které jim umožnily zařadit se do normální civilizované společnosti, byly velkým charitativním dílem Církve, obrovským přínosem jak pro domorodé obyvatelstvo, tak i pro celou společnost. Proto bylo nutno to, co dosud ještě i sekulární svět přece jen nějak chápal jako cosi pozitivního ze strany Církve, totálně shodit a očernit pomluvami vycucanými z prstu. Totéž se děje nyní v Irsku, kde probíhá sprostá mediální kampaň proti domovům pro padlá děvčata, které Církev již od 19. století zřizovala. I ony náleží k velkému přínosu Církve ve věcí blíženské lásky. Odpůrci Boží pravdy však chtějí i toto zdiskreditovat a to, co bylo dosud vnímáno i nekatolíky jako dobro, prezentovat jako zlo.

Odtud pochází i satanské tažení proti charitativní činnosti Matky Terezy. Ona v 50. letech 20. století zakládala v indické Kalkatě hospice, kam shromažďovala lidi umírající bez pomoci na ulici, aby mohli důstojně zemřít pod střechou doprovázeni při své cestě na věčnost vlídnými ošetřovatelkami z řad kongregace Misionářek lásky, kterou založila. Tato iniciativa Matky Terezy byla něčím zcela originálním, kterou by ve skutečnosti ti, kteří pořád skloňují lidská práva, měli jednoznačně podpořit: člověk má právo nejen důstojně žít, ale také důstojně umřít. Toto velké charitativní dílo Matky Terezy, které je dobrodiním pro člověka, vyplývá jednoznačně z katolické nauky a předkládá světu pozitivní obraz Církve. To ovšem ďábel a jeho pohůnci na této zemi nemohou potřebovat, proto usilují dílo Matky Terezy co nejvíce očernit.

V uvedeném článku se píše o údajných špatných hygienických podmínkách v některých hospicích misionářek lásky. Nejspíš to bude notně přehnané, ale i kdyby nebylo, tak přece je podstatný rozdíl mezi tím, když člověk umírá na ulici jako myš a smrtí na lůžku pod střechou, byť by nebyly hygienické podmínky přímo na jedničku. Když Matka Tereza začínala, tak přece neměla peníze na luxusní zdravotnická zařízení, jí šlo o něco jiného: poskytnout těmto umírajícím ubožákům lásku, ukázat, že to jsou lidé a nikoli zvířata. Výtka tohoto druhu je proto přinejmenším neomalená.

Matka Tereza podle článku prý také „vytvářela romantický kult chudoby a odrazovala chudé, aby se se svým osudem snažili něco dělat“. To je podlá lež, lze předložit mnohá veřejná vyjádření tohoto „anděla z Kalkaty“, kde pranýřuje sociální nespravedlnost. Uvádí je mj. i Malcolm Muggeridge, britský publicista, jenž v 60. letech jako jeden z prvních upozornil svět na úžasnou záslužnou práci, kterou Matka Tereza a její sestry konají.

Přímo žalovatelný je také poukaz na údajnou „podezřelou správu peněz“, jimiž Matka Tereza a její kongregace disponovaly. Přitom ale žádná konkrétní fakta o nějaké zpronevěře nebo o pochybných investicích. Kdyby skutečně se sestry obohacovaly, tak by jejich život vypadal jinak, mnohem blahobytněji, Matka Tereza by nechodila bosa v prostém indickém oděvu sárí, který nosí ti nejchudší.

Článek poukazuje též na to, že po blahořečení Matky Terezy r. 2003 vystoupili prý někteří lékaři s konstatováním, že dotyčná osoba, která se na přímluvu světice zázračně uzdravila z rakoviny, ve skutečnosti žádnou neměla. Pak je ale nápadně podezřelé, proč s tím nepřišli dříve, proč až po beatifikaci? Matka Tereza zemřela r. 1997 a dva roky na to zahájil Jan Pavel II. její proces blahořečení. Zázrak byl tenkrát lékařským konsiliem uznán, proč tedy tito kritikové nevystoupili hned tenkrát, ale až po několika letech?

Tak bychom mohli pokračovat dál. Celý tento útok proti Matce Tereze a její činnosti, který mediálně probíhá v celém světě, je spolu s dehonestací charitativní činnosti Církve v Kanadě a v Irsku jednoznačným záměrem vytvořit u světové veřejnosti její odstrašující obraz organizace fanatiků, primitivů, finančních podvodníků a pedofilů a vyvolat tak rozhořčení a maximální nenávist proti ní. Nezapomeňme, že tuto taktiku uplatnil už římský císař Nero, když zformoval mediální obraz křesťanů jako žhářů Říma – a tím vyvolal první krvavé pronásledování. Staneme-li se obětí této nové perzekuce, bude to pro nás velkou ctí vydat Kristu svědectví své věrnosti.