I v církevním prostředí se lze setkat s názorem, že Čechové nejsou tak ateističtí, jak se ve světě udává. Většina obyvatelstva prý na otázku, jestli věří v Boha, odpovídá: „Něco přece být musí.“ Ejhle, máme tady nový světový názor, typicky český. Nazvěme ho podle výroku dotazovaných: něcismus. Kdo jsou tito „něcisté“? Lze je pokládat, aspoň částečně, za věřící v Boha?

Abychom na to mohli dát pravdivou a hlavně spravedlivou odpověď, otažme se takového „něcisty“, co si pod pojmem „něco“ představuje. Snadno zjistíme, že vůbec nechápe, o čem je řeč. Neví, co by si vlastně „měl představovat“. Výrok „něco být musí…“ je totiž mediálně rozšířený, stala se z něho dnes už téměř všeobecná fráze. Nemyslící konzumenti internetu a televize ho tedy papouškují jen proto, že jej často slyší, aniž by o něm hlouběji uvažovali.

Jenže to neplatí o všech „něcistech“. Někteří mají o tom, co nazývají „něco“, opravdu originální představy. Prý ve vesmíru působí jakási neviditelná slepá „síla“, která nad námi vládne, pro další je to nějaká obrovská „energie“, pro jiné jakési „fluidum“, jež uvolňuje v člověku magické schopnosti, objevuje se též názor ztotožňující ono „něco“ s přírodou atd.

To ale není víra v Boha. Bůh totiž není „něco“, nýbrž Někdo. Lze se setkat i s lidmi mimo křesťanské prostředí, kteří svým prostým užíváním zdravého rozumu dospěli k názoru, že za harmonií a řádem světa a vesmíru musí stát tajemná bytost s vysokou inteligencí. To ovšem nejsou „něcisté“, od nich neuslyšíme prázdnou frázi, že „něco být musí“. Těm je jasné, že se nejedná o „něco“, nýbrž o „Někoho“. I když k pravé víře Kristově mají ještě hodně daleko, přece jen je lze zahrnout do statistické kolonky „věřící v Boha“. Aniž bychom chtěli být nespravedliví, „něcismus“ není ničím jiným než novou, typicky českou formou ateismu. „Něcismus“ je přijatelný i pro marxistického materialistu, který věří v pouhou hmotu. Ta je přece také „něco“, není „Někdo“. Domnívat se, že „něcismus“ není ateismus, by bylo velice mylné.

Ateismus má samozřejmě mnoho tváří a mnoho kořenů, velmi různorodých. Za komunismu kolovala mezi českými katolíky ve strojopisu kniha francouzského jezuity Ignace Leppa “Psychoanalýza soudobého ateismu”. Lepp v podstatě souhlasí s názorem vynikajícího francouzského biskupa a kazatele 17. stol. Jacquesa Bossueta: „Nikdo se nestal nevěřícím, aby dříve nebyl hříšníkem.“ To ovšem platí pro toho, kdo s plným a jasným vědomím odpadl od Katolické církve, nikoli pro toho, kdo byl v ateistickém prostředí vychován, s pravdou Kristovou se neměl možnost seznámit nebo má o ní bez vlastní viny zkreslené a nepravdivé informace. To je dnes většina ateistů, pokud jejich bezbožectví není motivováno slepou oddaností známým zhoubným ideologiím moderní doby.

Kdo otevřeně popírá Boží existenci, ba dokonce vášnivě a zarputile, má podle mne v mnoha případech snadnější cestu k nalezení věčné pravdy než ten, kdo pouze povrchně konstatuje „něco být musí“. Zarytý a bojovný ateista často v koutku duše nebo v podvědomí ví o tom, že Bůh existuje, jenže si zoufale přeje, aby neexistoval. Bojí se, že jestli Bůh je, tak ho musí potrestat za hříchy, ze kterých jej obviňuje svědomí. Dosud nepochopil Boží odpouštějící lásku, ale je zde stále naděje, že jednou pochopí —a potom důvod k ateismu se rozplyne jako pára nad hrncem. Podobně i lidé, kteří nevěří v Boha proto, že je potkalo neštěstí, třeba jim zemřelo dítě při autonehodě —a oni to psychicky neunesli. Až tento člověk přijme a porozumí, že pozemský život není konečný, nýbrž je přípravou pro věčnou, mnohonásobně lepší existenci, tak i tady potom ztratí ateismus jakékoliv opodstatnění. Tito lidé, deklarující se nepokrytě jako ateisté, se Bohem zabývají, tato problematika je nějakým způsobem zaměstnává. U „něcistů“ ale tomu tak není. Právě fráze „něco být musí…“ povrchně odsouvá tuto zásadní otázku stranou. Člověk už tím, že takovou větu vysloví, jako by zároveň říkal: Já se tím nechci zabývat. „Něcismus“ je postojem, který nejlépe odpovídá současnému konzumně orientovanému člověku. „Něco“ je, nevím co, ale určitě ne Někdo, ne ten, který po mně něco žádá, protože mne stvořil a vykoupil. „Něcismus“ je mnohem víc než pouhým popíráním Boha, je přímou ignorancí veškerého nadpřirozena, výrazem odmítání vůbec se touto problematikou zaobírat. V podtextu výroku „něco být musí…“ jako by se zároveň ozývalo: „A proto mi s těmito otázkami konečně dejte pokoj!“

Nedejme se tedy zmýlit: Na tom, že značná část českých občanů na otázku o Boží existenci odpovídá „něco být musí“, není nic pozitivního. Naopak je to jen doklad, že česká společnost udělala od proklamativního ateismu další krok směrem od Boha: k nezájmu o jakékoliv vyšší hodnoty a k pohrdání jimi. Nicméně Bůh může — řečeno biblicky — „i z těchto kamenů vzbudit Abrahámovi syny“. Proto neztrácejme naději a odvahu, jen buďme realisty a nežijme v sebeklamu!