Jejich svátky následují ve státním kalendáři hned po sobě. 5. července sv. Cyrila a Metoda, den nato Jan Husa. Soluňské bratry ctí také naši pravoslavní a jejich zásluhy o evangelizaci a kulturu uznávají též všechny protestantské denominace. Ty zároveň oslavují den poté i svátek Jana Husa, jakoby Cyril a Metoděj a mučedník z Kostnice měli něco společného.

Mají? To zjistíme, až se nejprve podíváme na rozdíly. A přesvědčíme se, že v rovině věrouky i etického jednání jsou velké:

1. Konstantin Cyril a Metoděj, i když pocházeli z byzantského východu, který už tenkrát za vzdoropatriarchy Fotia se pokusil r. 869 o první oddělení východní církve od Říma, si přesto téhož roku ve Věčném městě nechali liturgii v církevní slovanštině schválit papežem Hadriánem II. (stalo se tak bulou „Gloria in excelsis“). Metoděj po smrti svého bratra, jenž v Římě vstoupil do kláštera, byl od papeže a nikoli od byzantského patriarchy jmenován metropolitou moravsko-panonským a přijel na Velkou Moravu jako papežský legát. Papež Jan VIII. se ho také rázně zastal proti německým biskupům, kteří ho věznili. Z toho je jasný vztah obou bratří k náměstku Kristovu: uznávali ho jako legitimní viditelnou hlavu Církve, jako nástupce sv. Petra.

   A Jan Hus? Ve svých traktátech (především De Ecclesia) považoval papežství za ryze světskou instituci založenou prý nikoli Kristem, nýbrž císařem Konstantinem, jak ostatně učil i jeho velký vzor John Wickliff v Anglii. Když se svými reformními požadavky nepochodil u právoplatného papeže Řehoře XII., obrátil se na vzdoropapeže Jana XXIII., prý „papeže lépe spraveného“ (tj. informovaného, pozn. red.). Hus nechápal papežství jako Kristem ustanovený úřad, ale jako pouhé vnitrocírkevní účelové zařízení. V tomto se tedy radikálně lišil od sv. Cyrila a Metoděje.

2. Oba svatí bratři hlásali na Moravě pravou katolickou nauku bez politické vazby na vladaře, Metoděj jako arcibiskup podobně jako před ním sv. Jan Křtitel měl odvahu veřejně kárat i knížete Svatopluka za jeho nemravný život i za tu cenu, že si jej znepřátelil a on mu způsobil mnoho příkoří.

   Jan Hus naopak pochleboval krutému a nemravnému králi Václavu IV., vrahovi sv. Jana Nepomuckého. Ač katolický kněz, přesto se postavil na stranu tohoto panovníka proti svému církevnímu představenému, arcibiskupu Zbyňkovi Zajíci z Hasenburka – a to jen proto, poněvadž arcibiskup odsoudil Wickliffovy bludy, jež Hus hlásal. Hus servilně mlčel ke králově krutosti a opilství, protože potřeboval jeho podporu proti arcibiskupovi.

3. Cyril a Metoděj věnovali veškeren svůj čas a energii hlásání Krista a Jeho zjevené pravdy. Trpělivě a bez jakéhokoliv vyzývání k revoltě a k projevům nenávisti vůči komukoliv. Metoděj neštval lid ani proti německým biskupům, od nichž zakusil tolik zlého. Proto ovocem působení svatých bratří bylo upevnění víry našich velkomoravských předků a po zákazu liturgie ve slovanském jazyce a likvidace Velkomoravské říše pohanskými Maďary šíření katolického křesťanství v Čechách, kam se uchýlila řada žáků svatých bratří. To bylo doprovázeno též růstem kultury a vzdělanosti.

   Jan Hus naopak ve svých kázáních vyvolával u lidu nenávist vůči arcibiskupovi Zbyňkovi a kněžím jemu věrným. To vedlo k revoltě, kdy dav upálil nebo utopil některé z těchto duchovních, známe jméno jednoho z nich: dominikána Jana řečeného Malík. Ovocem této Husovy aktivity na rozdíl od sv. Cyrila a Metoděje nebyly tedy ani upevnění pravé víry Kristovy v lidu, ani mravní obroda společnosti, ani kulturní a vzdělanostní rozvoj, nýbrž husitské války se všemi doprovodnými hrůzami masových vražd a úpadek civilizace a kultury, kdy např. pražská univerzita téměř nefungovala.

Hlavní rozdíl mezi svatými Soluňany a Janem Husem spočívá tedy v tom, že v prvním případě se jednalo o pravověrné katolické misionáře hlásající Krista a kulturu, jež odtud pocházela, ve druhém případě o heterodoxního kněze, který se uchyloval až k politické demagogii. Společné mají pouze to, že byli katolicky pokřtění a přijali duchovenské svěcení (Konstantin jáhenské, Metoděj biskupské, Hus kněžské). Jinak nelze o něčem společném mluvit, zejména plody jejich působení jsou zcela odlišné.