Církev slaví v roce dva eucharistické svátky: Zelený čtvrtek a Boží Tělo. Vyznáváme, že Spasitel je přítomen v konsekrované hostii – a veřejně se k tomu hlásíme eucharistickým průvodem na svátek Božího Těla. Tuto svoji víru v přítomnost Spasitele v Nejsvětější svátosti na rozdíl např. od Boží existence nemůžeme dokázat žádnými racionálními argumenty, je to něco nad lidský rozum a logiku. Tento malý oplatek je ve skutečnosti Bohočlověk Ježíš Kristus? Ateisté se tomu posmívají.

Přesto už v 17. stol. známý francouzský matematik a filozof Blaise Pascal napsal: „Jak nenávidím zpozdilou nevěru ve svátost oltářní! Jestliže Evangelium je pravé, jestliže Ježíš Kristus je Bůh, jaká je tu nesnáz?“ Svou víru v přítomnost Pána v Eucharistii opíráme výhradně o Jeho slova, jak nám je zaznamenali evangelisté a sv. Pavel. Evangelisté synoptikové (Matouš, Marek, Lukáš) uvádějí konsekrační slova Kristova při poslední večeři, stejně tak Pavel v 11. kapitole 1. listu Korinťanům. Jan věnuje 6. kapitolu svého evangelia eucharistické řeči Ježíšově. Pán trvá na svém výroku, že Jeho tělo je pravý pokrm a Jeho krev pravý nápoj a kdo ho jí a pije, bude mít věčný život, i za tu cenu, že někteří učedníci Ho opustili, neboť tato řeč se jim zdála „tvrdá“.

To, že slova Kristova zaznamenaná v Novém zákoně jsou pravá a pravdivá, již můžeme dokázat rozumově. Zprávy o tom máme od řady očitých svědků, kteří právě za pravdivost tohoto očitého svědectví položili nebo byli ochotni položit svůj život – a tento argument je fakticky neprůstřelný. Všechny činy a slova Ježíše Krista, jak nám je podává Nový zákon a církevní Tradice, jsou pravdivé – a to se týká samozřejmě i slov o svátosti oltářní.

Bohočlověk přítomný v malé hostii! Lidský rozum to jaksi „nebere“, ale cožpak je u všemohoucího Boha něco nemožného? Jde o tajemství, které nikdy nepochopíme, ale poznáváme v něm další projev Boží nekonečné lásky. Pánu nestačilo, že za nás na Kalvárii obětoval svůj život na kříži, On ještě se nám trvale zanechal v Eucharistii – zcela bezbranný v malém kousku pečiva, který může každý zneuctít a zničit. A to jen proto, aby ten, kdo se s ním chce úzce spojit, tak mohl učinit tím, že chléb, který se stal po vyslovení konsekračních slov knězem při mši sv. Jeho tělem, polkne ve sv. přijímání. Je to maximální pomoc pro každého, kdo usiluje o věčný život spolu s Ním, neboť Eucharistie poskytuje bezpočet milostí.

Jak ale člověk tuto lásku Boha odplácí? Urážky Nejsvětější svátosti středověkými heretiky, potom protestanty, osvícenci a moderními bezbožníky se vinou jako černá niť dějinami. Nejnověji společnost Apple TV prezentovala jakýsi rouhačský „návod“, jak to dělat. Dvě postavy se vloupají do kostela, vypáčí svatostánek, ukradnou konsekrované hostie, ponoří je do džemu a pojídají jako výsměch. Dělají si legraci z víry ve svátost oltářní, předstírají rozhřešení a následně se v kostelních lavicích odehrává sexuální scéna, zatímco ciborium s hostiemi zůstává ležet na zemi (lze podepsat proti tomu petici na adrese CitizenGo.org.). Konsekrované hostie se také kradou stále častěji pro satanské rituály, dnes běžné přijímání Těla Páně na ruku toto jenom usnadňuje, nehledě k faktu, že při samotném přijímání na dlaň dochází k padání částic konsekrované hostie na zem a lidé po nich šlapou.

Eucharistické průvody zástupů na svátek Božího Těla jsou protiváhou těmto urážkám Spasitele. Zahrňme letos do modliteb při této příležitosti i prosby smíru za tato nesčetná rouhání svátostnému Kristu. Božítělová procesí zavedli nejprve benediktinští mnichové v klášteře v Cluny v 10. stol., pro celou Církev potom tak učinil závazně r. 1264 papež Urban IV. na základě zjevení Krista vizionářce sv. Juliáně z Lutychu a zázraku, který se udál v italské Bolseně, kde konsekrovaná hostie v rukou českého kněze Petra začala krvácet. Církevní učitel sv. Tomáš Akvinský složil k tomu nádherné hymny Lauda Sion a Pange lingua.

I když reálnou přítomnost Pána v Eucharistii nemůžeme vysvětlit racionálními argumenty, máme Jeho slova – a to nám stačí. Krom toho jsme schopni všem nevěřícím a pochybovačům předložit celkem 110 eucharistických zázraků, z toho 10 těch, kde na konsekrované hostii zůstala dodnes nejen krev, ale i živý srdeční sval, jako např. v italském Lancianu (srvn. náš článek „Eucharistické zázraky jsou trvalým dokladem katolické nauky“ 13.3.2024).

Jestliže se dnes tolik lidí svátostnému Spasiteli rouhá, neomodernistické katolíky přijímající na ruku a nevěřící v reálnou přítomnost Krista v Eucharistii nevyjímaje, potom je přímo výzvou pro nás, kteří chceme zachovat pravou víru, abychom o svátku Božího Těla neváhali a šli průvodem. A pokorně vyznali:

„Věřím, Pane Ježíši, že jsi ve svátosti Těla a Krve skutečně přítomen jako pravý Bůh a pravý Člověk. Odprošuji Tě za všechny urážky, kterých se Ti dostává za Tvou lásku. A prosím Tě také, kéž tato má víra a přijímání Tvého Těla a Krve mne zachová v milosti posvěcující a umožní mi jednou spatřit Tě tváří v tvář jako milujícího Otce a Vykupitele v nové, věčné vlasti dokonalého života bez bolestí a strastí. Amen.“