Navzdory tomu, že v Holandsku byly legalizovány eutanazie, potraty a pseudomanželství jednopohlavních osob, tamní církev je přesvědčena o nutnosti jasného a otevřeného slova na téma života a bioetiky. Mluvil o tom holandský primas kardinál Willem Eijk u příležitosti III. Mezinárodní bioetické konference v Římě 30. a 31. května, zorganizované Fundací Jeroma Lejeuna. Po přednášce poskytl hierarcha rozhovor Edgarowi Beltránowi z portálu The Pillar.

„Musíme čelit současné kultuře, která neuznává vnitřní hodnotu lidského života. Naším posláním je hlásat pravdy o Bohu, člověku a světě. A také pravdy metafyzické a ty, které se týkají morálních norem a hodnot,“ odpověděl na otázku o dnešní úloze bioetiky.

„Možná nezískáme nyní příliš mnoho úspěchů ve světě. Pozorujeme rostoucí počet potratů, např. v USA v minulém roce jich bylo vykonáno téměř milion. Vidíme rozhodnutí francouzského parlamentu v uplynulém roce o zapsání tzv. práva ženy na potrat do ústavy země a před pár dny o legitimitě eutanazie. Je to narůstající problém. My se mu ale nesmíme poddávat, nesmíme ztrácet odvahu,“ podpořil kardinál věřící.

Holandský primas obrátil pozornost na to, že v jeho zemi již několik let se zvyšuje počet mladých lidí prosících o přijetí do Církve. „Není jich sice tolik jako ve Francii, ale je to výrazná tendence. Tito mladí lidé objevují Krista a Evangelium, a s nimi také morální nauku Církve prostřednictvím internetu a sociálních sítí. Nikdy bych to nečekal, ale tak tomu prostě je. Když přijdou za knězem, aby ho poprosili o křest nebo biřmování, tak překvapivě už toho hodně vědí na téma víry, neboť hodně čtou o katolicismu na internetu a na sociálních sítích. Tito mladí lidé jsou ochotni akceptovat celou nauku Církve. Myslím si tedy, že v Církvi probíhá generační změna. Situace podléhá této změně a už se sama mění,“ ujistil kardinál Eijk.

Zaznamenal také pozitivní změnu v chápání Církve a víry. „Nastala tedy změna, změna k lepšímu. Myslím, že musíme dále předávat pravdu věřícím mladších generací. Církev možná bude malá, ale papež Benedikt XVI. vždycky hovořil o tvůrčí menšině, která může zavést novou kulturu,“ připomenul.

Na otázku o osobě Božího služebníka Jeroma Lejeuna odpověděl, že byl „vřelým obráncem vnitřní hodnoty lidského života“. Byl známým genetikem a objevitelem trisomie chromosomu 21 r. 1958, rovněž tak věrným katolíkem, což jej v prostředí nepřátelském Církvi odsunulo na okraj společenského a vědeckého života. „Stal se jaksi outsiderem, ale nepoddal se. Byl jedním z nečetných obránců vnitřní hodnoty lidského života v 60., 70. a 80. letech. Silně se také angažoval při vzniku Papežské akademie života,“ připomenul kardinál pro portál The Pillar. Uvedl též jednu osobní vzpomínku.

„Jednou jsem se s ním setkal. Je to dávno, tehdy jsem byl ještě seminaristou. Trávil jsem tenkrát prázdniny s přítelem ve Francii, zašli jsme si tedy do jeho laboratoře, hovořili s ním a on mi řekl: ´Možná se jednou staneš biskupem, proto musíš hlásat pravdu.´ Byl tedy ne pouze vědcem, ale také prorokem (smích). Choval se k nám velice mile, i když nás neznal, my jsme byli jenom dvěma mladými seminaristy. Ale dalo se rychle poznat, že byl přesvědčeným křesťanem v každém ohledu,“ vyprávěl kardinál Eijk.

Hierarcha zaujal také stanovisko k aktuálnosti encykliky Jana Pavla II. Evangelium vitae. „Je nadále velmi podnětná i po 30 letech od svého zveřejnění. Její diagnóza kultury smrti je stále aktuální a trefná. Je ale pravdou, že se od té doby objevily nové techniky a otázky. EV např. nezmiňuje problematiku genderu, volbu pohlavní identity a změny biologického pohlaví. EV se nezabývá těmito skutečnostmi, poněvadž nebyly tenkrát aktuální a rozšířené,“ uvedl.

Jedna z otázek Edgara Beltrána se týkala významu takových institucí jako Institut Jana Pavla II. a Papežská akademie pro život ve vědeckých debatách na téma bioetiky a ochrany života. „Je důležité, abychom se snažili navrátit jednotu v Církvi. To vyžaduje jasné a jednoznačné hlásání víry, což se musí promítnout také do oblasti morálky a etiky. Vydávat svědectví o katolické morálce nemusí být vždy lehké. Lidem to může způsobit těžkosti, nicméně máme povinnost prezentovat základní pravdy víry jasně a jednoznačně,“ prohlásil holandský hierarcha.

A co by poradil papeži Lvu XIV.? „Je nutno učit jasně a bez dvojznačnosti. Jasně a odvážně hlásat pravdy katolické víry včetně morální problematiky, která je v současnosti nejvíce kontroverzní. Když papež toto jasně a jednoznačně učí, velice to pomáhá lidem na novo objevit pravdu. Je třeba jim v tom pomoci. Když se lidé setkávají s nejasnostmi, začínají se v tom ztrácet. Začínají pochybovat. Když ale papež a biskupové a samozřejmě také kněží učí jasně, velmi to lidem pomáhá na novo objevit Kristovu pravdu, pravdu Evangelia a cestu, kterou mají kráčet za Ním,“ připomenul.

„Když vidím mladé lidi, jak přijímají víru Církve, hodně mne to povzbuzuje. Samozřejmě Církev bude malá. Bude velmi malá. Již teď je zatlačena na okraj. Musel jsem zavřít mnoho kostelů, zejména na vesnici, protože výrazně ubylo věřících a s nimi i finančních prostředků. Jsme zcela závislí na darech věřících,“ přiznal. Jeho diagnóza není ale pesimistická.

„… ve městech vidíme, že farnosti kvetou a pozorujeme též plody obrácení. Myslím si tedy, že musíme jednoduše pokračovat v naší dosavadní činnosti. Není tolik důležitý počet věřících, ale jejich kvalita. V Holandsku, jak lze pozorovat, sice klesá počet věřících, ale roste jejich kvalita, a to i mezi staršími katolíky, neboť ti, kteří neodpadli, zůstali v Církvi a chodí stále do kostela – věří, modlí se a udržují osobní vztah s Kristem. Přichází, aby se modlili. Jsou proto otevřenější k celkové pravé nauce Církve,“ ocenil kardinál Eijk.

„Když jsem se stal biskupem, mnoho osob kritizovalo má kázání (smích). Teď ale stále více slyším projevy souhlasu, a to i tehdy, když mluvím o nebi a pekle. Lidé jsou otevřenější vůči nauce víry. Musíme tedy mít odvahu předkládat lidem tuto pravdu, aby nebyli dezorientováni, ale aby mohli přijmout a poznat Krista a Evangelium,“ vyzýval tento obránce pravdivé nauky Církve.

Zdroj: Článek „Kard. Eijk: Kościół musi głosić prawdę nawet, gdy jest to trudne“, in www.pch24.pl 1. 6. 2025

Pozn. redakce: Jerome Lejeune, o němž je v článku řeč, byl předním badatelem ohledně tzv. Downova syndromu a dokazoval, že lidé takto postižení, když se jim věnuje náležitá a správná odborná péče, jsou schopni normálního života, někteří z nich dosáhli i vysokoškolského vzdělání. Proto kategoricky odsuzoval rady lékařů, aby ženy, jimž v těhotenství byl diagnostikován plod s tímto postižením, šly na potrat. Lejeune celý život patřil k velkým obráncům nenarozeného života.