Ježíš Kristus byl bezpochyby nejvýznamnější člověk v celé historii lidstva, který se narodil na naší domovské planetě. Protože Ježíš Nazaretský, který byl označen řeckým pojmenováním Kristus, se vskutku narodil jako pravý člověk, i když byl především pravým Bohem. I proto o něm mluvíme jako o Bohočlověku. V Katolické církvi se více zabýváme božskou podstatou a učením Ježíše Krista, protože Ježíš byl v první řadě náš Spasitel a jeho nejdůležitějším posláním byla spása lidských duší. Jenže právě velikonoční období je podnětem a důvodem zabývat se Ježíšem i jako člověkem. Ježíš totiž 33 let žil se svým pozemským tělem mezi námi jako člověk, živil se prací svých rukou a na konci svého pozemského života byl i se svým fyzickým tělem přibit na kříž a prožíval na svém fyzickém těle nesmírné bolesti proto, aby mohl vykoupit naše hříchy. Jeho příkladný pozemský život bez hříchu je zdrojem poučení a inspirace pro nás všechny, proto se musíme zajímat i o pozemský život Spasitele.

Jakým člověkem byl Ježíš Kristus? Jak vypadal?

Po staletí lidstvo jen tápalo ve snaze poznat skutečnou podobu našeho Spasitele, protože Ježíš Kristus vystoupil na nebesa i se svým pozemským tělem, takže nám zde nezanechal své tělesné pozůstatky, které by nám umožnily získat spolehlivější poznatky o jeho fyzickém vzhledu. Lidé však vždy toužili poznat i více faktů z pozemského života Ježíše Krista, ale Bible a oficiální dokumenty Církve podávají o našem Spasiteli velice stručnou zprávu, na základě které není možné získat odpovědi na všechny položené otázky. Rozvoj lidské vědy a techniky však přinesl pokrok i v tomto směru a tak mnohé poznatky získali vědci o Ježíši vědeckým výzkumem turínského plátna, šátku z Ovieda, šátku z Manopella, či jiných předmětů, které nesou stopy Ježíšova těla a krve.

Nejvíce informací nacházejí vědci na turínském plátně, této lněné pohřební plachtě našeho Spasitele o rozměrech 4,36 m x 1,10 m, na které je zachycen neobyčejně přesný trojrozměrný obraz Ježíšova mrtvého těla ve fotografickém negativu. Když Ježíšovo tělo sundali z kříže, zavinuli ho do posmrtného rubáše, který je na celém světě známy jako turínske plátno, zavázali ho jako kuklu a uložili do hrobu, přičemž mu na hlavu položili sudárium (šátek z Ovieda) a drahocenný šátek z byssusového čili mořského hedvábí, známy jako šátek z Manopella. Odborníci nacházejí takovou shodu v podstatných detailech mezi poznatky, získanými vědeckým výzkumem pohřební plachty Ježíše Krista, a popisy Ježíšova umučení a zmrtvýchvstání v evangeliích Nového Zákona, že mnozí z nich nazývají turínské plátno „pátým evangeliem“.

Udivuje je anatomická dokonalost obrazu na plátně. Jsou na něm viditelná zranění, způsobená bičováním, bitím holí, korunováním trním, nesením kříže, atp. Přitom právě na turínském plátně má Kristus rány po hřebech na zápěstích rukou, tedy tak, jak to bylo ve skutečnosti. Na všech středověkých vyobrazeních má Ježíš probodnuté dlaně, což je z anatomického hlediska nesprávné, protože v dlaních nejsou opěrné kosti jako v zápěstích rukou. Mnohé experimenty s mrtvými těly dokázaly, že pokud bylo mrtvé lidské tělo při experimentech zavěšeno na kříž tak, že byly přibity hřeby přes dlaně, ty hřeby se vytrhly a tělo se zřítilo dolů.

Vědci už dokázali poměrně přesně vymodelovat větší počet 3D reprodukcí těla našeho Spasitele z turínského plátna. Známe tedy poměrně přesně skutečnou tělesnou podobu Ježíše Krista. Italský vědec Giulio Fanti, profesor mechanických a tepelných měření na univerzitě v Padově, který zkoumal turínské plátno, se vyjádřil, že podle studií byl Ježíš muž výjimečné krásy, který byl vysoký 180 cm (podle jiných zdrojů až 181 cm), štíhlý, ale svalnatý, a měl královský a majestátní výraz.

V tehdejší době byl Ježíš nadprůměrně vysoký, protože průměrná výška jeho současníků byla zhruba 165 cm. Ježíš tedy přečníval přes většinu svých současníků, ale nebyl to žádný obr. Měl bradu a dlouhé vlasy, svázané vzadu. Profesor Giulio Fanti napočítal na přední a zadní části Ježíšova těla 370 zranění, která zanechala krvavé stopy na turínském plátně. Nemohl však započítat rány na bocích, protože Ježíš byl v plátně zabalen tak, že plátno neobepínalo jeho boky. Po zvážení všech uvedených skutečností profesor vyslovil odhad, že na celém těle, včetně boků Ježíše, mohlo být až kolem 600 tělesných zranění.

Z výzkumů turínského plátna také vyplývá, že Ježíš měl urostlou, dobře stavěnou postavu, zocelenou tvrdou truhlářskou a tesařskou prací. Vážil asi 77 kg, byl svalnatý, ale nebyl to žádný kulturista ve smyslu současných představ. Neměl ochablé tělo člověka, vyrůstajícího v pohodlí, ale svalnatou postavu dělníka, který si v potu tváře vydělával na chléb svůj vezdejší. Vědci také zjistili, že byl nositelem krevní skupiny AB negativní. Tuto krevní skupinu má podle různých zdrojů jen asi 3–5 % světové populace, ale častěji se vyskytuje u sefardských Židů – až u 18 %. Tuto krevní skupinu nacházíme i na šátku z Ovieda a dokonce i na krvi, vylité při eucharistických zázracích. Krvavé skvrny na plátně obsahují hemoglobin a byl u nich zaznamenán pozitivní test na sérový albumin. Pod krvavými skvrnami není žádný obraz. Kromě krvavých skvrn je plátno na některých místech pokryto kreatininem a feritinem. V lidském organismu k tomu dochází pouze v případě velkého traumatu, zasahujícího současně více orgánů. Ježíš tedy skutečně podstoupil nesmírná muka prakticky na celém svém těle.

Mezi skeptiky se často objevují pochybnosti o tom, zda muž, který byl zabalen do turínského plátna, byl skutečně Ježíš Kristus. Vždyť v té době bylo ukřižování běžným trestem, kterým bylo potrestáno mnoho lidí. Jenže jen jeden jediný muž byl ukřižován s trnovou korunou na hlavě. Tím byl Ježíš Kristus. A vědecký výzkum turínského plátna jednoznačně dokázal, že byl v něm zabalen muž s trnovou korunou na hlavě. Historie nezaznamenala žádný jiný případ použití trnové koruny u lidí, kteří byli ukřižováni!

Celkově lze konstatovat, že kombinace neobvyklých zranění muže na turínském plátně – rána v pravém boku, nepolámané kosti, rány způsobené bičováním, korunováním trním a nesením těžkého kříže – přesně potvrzuje shodu s ukřižováním Ježíše Krista, jak je popsané v Písmu svatém.

V listu Židům se píše: „Víra je podstata toho, v co doufáme, je přesvědčení o věcech, které nevidíme.“ (Žid 11, 1) Základem toho, v co doufáme, je zmrtvýchvstání Ježíše Krista, i když jsme ho neviděli na vlastní oči. Pro lidi, kteří věří v pravost turínského plátna jako posmrtného rubáše Ježíše Krista, je právě ono základem toho, v co doufají, a důkazem toho, co neviděli. Toto plátno je uctíváno již celá staletí, a je nejznámější drahocenností turínské katedrály svatého Jana Křtitele, do které se dostalo v roce 1578. V úctě ho měli a mají i papežové.

Vědecké argumenty

Mnoho skeptiků po celá desetiletí zpochybňuje pravost turínského plátna, avšak věda přináší stále více důkazů, které naopak nezpochybnitelně potvrzují jeho pravost. Bylo zkoumáno spektroskopií, rentgenovou fluorescencí, termografií, pyrolýzou, hmotnostní spektrometrií, Ramanovou analýzou, odběrem vzorků vláken a mikrochemickými testy. Na základě všech výzkumů vědci konstatovali, že obraz těla na plátně není ani namalován, ani vytištěn, a že to není lidský výtvor. Pokud například malíř namaluje obraz na plátno, barva pronikne do hloubky plátna. V případě turínského plátna však vyobrazení ukřižovaného muže pokrývá pouze mikroskopicky tenký film na povrchu plátna. Hloubka zabarvení je jen 0,2 mikrometru. Jelikož 1 mikrometr je tisícina milimetru, barva pronikla do turínského plátna jen do hloubky 2 desetitisícin milimetru.

Italští vědci z Národní agentury pro nové technologie, energetiku a udržitelnost hospodářského rozvoje ENEA z Centra jaderného výzkumu ve Frascati nedaleko Říma dospěli na základě několikaletých výzkumů k závěru, že podobizna na plátně vznikla mimořádně krátkým a intenzivním zábleskem ultrafialového záření, které způsobilo oxidaci a dehydrataci celulózy lněných vláken. Tyto procesy vytvářejí dvojité vazby C=C a C=O, které po spojení konjugovanými vazbami odpovídají za žlutou barvu. Vědci vypočítali, že tento záblesk ultrafialového záření trval méně než jednu čtyřicetimiliardinu vteřiny a záření mělo intenzitu 34 bilionů wattů vakuového ultrafialového záření. Ani současná moderní věda nemá nástroje k tomu, aby dokázala znovu vytvořit obraz člověka na plátně stejným způsobem, jakým byl vytvořen obraz Krista na turínském plátně. Dnešní vědci mají k dispozici jenom zařízení, které dokáže produkovat vakuové ultrafialové záření s intenzitou pouze několik miliard wattů, tedy méně než jednu tisícinu požadované intenzity.

A kdy k tomu záblesku došlo? Evidentně při Ježíšově zmrtvýchvstání. V Matoušově evangeliu se píše: „Po sobotě, na úsvitu prvního dne v týdnu, přišla Marie Magdalská a druhá Marie podívat se na hrob. Vtom nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil z nebe, přistoupil, odvalil kámen a posadil se na něj. Jeho zjev byl jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. Strachem z něho se strážci zděsili a klesli jako mrtví.“ (Mt 28, 1–4)

Logickou dedukcí přijdeme na to, že právě toto sestoupení anděla Páně z nebe a zmrtvýchvstání Ježíše, provázené zemětřesením a bleskem, byl onen okamžik vytvoření obrazu Ježíše Krista na jeho posmrtném rubáši. Turínské plátno, tato nejznámější pohřební plachta v dějinách lidstva, je skutečným zázrakem, který neustále šokuje vědce stále novými objevy. V loňském roce italští vědci z Národní vědecké rady (CRN) ho zkoumali pomocí metody širokoúhlého rozptylu rentgenového záření (WAXS), aby mohli zjistit jeho skutečný věk. Metoda WAXS umožňuje měřit přirozené stárnutí lněné celulózy a přepočítávat je na čas od jeho výroby. Tým zkoumal osm malých vzorků tkaniny z turínského plátna a podrobil je rentgenovému záření, aby odhalil drobné detaily struktury plátna a vzorků celulózy. Výsledky šokovaly celý svět a potvrdily, že turínské plátno skutečně pochází z dob Ježíše Krista. Data, získaná při tomto výzkumu, jsou totiž podle následně vypracované vědecké studie „kompatibilní s hypotézou, že turínské plátno je 2000 let starý relikt“.

Ve studii, kterou zveřejnil časopis Heritage, se mimo jiné píše: „Profily údajů byly plně kompatibilní s analogickými měřeními získanými na vzorku plátna, nalezeného v izraelské Masadě, které je podle výzkumů historiků datováno do let 55 – 77 našeho letopočtu.“

Výzkum italských vědců zároveň zpochybnil nesprávné výsledky předchozích měření, získaných v roce 1988 radiouhlíkovou metodou 14C, které chybně datovaly vznik plátna do let 1260 – 1390. Všechna novější měření naopak jednoznačně dokazují, že turínské plátno skutečně pochází z dob Ježíše Krista. Tkanina, z níž bylo zhotoveno, se shoduje s tkaninami typickými pro Izrael 1. století. Je to lněná látka s jemným vzorem rybí kosti, která musela být mimořádně drahá v té době. Vědecký výzkum fragmentů látky, odebraných z turínského plátna, odhalil, že len, z něhož byl posmrtný rubáš vyroben, pochází ze západní Levanty, tedy oblasti, zahrnující i dnešní území Izraela.

Avinoam Danin, uznávaný židovský odborník na palestinskou flóru z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě, zjistil, že kombinace rostlin, jejichž stopy se zachytily na pohřební plachtě, se vyskytuje v jediné oblasti na světě: v okolí Jeruzaléma. Podle něj „důkazy jasně poukazují na skupinu květin z oblasti kolem Jeruzaléma.“ Avinoam Danin zjistil na plátně taky přítomnost pylových zrníček ostnité jednoleté byliny Gundelia tournefortii. Zajímavé v této souvislosti je, že tato pylová zrníčka byla objevena i na šátku z Ovieda. Tato relikvie, považována za pohřební šátek Ježíše Krista, je uložena od osmého století v oviedské katedrále.

Na zvětšenině Ježíšovy tváře objevili experti na pravém oku a později i nad levým obočím otisky mincí. Obě mince byly prokazatelně dány do oběhu v době Ježíšova života. Podle tehdejšího zvyku se totiž vkládaly mrtvolám před pohřbením mince do očí.

Forenzní odborníci zjistili další zajímavou skutečnost, která potvrzuje nadpřirozený původ vzniku obrazu na turínském plátně. Nenašli totiž na posmrtném rubáši žádné stopy po odtržení mikroskopických částic z těla mrtvého, nebo stopy po poškození plátna.

Pokud totiž někdo zabalí do lněného plátna zakrvácenou mrtvolu člověka, plátno se přilepí a pak přischne na zakrvácené části mrtvoly. Chce-li někdo vybalit mrtvolu z plátna, musí násilím odtrhnout plátno od těla mrtvého. Přitom nezbytně dojde k poškození buď plátna, nebo krevních sraženin na těle mrtvoly. Jenže na Turínském plátně není ani stopy po násilném odtrhávání plátna od těla. To znamená, že nikdo neodstranil pohřební plachtu z Ježíšova těla. Ježíš se z ní dostal, aniž by musel někdo rozvázat jeho posmrtný rubáš a strhnout zaschlou pohřební plachtu z Jeho těla. Jak je to možné? Vysvětlení je jednoznačné. Ježíš Kristus byl nejen člověk, ale také Bůh, který měl nadpřirozenou moc dělat zázraky.

Ježíš měl přece schopnost levitace a neviditelného přemisťování v prostoru. Zmínky o tom nacházíme v Písmu svatém. V Lukášově evangeliu se píše o setkání zmrtvýchvstalého Krista s učedníky na cestě do Emauz a pak o zjevení Pána učedníkům. Jsou tam i tato slova:

„Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, pronesl nad ním požehnání, rozlámal ho a podával jim. (Vtom) se jim otevřely oči a poznali ho. On jim však zmizel. Tu si mezi sebou řekli: ‘Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?’ Ještě tu hodinu se vydali na cestu a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli pohromadě jedenáct (apoštolů) i jejich druhy. Ti řekli: ‘Pán skutečně vstal a zjevil se Šimonovi.’ Oni sami pak vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak ho poznali při lámání chleba. Když o tom mluvili, stál on sám uprostřed nich a řekl jim: ‘Pokoj vám!’ Zděsili se a ve strachu se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: ‘Proč jste rozrušeni a proč vám v mysli vyvstávají pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte na mně.’ A po těch slovech jim ukázal ruce a nohy.“ (Lk 24, 30–40)

Ježíš tedy dokázal zmizet a zjevit se na jiném místě. Proto také dokázal opustit i turínské plátno, aniž by se ho jen dotkl.

Turínské plátno nám však podává zprávu nejen o tom, jak Ježíš vypadal jako člověk, ale přináší nám také četné informace o Jeho bestiálním mučení před jeho smrtí na kříži. Na jeho těle lze rozeznat velký počet otoků, tržných ran či pohmožděnin, způsobených bičováním, tvrdými údery holí či nekontrolovanými pády muže, který nesl těžký kříž po cestě až k místu popravy. O tom, že Ježíš pod křížem padal, svědčí i vzorky špíny z ulice, které našli vědci na špičce nosu Spasitele. Na hlavě Ježíše jsou viditelné četné rány, které způsobily hluboké vpichy trnové koruny.

Obzvlášť znetvořená byla Ježíšova tvář. Jako kdyby právě tato tvář a pohled nevinných očí Spasitele nesnesitelně dráždily jeho mučitele. Celá tvář byla oteklá k nepoznání, je na ní vidět množství tržných ran a pohmožděnin. Na pravém líci a na nose, který mučitelé Kristu zlomili, jsou stopy po tvrdých úderech holí. Ježíš přišel i o levé oko a na pravém oku je vidět velkou krevní podlitinu. Silné otoky jsou i na levém líci a pod levým okem. Pod rtem na levé straně byla vytržena brada. Velká muka způsobila Ježíšovi i přibíjení na kříž a následné pomalé umírání na kříži v nesnesitelných bolestech.

Žádný obyčejný smrtelník by nedokázal snášet celé dlouhé hodiny tak intenzivní utrpení, jaké prožil Ježíš Kristus při svém umučení. Tolerance bolesti, tedy schopnost snášet bolest, totiž není u člověka neomezená. Je definována trváním a intenzitou bolestivého podnětu, kterou je jednotlivec schopen tolerovat. Pokud intenzita a délka trvání bolesti překročí hranici tolerance bolesti, člověk umírá od bolesti, kterou organismus již nedokáže tolerovat. Příčinou je srdeční zástava. Proto by žádny obyčejný smrtelník nedokázal spasit svět.

Jedině Bohočlověk Ježíš Kristus, Bůh a člověk v jedné osobě, mohl a musel snést všechno to nesmírné utrpení, protože jeho posláním bylo vykoupit svět obětováním vlastního života. Musel trpět za všechny hříchy celého lidstva a člověk ani nedokáže pochopit, jak velké bylo to utrpení Páně před jeho smrtí na kříži. Katolická církev ani nežádá, aby věřící pochopil, jak velice trpěl Spasitel před svým umučením. Nežádá ani, aby katolík uvěřil tomu, že v turínském plátně byl pohřben po svém umučení náš Spasitel Ježíš Kristus, který byl vysoký 1,80 nebo 1,81 m, měl hmotnost 77 kilogramů, atp. A nežádá ani to, aby kdokoli uvěřil údajům, jako je přesné datum narození, úmrtí, nebo zmrtvýchvstání našeho Spasitele. Toto není podstatné pro naši spásu.

Katolická církev, kterou Pán Ježíš Kristus založil pro spásu lidstva, žádá od každého člověka, aby uvěřil Božímu zjevení, které se opírá o dva prameny: Písmo sv. a posvátnou Tradici (tj. neomylnou nauku Církve). Důležité pro naši spásu je uvěřit Božímu zjevení a usilovat o spásu našich duší. Spasen může být tedy i katolík, který neuvěří tomu, že turínské plátno je posmrtným rubášem Ježíše Krista, do kterého byl náš Spasitel uložen do hrobu po svém umučení, i když nám věda poskytuje o tom dostatek spolehlivých důkazů.

Člověk je zvláštní tvor. Když nám věda poskytne informaci, že nejhlubší místo na světě je Mariánský příkop v jihozápadním Tichém oceánu, ve kterém vědci naměřili hloubku 11 034 metrů pod hladinou Pacifiku, téměř každý tomu bez problémů uvěří, i když to neviděl na vlastní oči. Když nám však vědci poskytnou spolehlivé vědecké důkazy, že v turínském plátně byl pohřben náš Spasitel Ježíš Kristus, mnozí lidé tomu odmítají uvěřit, protože se o tom nemohou přesvědčit na vlastní oči. Člověk je prostě nevyzpytatelný tvor.

Nabízí se otázka: Je tedy důležité věnovat turínskému plátnu tak mnoho pozornosti? Odpověď zní: Určitě ano! Těch argumentů ve prospěch zvýšené propagace turínského plátna je více. Jedním z nejvýznamnějších je fakt, že ono oslovilo mnoho lidí na celém světě a mnohé z nich přivedlo i ke konverzi na katolickou víru. Dokonce i někteří vědci díky výzkumu turínského plátna našli hlubokou víru v Ježíše Krista. Jedním z nich je agnostický lékař Dr. August Accetta, který několik let zkoumal turínské plátno očima vědce. Intenzivní studium ho definitivně přesvědčilo, že se v něm skutečně nacházelo tělo Ježíše Krista. „Věda mě přivedla zpět k Bohu,“ vyjádřil se Dr. Accetta po své konverzi.

Skeptický vědec Bill Lauto vyrůstal v Brooklynu v New Yorku v katolickém prostředí, ale v mladém věku začal pochybovat o existenci Boha. „Byl jsem 14letý mladý muž, který vstoupil do oblasti vědy, a zpochybňoval možnost, že Bůh existuje,“ řekl později Lauto.

Intenzivní studium turínského plátna ho však později přivedlo zpátky k Bohu a dnes je z něj věřící katolík. Také filmař David Rolfe, bývalý ateista, se snažil dokázat, že turínské plátno je falešné. Podle jeho vlastních slov začal jako ateista, poté se stal agnostikem, ale studium této relikvie ho přivedlo k víře v Boha. Rozhodl se také natočit dokument o turínském plátně. A takto bychom mohli pokračovat dále.

I proto je důležité neustále se zabývat turínským plátnem a rozjímat o utrpení našeho Pána Ježíše Krista, který z bezmezné lásky k nám v nesmírných mukách obětoval na kříži svůj život, aby spasil celý svět. Je to naše morální povinnost.

Zdroje:

1. Čižiková, T.: Je to „fotografia samotného Ježiša“. Vedec sa obrátil po preskúmaní Turínskeho plátna. In: DoKostola.sk. Dostupné z: https://www.dokostola.sk/clanky/je-to-fotografia-samotneho-jezisa-vedec-sa-obratil-po-preskumani-turinskeho-platna.
2. Fumaneri, E.: Il medico agnostico convertito dalla Sindone: «La scienza mi ha riportato a Dio» (VIDEO). In: Aleteia. Dostupné z: https://www.aleteia.org/it/2023/01/20/il-medico-agnostico-convertito-dalla-sindone-la-scienza-mi-ha-riportato-a-dio-video˃.
3. Jendrzejczak, M.: Turínske plátno – svedok umučenia a zmŕtvychvstania. Nové zistenia. In: Christianitas. Dostupné z: https://christianitas.sk/turinske-platno-svedok-umucenia-a-zmrtvychvstania-nove-zistenia/˃.
4. Jolly, B.: Atheist who tried to prove Shroud of Turin was fake becomes Christian after alarming evidence. In: The Mirror. Dostupné z: https://www.mirror.co.uk/news/world-news/athiest-who-set-out-prove-33507055˃.
5. LA FISICA E LA SINDONE. In: Sindone.it. Dostupné z: https://www.sindone.it/_files/ugd/6a2f2b_0bbd9d4cb208415ba540ed4932274913.pdf?index=true˃.
6. Martinengo, M. T.: Una statua restituisce le fattezze dell’uomo della Sindone. In: La Stampa. Dostupné z: https://www.lastampa.it/torino/2018/03/21/news/una-statua-restituisce-le-fattezze-dell-uomo-della-sindone-1.33994503/#google_vignette˃.
7. Nové dôkazy o tom, že Turínske plátno pochádza zo Svätej zeme a nie je podvrhom. In: Christianitas. Dostupné z: https://christianitas.sk/nove-dokazy-o-tom-ze-turinske-platno-pochadza-zo-svatej-zeme-a-nie-je-podvrhom/˃.
8. Piotrowski, M.: Centrálna udalosť ľudských dejín. In: Ostaňte v láske. Dostupné z: https://ostantevlaske.sk/centralna-udalost-ludskych-dejin/˃.
9. Sowa, T.: Tajemnica Całunu Turyńskiego. In: Ciekawostki Historyczne. Dostupné z: https://ciekawostkihistoryczne.pl/2022/08/02/tajemnica-calunu-turynskiego/˃.
10. Turínske plátno. In: Víťazstvo Srdca. PRESVÄTÁ TVÁR. Rodina Panny Márie. 2010 (V)/č. 76. Dostupné z: https://www.familiemariens.info/pdf/sk/2010-5.pdf˃ , s. 2-7.
11. Turínske plátno - najnovšie dôkazy o jeho pravosti dvíhajú skeptikov zo stoliček. In: LifeNews Slovakia. Dostupné z: https://lifenews.sk/15490/turinske-platno-najnovsie-dokazy-o-jeho-pravosti-dvihaju-skeptikov-zo-stoliciek˃.
12. Turínske plátno: Tento týždeň zverejnené výskumy potvrdzujú, že pochádza z 1. storočia a je teda pravdepodobne autentickým pohrebným rubášom Spasiteľa. In: Christianitas. Dostupné z: https://christianitas.sk/turinske-platno-tento-tyzden-zverejnene-vyskumy-potvrdzuju-ze-pochadza-z-1-storocia-a-je-teda-pravdepodobne-autentickym-pohrebnym-rubasom-spasitela/˃.
13. Znak i świadek zmartwychwstania. In: Trwajcie w miłości. Dostupné z: https://trwajciewmilosci.pl/znak-i-swiadek-zmartwychwstania/˃.