V roce 711 začali arabští muslimové ze severní Afriky, zvaní Maurové, s invazí do jihozápadní Evropy a zakrátko ovládli na dlouhá staletí téměř celý Pyrenejský poloostrov, tedy území dnešního Španělska a Portugalska. Křesťané se však s tímto stavem nesmířili a tak se v průběhu několika dalších staletí realizovala reconquista, tedy znovudobývání těchto území křesťany. Úspěšnému průběhu reconquisty výrazně napomohly křížové výpravy, které významně oslabily vliv islámu v Evropě. Pozitivní přínos křížových výprav pro rozvoj křesťanství je nezpochybnitelný. Vedle všech svých nedostatků křížové výpravy významně přispěly k tomu, že západ Evropy byl uchráněn od hrozby stát se obětí islámského barbarství tak, jak tomu bylo v případě Malé Azie, severní Afriky a později Balkánu.

Reconquista na Pyrenejském poloostrově byla završená v roce 1492, kdy křesťanští bojovníci obsadili poslední maurskou enklávu v okolí Granady. Od té doby byl Pyrenejský poloostrov znovu křesťanský.

Staletí maurské přítomnosti však zde zanechala početné stopy. Arabové zazářili v dějinách lidstva v 8. – 13. století, kdy dosáhli pozoruhodných úspěchů v rozvoji matematiky, astronomie, medicíny a jiných vědních disciplín. Arabové vynikli i v architektuře a vybudovali nádherná města, ve kterých vznikaly univerzity, knihovny, hvězdárny či botanické zahrady. Vytvořili pozoruhodný arabský sloh, vyznačující se symbiózou arabských a byzantských prvků. Dodnes obdivovány jsou arabesky, bohaté ornamenty, které patřily k ušlechtilým prvkům tohoto slohu. Rozvíjela se kultura a vzdělanost, díky čemuž Arabové významně přispěli k rozvoji lidské civilizace. Toto období je považováno za zlatý věk arabsko-islámské civilizace. Po jeho skončení se však sláva Arabů ve světě rozplynula a od té doby se Arabové už nikdy nezaskvěli tak, jako v dobách zlatého věku arabské vědy a kultury. Po celá následující staletí Arabové zaostávali za vyspělým světem a i dnes jsou jen matným stínem zašlé slávy. Z dob největšího rozkvětu arabské architektury však zůstaly po Arabech architektonické skvosty. Jedním z nich je Mezquita-Catedral de Córdoba, původně středověká mešita ve španělské Córdobě, do které byla v 16. století vestavěná katedrála zasvěcená Nanebevzetí Panny Marie.

Původní mešita byla podle jedné – dnes už zpochybňované – teorie postavená na římských pozůstatcích a základech vizigótského kostela. Mešitu zde začal stavět v roce 785 umajjovský princ Abd ar-Rahmán I., který svěřil stavbu do rukou významných stavitelů a řemeslníků té doby. Architekty dodnes udivují některá umělecká řešení těchto odborníků, jako jsou například vícelaločné oblouky. Po smrti Abd ar-Rahmána I. začali původní stavbu rozšiřovat a také přestavovat Abd ar-Rahmán II., Abd ar-Rahmán III., al-Hakam II. a Almanzor, a tak se stavba stala postupem času jednou z největších sakrálních staveb na světě s celkovou rozlohou 23 400 m². V době, kdy tuto část Španělska ovládali muslimští Maurové, sloužila jako Velká mešita v Córdobě.

V roce 1236 osvobodil Córdobu zpod maurské nadvlády kastilský král Ferdinand III. a ještě téhož roku byla mešita přeměněna na křesťanský chrám. Nebyl to ostatně ojedinělý případ v dějinách křesťanství. Ve 4. století po Kristu, kdy se stalo křesťanství v Římě státním náboženstvím, začali křesťané využívat pro bohoslužební účely i některé pohanské chrámy, které přizpůsobili novému účelu, nechali je vysvětit a konali v nich své bohoslužby. Nejznámějším příkladem je Panteon v Římě, který byl původně zasvěcen všem pohanským bohům, a po nástupu křesťanství mu hrozilo zbourání. Před zánikem ho zachránil papež Bonifác IV., který jej začátkem 7. století přeměnil na křesťanský kostel a zasvětil Panně Marii, patronce mučedníků (Chiesa Santa Maria dei Martiri).

Podobně se i bývalá Velká mešita v Córdobě se stala křesťanským kostelem, do kterého postupně přibyly nové prvky jako hlavní oltář, renezanční chór a kaple zasvěcené křesťanským světcům, až v 16. století Karel V. nařídil vestavět do srdce mešity křesťanskou katedrálu. Zasvětil ji Nanebevzetí Panny Marie, jejíž obraz můžeme vidět na horním plátně hlavního oltářního obrazu, ale i na jiných místech chrámu.

Výstavba začala v roce 1523 a trvala dvě století, což vysvětluje řadu uměleckých stylů, realizovaných v průběhu výstavby. Katedrála má půdorys latinského kříže, nachází se v ní gotické klenby, renezanční kopule, kaple a je vyzdobena množstvím dekorativních prvků. Je skutečným architektonickým skvostem, vzbuzujícím obdiv návštěvníků z celého světa.

Dnes slouží jako římskokatolická katedrála a zároveň je jednou z nejnavštěvovanějších památek Andalusie. V roce 2024 ji navštívilo rekordních 2,18 milionu návštěvníků.

Pro nás, katolíky, slouží jako trvalý zdroj inspirace do budoucnosti. Muslimská mešita, která dosloužila svému poslání, nechala ve svém srdci vyrůst středověké křesťanské katedrále, která dodnes slouží současné Katolické církvi. Úžasný symbol vítězství Kristovy církve nad islámem.