Askeze je cvičením ke ctnostnému, ideálu odpovídajícímu jednání. Cílem askeze není zřeknutí se či potlačení pudů nebo lidských potřeb, ale naučení se zdravému přístupu k sobě samému i k druhým. Zdravá askeze je také cvičením, které vede k vnitřní svobodě, která zde není chápána jako bezuzdnost (moci si dělat, co chci), ale naopak jako nezávislost (nemuset hned všechno mít, nemuset být hned nespokojený, když něco není podle mých představ). Cílem askeze není násilím si podrobit vlastní tělo bez ohledu na reálné možnosti. To by bylo spíše sebeničení ve jménu Božím. Zdravá askeze také nemá být útěkem před sebou samým a před svými pudovými hnutími. Pudová hnutí je třeba přijmout a naučit se využít sílu, která se v nich skrývá, ale zároveň se jimi nenechat ovládat. Pudy k našemu životu patří a není správné ani jejich násilné ovládání, ani jejich nadměrnost a nezkrotnost.

Askeze není projevem nenávisti k sobě. Askeze napomáhá také sebepoznání a tím i lepšímu sebepřijetí. A protože sebepoznání a poznání Boha jde u křesťanů ruku v ruce, askeze se pak stává radostí v tom smyslu, že člověk je ochoten se něčeho vzdát ve prospěch něčeho lepšího, a tím růst v lásce. Příkladem může být Matka Tereza, která při mimořádně náročné práci s nemocnými, umírajícími a nejubožejšími lidmi nejen že netrpěla „syndromem vyhoření“, ale pro lásku, radost a pokoj z ní vyzařující se stala přitažlivou i pro své současníky.

Pokud však člověk nezná tyto zdravé cíle, askeze se mu stává jen bezduchým cvičením, popíráním svých potřeb a jejím plodem je nespokojenost a nenaplněný život. Milosrdenství chci, ne oběť, praví Hospodin. Známe příklady lidí, třeba i řeholních osob, které žijí velmi asketicky, ale nedokáží opravdově milovat své bližní. Pokud je askeze hnána výkonnostním tlakem, také nepřinese dobré ovoce.

Půst je odvozen od slova opustit. Opustit, zřeknout se toho, co mi neprospívá nebo na čas i toho, co je dobré a dovolené – to všechno vede k větší svobodě, k hlubšímu duchovnímu životu. Postní období není šest týdnů redukční diety. To by bylo příliš zjednodušující chápání (i když – řekněme si to otevřeně – mnoha lidem by redukční dieta prospěla). Půst je prospěšný pro náš duchovní život. Umožní nám více se otevřít pro Boha. Je ale prospěšný i pro naše zdraví. Když se budeme dvakrát týdně postit, naše tělo si odpočine. Také budeme krásnější – díky postu se dá i zhubnout. Postem také ušetříme. Půst má nezanedbatelný dopad i v ekologické oblasti – šetří se suroviny, voda, energie, a je méně odpadu.

My si často říkáme, že se nemůžeme postit, jsme příliš slabí a nemocní, nemáme silnou vůli…Půst o chlebu a vodě…pokud si myslíme, že to opravdu nedokážeme, můžeme se postit alespoň mírnějším způsobem – vzít si o jeden kousek masa méně, o jeden koláč méně, o jeden bonbón méně. Řečeno jasně, stručně, srozumitelně. K tomu jen dodám, že půst v oblasti jídla mívá více podob – od úplného hladovění přes půst od masa až po úpravu jídelníčku – požívání jen jednodušší stravy. Pokud někdo těžce pracuje, je nemocný, žena kojí dítě, apod., pak je na místě zvážit, kterou formu zvolit. Věřím, že Bůh nechce po chirurgovi, který několik hodin denně operuje, aby poobědval jeden krajíc chleba, to by mohl při práci také zkolabovat. Ale už je žádoucí, aby si odřekl třeba zbytečné sladkosti, cigarety a alkohol.

Je třeba rozumně zvážit, jaká forma postu nám vyhovuje, a pokud máme nějaká omezení, poctivě si říct, zda jsou to skutečná omezení nebo jen naše pohodlnost, kterou si zbožně zdůvodníme. Někdo třeba nemá rád maso a pro toho den postu bez masa je spíše radostný. A když si například někdo na Popeleční středu či Velký pátek odřekne maso, ale s chutí sní své oblíbené borůvkové palačinky, není to pravý půst, ale spíše chytrácké naplnění hesla: „Vlk se nažere a koza zůstane celá.“ V tomto případě jde o naprosté nepochopení toho, k čemu půst slouží: něčeho se vzdát ve prospěch něčeho ještě lepšího. Půst není samoúčelné trápení sebe sama.

Je třeba říct, že půst může být nejen od jídla, ale třeba i od televize, zvláště od nevhodných pořadů, od nadměrné četby novin a časopisů, od návštěvy diskoték, od zbytečných řečí, častých nákupů a od hromadění majetku. Můžeme si ale odříct i něco dobrého a dovoleného, abychom se mohli více otevřít Bohu a Jeho působení. Půst nás také uschopňuje ke skutkům milosrdenství – např. když si odřekneme potravu, můžeme ušetřené peníze dát hladovějícím. (Je smutným paradoxem, že zatímco miliony lidí umírají hladem, jiní se přejídají a pak utrácejí nemalé částky za preparáty na zhubnutí). Když si tatínek odřekne četbu novin, může ušetřený čas dát své ženě nebo dětem. I děti se mají učit milosrdenství – rozdělit se o jídlo s chudším spolužákem, navštívit nemocného kamaráda, půjčit mu hračky apod.