Zjišťuji při osobních rozhovorech se čtenáři nebo i z jejich emailů, že bude třeba poněkud objasnit rozdíl mezi Božím zjevením a tzv. soukromými zjeveními, neboť se zdá, že někteří kladou nějaké soukromé zjevení, k němuž mají hluboký vztah, výše než Boží zjevení. Většinou to není úmyslné, spíše spontánní a podvědomé.

Nejprve tedy: Co je to Boží zjevení? Jde o neomylnou pravdu, že Bůh se v dějinách zjevoval vyvolenému izraelskému národu, což vyvrcholilo v Božím Synu Ježíši Kristu. Toto zjevení Bohočlověka, potažmo trojjediného Boha, již nebylo omezeno pouze na židovský národ, ale určeno všem lidem. Katolická církev, kterou Pán založil, má poslání obsah tohoto zjevení, jímž je radostná zvěst o spáse pro všechny lidi, kteří o ni stojí, hlásat všem národům a generacím až do konce světa. Prameny tohoto Božího zjevení jsou dva: Písmo sv. a posvátná Tradice (tj. neomylná nauka Církve). Boží zjevení skončilo smrtí posledního z apoštolů, tzn. sv. Jana někdy kolem roku 100. Žádné další Boží zjevení až do druhého příchodu Ježíše Krista už nebude, On sám to několikrát podle evangelií řekl.

To ale neznamená, že Bůh se úplně a definitivně odmlčel. V dějinách se zjevoval buď jako Boží Syn nebo prostřednictvím Panny Marie nebo nějakého světce řadě omilostněných duší, jimž dopřál kontakt s nadpřirozeným světem skrze různá vidění. Ta ale byla určena nikoli světu, nýbrž pouze těmto osobám, které samozřejmě mohly obsah toho, co jim bylo zjeveno, šířit. Právě v tom spočívá rozdíl mezi Božím a tzv. soukromým zjevením. Při Božím zjevení byl Kristus během svého pozemského života viditelný všem, kteří se nacházeli v Jeho blízkosti, všichni Ho mohli nejen vidět, nýbrž i slyšet, proto ten termín „Boží zjevení“ ve významu veřejného zjevení. U tzv. soukromého zjevení se ale jedná pouze o ukázání se a sdělení nějakého poselství jednomu člověku nebo několika málo lidem.

Setkal jsem se s názorem, že soukromá zjevení „doplňují“ Boží zjevení. Omyl! Boží zjevení světu, které skončilo smrtí posledního z apoštolů, nelze ničím doplnit, leda by to učinil sám Bůh dalším, novým zjevením. Ten ale v Ježíši Kristu řekl jasně, že žádné další Boží zjevení, tj. veřejné, už nebude, čekat máme už jenom příchod Božího Syna k poslednímu soudu. Soukromá zjevení tedy nemohou Boží zjevení nijak doplňovat, Pán nám je dává pouze k tomu, aby Boží zjevení a Jeho pravdy připomínala, aktualizovala a na ně odkazovala, nikoli „doplňovala“.

Další rozdíl mezi Božím a tzv. soukromým zjevením je ten, že Boží zjevení je nadčasově pravdivé a neomylné. To u soukromých zjevení říci nelze, proto Církev nikoho nezavazuje, aby v ně věřil. Má totiž za úkol hlásat Boží zjevení a jeho obsah, věčné pravdy Písma sv. a katolického katechismu, nikoli soukromá zjevení. Při Božím zjevení Ježíš komunikoval s lidmi kolem tak, jak komunikujeme my navzájem mezi sebou, při soukromém zjevení je však omilostněná duše jakoby „unesena“ či „vytržena“ do nadpřirozené sféry. Velcí mystikové 16. stol. sv. Jan od Kříže a sv. Terezie z Avily, učitelé Církve, kteří sami byli vizionáři, se těchto vidění velice báli, neboť i při nejlepší vůli nemohli dle vlastního svědectví zaručit, že budou tlumočit slova Krista nebo Panny Marie věrně a přesně. Věděli velice dobře, že vizionář není vždycky schopen spolehlivě rozlišit, co jsou slova objektu, který se jim zjevuje, a co jeho vlastní představa. Proto naléhavě žádají, aby obsah poselství každého soukromého zjevení byl vždy předložen církevní autoritě k posouzení a konečnému rozhodnutí o pravosti.

Toto je nutné i z dalších důvodů. Může se do toho zapojit i ďábel, vydávat se za Pána Ježíše či Pannu Marii a svést vizionáře k bludu, dokonce je schopen jako „opice Boží“ též napodobit některé zázraky. Může jít také o podvod nebo psychickou chorobu údajného vizionáře. Proto prohlášení církevního učitelského úřadu, že v obsahu daného soukromého zjevení se nenachází nic, co by odporovalo víře a mravům katolické nauky, jakož i konstatování o mravní bezúhonnosti a duševním zdraví vizionářů jsou základní a nanejvýš důležitá.

Co z toho tedy plyne? Že bychom měli odložit bokem Lurdy, Fatimu, La Salettu a další známá soukromá zjevení? Nikoli, nic takového. Jde jen o to, abychom nikdy neupřednostňovali tato soukromá zjevení před Božím zjevením. Konkrétně: Španělská vizionářka 17. stol. ct. Marie z Agredy napsala na základě svých vidění Pána Ježíše a Panny Marie knihu „Mystické město Boží“. Obsahuje detaily ze života Pána Ježíše a Panny Marie, které nejsou obsaženy v Písmu sv. Vize Marie z Agredy byly církevně schváleny a její knihu doporučovalo několik papežů. Ano, je vhodné a prospěšné ji číst, ale nikoli jako „náhradu“ za Nový zákon. Každý, kdo touží přečíst si toto dílo, by si měl nejprve přečíst evangelia a celý Nový zákon, ba co více, měl by ho číst denně. Neboť buď jak buď, spis Marie z Agredy nemůže suplovat Písmo sv., nemůže rovněž tak na rozdíl od inspirovaného Božího slova si činit nárok na neomylnost. Jistěže není důvod nevěřit Marii z Agredy, jenže tato věrohodnost bude vždy z důvodů uvedených výše zhruba na 90 procent, zatímco věrohodnost Nového zákona vždycky a závazně na 100 procent, protože za pravdivost knih Bible ručí sám Duch Svatý svou inspirací, krom toho autoři Nového zákona byli buď očitými svědky popisovaných událostí, nebo v těsném kontaktu s nimi. A za toto očité svědectví položili svůj život.

Proto Písmo sv. se nemůže mýlit, Marie z Agredy se ale při nejlepší vůli mýlit mohla, Církev nezavazuje nikoho stoprocentně věřit jejím údajům. Její knihu nelze klást na stejnou úroveň s Písmem sv., tím spíše pak není možné říkat, že ona nějak „doplňuje“ evangelia. Totéž platí i o další vynikající mystičce bl. Anně Kateřině Emerichové v 19. stol., autorce životopisů Pána Ježíše a Panny Marie. I tato četba je prospěšná a hodnotná, ale nikoli neomylná. Vizionářka se např. mýlila v tom, že smrt Panny Marie kladla do Efesu a nikoli do Jeruzaléma, jak jednoznačně dosvědčuje veškerá raně křesťanská tradice.

Některá soukromá zjevení jsou doprovázena zázraky a splněnými proroctvími. V mexickém Guadalupe se v 16. stol. zjevila Panna Maria indiánovi bl. Juanu Diegovi – a v oku jejího zázračného obrazu je pod mikroskopem vidět celý výjev, jak vizionář stojí před biskupem. Přirozeně nevysvětlitelné, jedná se o trvale přítomný zázrak. K tomu připočtěme zázračná uzdravení v Lurdech a na jiných místech soukromých zjevení, tělo lurdské vizionářky sv. Bernardety Soubirousové je dodnes po 150 letech uchováno téměř jako živé, nezetlelé. V ekvadorském Quitu řeholnice a vizionářka ct. Mariana de Torres Jesu zemřela a byla zázračně vzkříšena, předpověděla též – jak dostala zjeveno od Panny Marie – přesně smrt ekvadorského prezidenta Gabriela Garcíi Morena v 19. stol., katolického mučedníka pro Krista (srvn. náš článek „Matko dobrého díla, oroduj za nás!“, 14.5.2022). A. K. Emerichová spolehlivě předpověděla podkopání základů Katolické církve svobodným zednářstvím. Ve Fatimě r. 1917 se Panna Maria prezentovala známým slunečním zázrakem a přesnou předpovědí II. světové války včetně tajemného světla na obloze.

V tomto výčtu bychom mohli pokračovat. Ano, zázrak a naplněné proroctví jsou nejzávažnějším dokladem pravosti každého soukromého zjevení. Nicméně další stejně důležitou známkou pravosti je, jestli poukazuje na to nejdůležitější – na Boží zjevení, jak nám je podávají Písmo sv. a posvátná Tradice. Všechna pravá soukromá zjevení se tím vyznačují. V Lurdech Panna Maria neustále opakuje slovo „pokání“ stejně jako starozákonní proroci i sám Božský Spasitel, ve Fatimě zase ukazuje dětem hrůzy pekla, před nímž naléhavě varuje Kristus v evangeliích…

Proto, milí přátelé, když jezdíte do Lurd, Fatimy nebo na jiná známá místa spojená se soukromým zjevením, pokud vás to inspiruje k tomu, abyste četli Písmo sv. a vzdělávali se ve víře z katolického katechismu (nikoli ale z nějakého modernistického, nejlépe z toho od kardinála Františka Tomáška z r. 1955 nebo z jiného předkoncilního), tak máte v sobě správnou katolickou hierarchii hodnot. Pokud je ale vaše zbožnost zaměřena výhradně jen na nějaké soukromé zjevení a jeho poselství, byť církevně uznané, a zanedbáváte četbu Písma sv. a vzdělávání se v katolické nauce, potom váš náboženský život potřebuje nápravu. Soukromá zjevení nelze nikdy izolovat od Božího zjevení – a pokud jsou pravá, tak vždycky mají vztah k Písmu a Tradici, k pramenům zjevení trojjediného Boha v dějinách, které je ústředním bodem naší víry a kritériem naší spásy.