7. února liturgický kalendář připomněl papeže bl. Pia IX. Málokterý pontifik se zasloužil o obranu víry před bludnými tendencemi svého století tolik jako on. Svůj boj o zachování pravověrnosti zahájil hned na počátku svého úřadu r. 1846 proslulou encyklikou „Qui Pluribus”. Jde o dokument až bolestně aktuální i dnes. Přitom je zarmucující, že v současnosti právě tyto tendence odsouzené blahoslaveným papežem jsou něčím samozřejmým a dominantním v současné církvi. Texty „o současných bludech a jak jim čelit“ jsou potřebnou dávkou protijedu.

Věda z víry

Současný stav přímo nutí sáhnout znovu ke stránkám „Qui Pluribus”. Ze všech stran slyšíme dnes o nutnosti přizpůsobit křesťanskou víru a morálku „stavu vědeckého poznání“ a nejpopulárnějším filozofickým trendům. V požadavcích „pokrokářů“ zlaicizovaná „věda“ se stává stěžejním bodem a základem. Katolická doktrína byla degradována a potřebuje prý „zdokonalení“ pomocí výdobytků lidského rozumu.

Encyklika Pia IX z r. 1846 však ukazuje, že tato vize je závažným omylem a vzpourou proti náboženství. Principy katolické víry nelze totiž chápat jako nějaké „náboženské koncepce“ – názory podléhající změnám. Jsou totiž jistým a neklamným nástrojem poznání nadpřirozených skutečností. Lidský rozum sám o sobě není schopen je poznat a proniknout, Potřebuje proto Zjevení, kdy sám Bůh k němu promluví o své pravdě. Tímto Božím hlasem je právě katolický poklad víry.

Ten, kdo věří „rozumnou vírou“, nenechá se mást vydíráním „souhlasu víry s vědou“. Víra totiž dává i vědu – a to vědu výjimečnou, takovou, k níž bychom vlastním intelektem nikdy nedospěli. Také jiné pravdy, jež můžeme poznat i svými smysly a rozumem, nám poskytuje mocí své autority, aby nás utvrdila na správné cestě.

Na druhé straně tvrzení, že popularita jistých názorů ve vědách přírodních a společenských může dokázat nedostatky křesťanské víry, je nepoctivou uzurpací – proč bychom totiž to, co je nadpřirozené, měli zkoumat přirozenými prostředky? Četba encykliky „Qui Pluribus” nabízí totiž solidní oporu při obraně proti této vtíravé, i když populární agitaci. Všimněme si několika klíčových poučení z dokumentu tohoto blahoslaveného papeže:

Každý z Vás, ctihodní bratři, dobře ví, jak tvrdou a děsivou válku proti celému katolickému společenství rozpoutali v dnešní době lidé spojení hanebným svazkem, kteří se, nesnášejíce zdravou nauku a pohrdajíce pravdou, snaží vyhrabávat z temnoty všeho druhu příšerné výmysly, ze všech sil je vršit a šířit a rozsévat mezi lidem. Jímá nás úděs a nejhlubší bolest, když myslíme na všechny ty zrůdné omyly, nejrůznější zhoubné způsoby a úskoky, které tito nepřátelé pravdy a světla a nejvychytralejší svůdci používají, aby v duších uhasili lásku ke zbožnosti, spravedlnosti a poctivosti, aby zkazili mravy, svrhli všechny Boží i lidské zákony, podrývali katolické náboženství a světskou společnost a otřásli jimi tak, pokud by to bylo vůbec možné, aby je zcela vyvrátili.

Víte přeci, ctihodní bratři, že tito nejsmělejší nepřátelé křesťanského jména, vedeni jakýmsi politováníhodným slepým záchvatem bezbožnosti, zacházejí ve zmatečnosti názorů tak daleko, že ve své neslýchané opovážlivosti „otevřeli tlamu, aby se rouhali Bohu“ [Zjev 13, 6]. Nestydí se otevřeně hlásat, že svatá tajemství našeho náboženství jsou lidskými vynálezy, že se učení Katolické církve příčí dobru a prospěchu lidské společnosti, a nebojí se popírat ani Božství samého Krista.

Aby snáze svedli lid ke svým omylům a oklamali zejména nerozvážné a nezkušené, předstírají, že oni jediní znají cestu k pozemskému blahu, a neváhají přisvojovat si jméno filosofů, jako by filosofie, která se cele soustředí na zkoumání přirozené pravdy, měla odmítat to, co nejvyšší a nejlaskavější Stvořitel přirozenosti, sám Bůh, ráčil ve své jedinečné dobrotě a milosrdenství zjevit lidem, aby dosáhli štěstí a spásy. A tak se za užití naprosto klamného a nanejvýš zavádějícího přesvědčování neustále dovolávají síly a výtečnosti lidského rozumu, vynášejíce ho proti nejsvětější Kristově víře, přičemž s velkou troufalostí blábolí, že ta se neslučuje s lidským rozumem.

Bezpochyby nelze vymyslet nic šílenějšího, nic bezbožnějšího, nic co by tak odporovalo právě rozumu. Byť je víra nad rozumem, tak mezi nimi nemůže docházet k pražádné neshodě ani rozporu, neboť víra i rozum mají počátek v jednom a témže neměnném a věčném prameni pravdy, v Nejvyšším Bohu, a navzájem se podporují tak, že skutečný rozum dokazuje, chrání a brání pravdy víry, kdežto víra osvobozuje rozum ode všech omylů a poznáním božských věcí ho podivuhodně osvěcuje, posiluje a zdokonaluje.

Nemenší proradnosti, ctihodní bratři, se tito nepřátelé Božího zjevení dopouštějí, když při chvalozpěvu vynášejícím lidský pokrok chtějí tento pokrok zcela neuváženě a se svatokrádežnou smělostí zavádět do katolického náboženství, jako by nebylo dílem Božím, nýbrž lidským či jakýmsi filosofickým vynálezem, který je možno lidskými prostředky zdokonalovat. V souvislosti s takovým nešťastným blouzněním dokonale platí, co Tertulián svého času oprávněně vyčítal filosofům, a to, že „tvoří stoické, platónské a dialektické křesťanství“. Naše svaté náboženství však nebylo vynalezeno lidským rozumem, ale bylo lidem milostivě zjeveno Bohem, každý tudíž snadno pochopí, že ono náboženství čerpá svou veškerou moc z autority téhož zjevujícího se Boha a nemůže být nikdy odvozováno z lidského rozumu nebo rozumem zdokonalováno. Lidský rozum má pak bedlivě zkoumat skutečnost Božího zjevení, aby nebyl v tak závažné věci sveden nebo nezbloudil a aby nabyl jistoty, že Bůh promluvil, a Bohu projevoval rozumnou poslušnost, jak navýsost moudře učí apoštol. Kdož by nevěděl, že, mluví-li Bůh, je třeba Mu bezezbytku věřit a že nic tak neodpovídá rozumu jako právě to, aby souhlasil a pevně se přimkl k tomu, co bylo zjeveno Bohem, který nemůže být klamán ani klamat.

Těžko lze očekávat jednoznačnější a hlubší odpověď papeže na všechny pokusy „reformovat“ víru a přizpůsobit ji současným myšlenkovým proudům. Chtít změnu kterékoliv z pravd, jež Církev předkládá k víře, znamená nevěrnost vůči Zjevení. To si nezaslouží žádnou obranu nebo omluvu, a katolíkovi není dovoleno něco takového podporovat.

Výjimečnost víry

Božský původ katolického náboženství mu poskytuje též výjimečný poznávací charakter – jako jediné cesty, díky níž se může lidský rozum vznést až k poznání Boha. Ve srovnání s jinými „náboženskými přesvědčeními“ má ono jedinečné postavení – obsahuje pravdu uprostřed bludů. Ve světle této nauky, pravověrně vyložené bl. Piem IX. v „Qui Pluribus”, je proto třeba samozřejmě odmítnout jakékoliv názory o „rovnosti všech náboženství“ a zaujmout kritický postoj ke slovům papeže Františka z jeho „apoštolské“ cesty do východní Azie, kde současný pontifik přesvědčoval, že „všechna náboženství jsou cestami k Bohu“ a nutno se prý vyvarovat sporů o jejich pravdivost. Pius IX. kategoricky odsoudil tento přístup.

„Ke zničení katolického náboženství a božské autority Církve] směřuje rovněž zvrácená představa protivící se i samému přirozenému rozumu, která nerozlišuje mezi náboženstvími. Tak se zastírají veškeré rozdíly mezi ctností a neřestí, pravdou a omylem, poctivostí a hanebností. Učí, že člověk může dosáhnout věčné spásy nehledě na to, jaké náboženství vyznává, jako by mohla mít spravedlnost cokoli společného s nepravostí, světlo s temnotou nebo jako by Kristus mohl uzavřít smlouvu s Belialem,“ – varoval Pius IX.

Zanedbání biskupů

Konečně, jak připomínal bl. Pius IX., Zjevení obsažené v katolickém náboženství bylo svěřeno Katolické církvi, aby je střežila, především Učitelskému úřadu a biskupům. Pius IX. horlivě vyzýval všechny pastýře katolického světa, aby dbali o čistotu víry…

Tato povinnost je dnes zapomenuta a prakticky neplněna. Proslulý katolický filozof a spisovatel Dietrich von Hildebrand ve své knize ze 70. let „Zpustošená vinice“ prezentoval neochotu biskupů k reakci proti bludům jako jeden z nejzávažnějších projevů krize Církve. To je voda na mlýn heretiků (německý myslitel se nebál použit tohoto slova), odmítajících Zjevení pod záminkou pokroku a „přizpůsobení“ současnosti. Lhostejnost představitelů Učitelského úřadu von Hildebrand pojmenoval jako „selhání strážců“.

Dnes, v době otevřeného hlásání bludů i na nejvyšších příčkách církevní hierarchie, se toto již stalo téměř všeobecným. Pius IX. však v „Qui Pluribus“ kategoricky biskupy vyzývá, aby jejich bdělost nikdy neusnula.

Proto s pastýřskou starostlivostí pilně pracujte na ochraně a zachování této víry a nikdy neustávejte o ní všechny poučovat, povzbuzovat ty, kteří se chvějí, přesvědčovat ty, kteří se zpěčují, posilovat slabé ve víře, nikdy nepřehlížejíce, ani netrpíce nic, co by mohlo jakkoliv narušit čistotu této víry. Se stejnou silou ducha u všech pěstujte jednotu s Katolickou církví, mimo niž není spásy, a poslušnost k Petrovu stolci, na kterém jako na pevném základě spočívá budova našeho nejsvětějšího náboženství. Se stejnou stálostí dbejte, aby byly dodržovány nejsvětější zákony Církve, neboť zejména díky nim se utužují a vzkvétají ctnosti, náboženství a zbožnost.

Jelikož „je velkým skutkem zbožnosti odhalovat skrýše bezbožných a přemáhat v nich ďábla, kterému slouží“, zapřísaháme Vás tedy, abyste všemi prostředky věřícímu lidu odhalovali rozličné úskoky, podvody a omyly nepřátel, pilně ho odváděli od nakažlivých knih a vytrvale povzbuzovali, aby se stranil bezbožných sekt a sdružení jako hada a pozorně vyhýbal všemu, co odporuje neporušitelnosti víry, náboženství a mravů.

Proto nikdy neustávejte v hlásání evangelia, aby mohl křesťanský lid růst v poznání Boha a stával se každým dnem vzdělanějším v přikázáních křesťanského zákona, díky čemuž se může odvrátit od zlého, konat dobro a chodit po cestách Páně.“

Tak psal Pius IX. a odvolával se přitom na sv. Athanasia.

Odmítání katolických dogmat je tedy vzpourou proti Zjevení a pácháním „nespravedlnosti vůči samotnému Bohu“. Vědomí této skutečnosti pronikalo do hloubky celý pontifikát bl. Pia IX., jenž horlivě bránil „nebeské náboženství“. Po „Qui Pluribus” vyšly ještě z jeho pera dokumenty „Quanta Cura”, „Syllabus bludů”, a konečně dekrety I. vatikánského koncilu – všechny v odvážné konfrontaci s těmi, kdo usilovali o znetvoření víry. Skutečně nelze, než děkovat Bohu za tento pontifikát – a začíst se do jeho dokumentů!

Zdroj: Článek „Bł. Pius IX przeciwko błędom współczesności: Od wiary nie ma nic rozumniejszego“ in www.pch24.pl 7. 2. 2025

Pozn. redakce: Při publikování textů encykliky „Qui Pluribus“ jsme použili český překlad publikovaný na www.tedeum.cz 31. 3. 2019.