
Stop genocidě: Téměř neznámá iniciativa v českých zemích
Pravděpodobně dosud většina čtenářů našeho webu neslyšela o iniciativě zvané „Stop genocidě“. Z názvu se dá uhodnout, že se jedná o obranu nenarozeného života, neboť jiná genocida tu (zatím) neprobíhá. Protože považujeme za nutné předkládat veřejnosti všechno, co je dobré, ušlechtilé a křesťanské, a tudíž naráží v této bezbožné novopohanské společnosti na překážky, publikujeme o tomto spolku následující fakta:
Byl založen r. 2008 praktikujícím katolíkem panem Janem Vránou, který stojí v jeho čele dodnes. Angažuje se v něm několik osob trvale, několik příležitostně. Pořádá především informační výstavy na panelech na veřejných prostranstvích, které informují o zločinech potratů. Od svého založení uskutečnil již po celé republice 1570 takových akcí, často vedle středních a vysokých škol, aby hlavně mladí lidé byli informováni, že potrat není žádný lékařský zákrok, nýbrž úmyslné zabíjení těch nejbezbrannějších lidských tvorů, nenarozených dětí. Součástí každé takové prezentace je i petice za zákaz potratů. Finanční podporu získává od dobrovolných dárců. Detailnější informace včetně fotografií lze získat na https://stop-genocide.cz/realizovane-akce
Tito obětaví nadšenci to vůbec nemají jednoduché. Setkávají se často s obstrukcemi úřadů, když žádají o povolení umístit někde venku své panely, někdy též se slovní i fyzickou agresí ze strany veřejnosti, která žel je mainstreamovou propagandou tak zmanipulována, že považuje umělý potrat za jedno ze základních lidských práv ženy. Přesto však iniciativa spolku přináší své požehnané plody. Někteří – hlavně mladí lidé – dávají najevo upřímný zájem o pravdivé informace o tom, co to potrat ve skutečnosti je. Pan Vrána v bilanční zprávě za rok 2024 píše (zveřejňujeme s jeho svolením):
„Vážení přátelé, drazí, v prosinci loňského roku se uskutečnily petiční výstavy: dne 2.12 v Táboře na pěší zóně náměstí F. Křižíka – vynikající akce, ačkoliv nejsme příliš aktivní v oslovování lidí, petici podepsalo 28 občanů a byl zde také nadprůměrný zájem o debaty. Chodily sem také hloučky studentů z blízkého francouzského gymnázia. Druhý den 3.12. byl však v Táboře pro nás ne příliš šťastný. Opustili jsme po delším čase území ‚nikoho‘ (to jsou náměstí, pěší zóny a parky) a troufli jsme si přiblížit se ke studentům ku areálu středních škol Bydlinského. Odměnou za velký zájem (negativní projevy jsou taky zájem) pro nás byla nová zkušenost poté, co jedna parta studentů odnesla z legrace část našich panelů a jeden rozřezala. Zaregistrovali jsme na místě jiného studenta se sekerou v ruce, kterému přišlo asi úsměvné zkoušet, zda naše panely vydrží údery sekyrou. To však nepřišlo vtipné jednomu z pořadatelů a začal se se studentem o tuto zbraň přetahovat ve snaze zabránit dalším škodám na majetku. Situaci však hbitě využila jedna z přihlížejících studentek, přiskočila a nastříkala tomuto pořadateli pepřový sprej do očí. Snad si myslela, že pořadatel chce ublížit nebohému studentovi, tak takto zasáhla. Volali jsme policii. Na místě nakonec zasahovalo až 7 policejních aut, záchranka (na vypláchnutí očí od pepřového spreje) a vedoucí odboru vnitřních věcí města Tábor, který vzhledem k situaci předčasně ukončil shromáždění. Akce sice skončila ostudou, rozhodli jsme se však učinit opatření a petiční výstavu zopakovat.
12. prosince proběhla pokojná petiční výstava v parku Jana Masaryka v Jihlavě, panely zde vidělo cca 2 tis. lidí, ti se příliš neprojevovali. Překvapivě si někteří brali letáky. Byla zde modlitební podpora i praktická pomoc na místě od přátel z Hnutí pro život Jihlava.
16. a 17. prosince se uskutečnily úspěšné výstavy v Litoměřicích a v Roudnici nad Labem. V Litoměřicích projevili zájem o téma někteří mladí z blízkých škol, jeden hoch z gymnázia však ukázal velkou zabedněnost, když tvrdil, že model dítěte ve třetím měsíci, který rozdáváme, je prý velikostně dítě před porodem. Svůj omyl si bohužel nechtěl nechat vysvětlit. V Roudnici debatovala stará paní, velmi obhajovala zejména eugenické potraty a eutanazii. Nakonec odcházela a zavolali jsme ještě na ní: ‚Divím se, že ve vašem věku obhajujete všechno toto zabíjení…‘ Paní po chvilce opět přišla a řekla: ‚Ukažte, já vám tu petici podepíšu za to, že jsem vás tu tak dusila‘… :-)
18. prosince jsme se vrátili do Tábora na místo předčasně ukončené petiční výstavy z 3. prosince. Tentokrát jsme nic nenechali náhodě: Posílili jsme pořadatelskou službu na 5 osob. Za tím účelem jsme mimo jiné oslovili naši ‚vysloužilou‘ osvědčenou dvojici Petra a Tomáše. Použili jsme bariérové sloupky a pásku. Nahlásili pro jistotu 3 dny a vyžádali jsme si policejní dohled, upozornili vedení školy e-mailem a poté telefonicky.
Výsledkem byla velmi úspěšná akce, dle slov Petra Tomšíka, nejdéle sloužícího člena: ‚Jedna z nejúspěšnějších v historii‘. Vyznačovala se zájmem davů studentů od začátku v 11h až do ukončení okolo 16h. Debaty se držely ve slušných mezích, zřídkavé provokativní řeči úspěšně svou osobní metodou eliminoval bratr pořadatel ‚zlý policajt‘ Tomáš Vrbata. Řada zajímavostí: 1) Poprvé za léta jsem viděl, že si studenti nesou židle ze školy na naši akci. 2) Dříve hysterické studentky nyní celkem pokojně debatující a trávící celé hodiny přemýšlením o tématu u výstavy a stánku SG. 3) Mládež naslouchající Božím chválám. Abychom se však neradovali tolik, nakonec jednoho z pořadatelů nejvytrvalejší parta studentek přece jen dohnala k slzám – na závěr se zeptala:‚Přece kdybyste s manželkou čekali třeba třetí dítě a to by mělo být na sto procent postižené nebo nemocné, určitě byste manželku poslal na potrat, přece byste si takové nenechal?‘ “ (viz https://stop-genocide.cz/Akce/1605)
Přejeme těmto nadšencům hojnost Božího požehnání a ochrany pro jejich další aktivity, které ukazují, že vzdělávací veřejné akce tohoto druhu rozhodně mají smysl a jsou důstojnou a vznešenou odpovědí primitivnímu dryáčnickému propotratovému vymývání mozků, na němž se podílejí média, školy, zdravotnické a kulturní instituce. Ruský spisovatel Fjodor M. Dostojevskij jednou napsal: „Jedno slovo pravdy je cennější než celý svět.“ V kauze dezinformačních manipulací o tom, co je to potrat, to platí dvojnásobně.
Spolek „Stop genocidě“ se rozhodl tomu čelit právě hlásáním pravdy. Toto poslání by si měly ve větší míře než dosud uvědomit i církevní instituce. Jejich aktivita na ochranu nenarozeného života se tváří v tvář tomu strašlivému zlu jeví být nedostatečná. Především je zde obava požadovat zákaz potratů zákonem – a to je největší chyba. Vraždu přece nelze nikdy za žádných okolností legalizovat!