Papež František přijal letos 21. ledna na osobní audienci známého světícího biskupa z Kazachstánu mons. Athanasia Schneidera, který patří k jeho nejostřejším kritikům z řad katolických biskupů světa. Biskup Schneider usiloval marně o přijetí u papeže Bergoglia již od r. 2018, uskutečnilo se až nyní. Ve svém prohlášení pro www.kath.net mons. Schneider řekl, že papeži vysvětloval současnou neblahou situaci Církve a kritizoval jeho četné heterodoxní výroky. Papež dle vyjádření biskupa byl srdečný. Vatikán k audienci nevydal žádné prohlášení. Jaké důsledky toto může pro mons. Schneidera mít, ukáže budoucnost.

63letý biskup Schneider je příslušníkem Řádu regulárních kanovníků Sv. kříže. Pochází ze zbožné katolické německé rodiny žijící na území bývalého Sovětského svazu, která v době, kdy mu bylo 12 let, dostala povolení vystěhovat se do Spolkové republiky Německo. Po svém vysvěcení na kněze vystudoval v Římě patristiku a přednášel ji na papežských univerzitách, působil rovněž nějaký čas jako misionář v Brazílii. Mluví několika světovými jazyky. Papež Benedikt XVI. ho jmenoval r. 2005 pomocným biskupem v kazachstánské Karagandě, r. 2011 potom v hlavním městě Astaně. Svoji aktivitu neomezuje pouze na arcidiecézi vzdáleného Kazachstánu, v níž působí, ale hodně jezdí po světě, aby posílil bratry a sestry ve víře, celebruje tradiční mši sv., káže a poskytuje rozhovory médiím. Je autorem několika knih bránících katolickou nauku, u nás např. vyšla jeho „Corpus Christi“ o rozdílu mezi tradiční liturgií a NOM. Nekompromisně brání pravou katolickou nauku a jasnými slovy odsuzuje věroučné a mravoučné hereze prosazované církevní hierarchií, Vatikánem i samotným papežem. Přitom ale příkladně dokáže rozlišovat mezi bludem a člověkem, jenž ho hlásá. Nešetří tvrdými výrazy vůči jakékoliv herezi, přitom ale dává jednoznačně najevo lásku k bloudícím včetně papeže Františka. Často vyzývá k modlitbám za jeho obrácení.

Místní biskupové ve své většině nemají nikdy radost, když mons. Schneider navštíví jejich diecézi, především jim vadí, že on pravidelně celebruje tradiční ritus. Slovenská biskupská konference mu při návštěvě před pár lety nedovolila veřejně sloužit mši sv. a přednášet v církevních prostorách. Bergogliánští biskupové ho označují za „nepřítele papeže Františka“ a varují před ním. Bojí se jeho pravé katolické víry a věrnosti Kristu, neboť tyto hodnoty již nezastávají. Uvádíme v chronologickém přehledu hlavní „hříchy“ biskupa Schneidera proti současné rozvratnické činnosti neomodernistických vetřelců do Kristova stáda:

R. 2015 publikoval v souvislosti s tehdejší synodou o rodině „100 otázek a 100 odpovědí k synodě“, kde ostře kritizoval, že toto shromáždění biskupů pootevírá dveře k možnosti sv. přijímání pro rozvedené žijící v církevně neuspořádaných vztazích a pro homosexuály.

Výsledkem této synody let 2014 a 2015 byl dokument papeže Františka „Amoris Laetitia“ r. 2016, jenž fakticky umožňuje podávat eucharistii výše uvedeným hříšníkům. Biskup Schneider kategoricky odmítá tuto papežskou exhortaci ve zveřejněném pojednání „Non possumus“, jež zakončuje slovy:

„‚Non possumus!‘ Já nemohu nikdy akceptovat ani nejasnou řeč, ani šikovně zamaskovaná pootevřená zadní vrátka k profanaci svátosti manželství a svátosti oltářní. Rovněž tak nemohu akceptovat výsměch 6. přikázání. Raději budu snášet posměch a pronásledování, než abych souhlasil s dvojznačnými texty a nečestnými metodami. Upřednostňuji křišťálově jasnou tvář Krista, tvář Pravdy před obrazem lišky zdobeným drahokamy (sv. Irenej), neboť ´vím, komu jsem uvěřil´ (2. Tim 1,12).“

O dokumentu Amoris laetitia a jeho prosazování se mons. Schneider vyjádřil, že jde o „schizmatický akt“ papeže Františka a spolu se světícími biskupy Andreasem Launem z rakouského Salcburku a Marianem Elegantim ze švýcarského Churu podepsal protestní dopis pontifikovi Františkovi, v němž zároveň připomenuli tito signatáři neměnnou pravdu o nerozlučitelnosti manželství.

Když jeden kuriální kardinál a někteří další biskupové poslali r. 2017 svobodným zednářům u příležitosti 300. výročí založení první lóže pozdravné dopisy a oslovili je „milí bratři zednáři“, připomenul biskup Schneider v médiích, že zednářství je „nástrojem satana“.

R. 2018 se mons. Schneider spolu s ostatními biskupy Kazachstánu přihlásil k encyklice „Humanne Vitae“ Pavla VI., která potvrzuje nepřípustnost umělé antikoncepce navzdory tomu, že většina současných biskupů považuje tento dokument za překonaný.

Už pět let předtím, než kardinál Victor Manuel „Tucho“ Fernández se souhlasem Františka zavedl žehnání homosexuálním párům dokumentem Fiducia supplicans koncem r. 2023, biskup Schneider tyto snahy odsoudil jako „pokus o znovuzavedení chrámové prostituce“, jak to bylo běžné ve starověkém pohanství. V této souvislosti požadoval Schneider několikrát „očištění Církve od homosexuální kliky“.

V době covidové hysterie společně s kardinálem Gerhardem Müllerem a dalšími preláty Církve biskup Schneider podepsal r. 2020 výzvu Veritas liberabit vos! („Pravda vás osvobodí“), v níž je varováno před mocnostmi, které „ve jménu zdraví“ usilují o světovládu. Tato výzva, která byla ostře odsouzena světskými i církevními médii, se ukázala jako prorocká a vystavila značné části církevní hierarchie špatnou vizitku, především papeži Františkovi, jenž ve Státu Vatikán zavedl nejradikálnější proticovidová opatření proti jeho zaměstnancům a občanům. Neméně radikálně se tento kazachstánský biskup postavil proti migrační agendě. Už r. 2018 napsal: „Za migrací se skrývá plán na výměnu evropských národů.“ Světový establishment měl samozřejmě z tohoto biskupova vyjádření pramalou radost.

Důrazně se biskup Schneider vzpírá od r. 2019 Františkem prosazované ekumenické agendě, především v souvislosti se skandálním dokumentem z Abú Dhabí v Dubaji, jenž nese papežův podpis a hovoří o tom, že Bůh si „přeje různost náboženství“. Rakouský filozof Joseph Seifert to označil jako „herezi všech herezí“. Mons. Schneider si v této souvislosti položil otázku, jak dlouho ještě Církev může snášet heretického papeže.

Během příprav tzv. amazonské synody se biskup Schneider ptal, jestli Bergoglio chce „vyprovokovat v Církvi duchovní zatmění slunce“. Když proběhla za přítomnosti papeže ve vatikánských zahradách modloslužba k poctě pachamamy, obrátil se mons. Schneider na katolickou veřejnost s výzvou ke smírné modlitbě k Bohu.

Opakovaně zaujímal biskup Schneider kritický postoj i ke II. vatikánskému koncilu. Ten podle něho „nepřinesl sluneční paprsky, nýbrž mraky“. Požadoval vést o koncilu „otevřenou a čestnou diskusi“.

Faktické odbourání motu proprio Summorum Pontificum Benedikta XVI. Františkovým motu proprio Traditionis custodes, jímž současný papež tvrdě omezuje tradiční ritus, označil mons. Schneider už v létě r. 2021 za „zneužití moci“ a předpověděl „celosvětový řetěz katakombálních mší“. Je podle něj povinností římského pontifika „znovunastolit liturgický mír“.

R. 2021 zazněl mocný hlas mons., Schneidra proti očkování v rámci údajného boje s covidem, které prosazovaly farmaceutické kartely. „Nenechejte se naočkovat!“ – tak volal biskup Schneider navzdory všem výzvám vlád, médií a reklam farmaceutických lobby.

R. 2022 spojil biskup Schneider své námitky do generální kritiky: „Církev obětovala víru na oltáři politiky, to se musí změnit!“ Dále prohlásil: „Poslušnost vůči papeži má své hranice.“

Když František svolal tzv. synodu o synodalitě a zavedl prostřednictvím Dikasteria pro nauku víry žehnání homosexuálním párům, biskup Schneider spolu se svým diecézním arcibiskupem Tomaszem Petou krátce před Vánocemi r. 2023 publikoval svého druhu exkomunikaci papeže. Napsali, že „František dokumentem Fiducia supplicans mění pravdu Evangelia“. Krátce nato vyzval mons. Schneider začátkem roku 2024 věřící k modlitbám, aby Bůh dopřál Církvi svatého papeže.

Nyní na audienci vyslovil biskup Schneider svoji kritiku papeži přímo do očí. Může očekávat nějaký postih podobně jako biskupové Daniel Fernandéz z Portorika a Joseph Strickland z USA, kteří oba byli Bergogliem sesazeni z úřadu? To je málo pravděpodobné, protože mons. Schneider na rozdíl od obou jmenovaných není sídelním, nýbrž pouze pomocným biskupem, navíc ve vzdáleném Kazachstánu, kde počet katolíků představuje mizivé procento populace. Už samotný fakt, že tento zbožný biskup svatého života, hluboké a pravé katolické víry, úžasné erudice a cenných pastoračních zkušeností získaných na misii v Brazílii je stále jenom světícím biskupem v dalekém Kazachstánu pro hrstku věřících, znamená svého druhu trest. Schneider v Kazachstánu neomodernistické mafii ve Vatikánu nevadí, vadí jim ale – a to nadměrně – Schneider cestující po světě, kde všude celebruje tradiční ritus a káže správnou katolickou nauku, Schneider píšící knihy a poskytující rozhovory médiím, kde má odvahu pranýřovat Bergogliovy heretické a někdy až přímo apostatické teze. Lze tedy nejspíš očekávat postih tohoto preláta tímto směrem – mohou mu zakázat cestování mimo Kazachstán, publikační činnost a rozhovory pro média. Nebo ještě hůř – mohou lživě vykonstruovat nějaký delikt, aby ho kompromitovali, jak se stalo v případě australského kardinála Pella.

Ale nemusí být vůbec nic. Je zde všemohoucí trojjediný Bůh, jenž může všemu zabránit, zvláště pak když bude k Němu směřovat mnoho rukou sepjatých k modlitbě.

A vynořuje se ještě další otázka. Přibývá tradičních katolíků, kteří by rádi viděli biskupa Schneidera jako budoucího papeže. Není sice kardinálem a od současného papeže těžko může kardinálský klobouk očekávat, Jenže formálně podle církevního práva může být římským pontifikem zvolen každý pokřtěný muž žijící v celibátu. Na tom nic nemění ani 730 let trvající praxe, že papežové jsou vybíráni z řad členů kardinálského sboru. Takže kdo ví? Bůh má své cesty, o nichž nevíme. Že bychom se dočkali pravověrného papeže Athanasia I.? Jsou to samozřejmě nepravděpodobné spekulace, ale církevní dějiny jsou bohaté právě na nejrůznější nepravděpodobnosti v režii Boží.

Podle článku „Giuseppe Nardi: Bischof Athanasius Schneider in Audienz bei Papst Franziskus. Grund zur Sorge?“ in www.katholisches.info 21.1.2025 volně přeložil PhDr. Radomír Malý)