Tak bývalý biskup diecéze Tyler v USA Joseph Strickland okomentoval nejnovější personální rozhodnutí papeže Františka. Jde o obsazení washingtonské arcidiecéze osobou kardinála Roberta McElroye, dosud provinčního biskupa v kalifornském San Diegu. McElroy je uváděn jako příslušník „kliky“ sexuálního predátora McCarricka. V teologii a pastoraci otevřeně prosazuje čistě revoluční agendu.

Když se papež rozhodl na prahu prezidentského období Donalda Trumpa obsadit Washington právě McElroyem, dal tím najevo, že udělá všechno, aby zastavil reformu amerického veřejného života podle přirozeného práva. Nový arcibiskup metropole USA je člověk, jenž přímo touží po přestavbě katolicismu v duchu shnilého liberalismu. Nelze pochybovat, že právě proto mu papež František svěřil tak důležitý úřad v americké církvi.

Robert McElroy r. 1979 ukončil studium v semináři sv. Patricka v Kalifornii. Doba, kdy se připravoval na kněžství, patřila v dějinách seminární formace v USA k jedněm z nejčernějších. Právě o této epoše psal ve své zdrcující knize „Sbohem, dobří muži“ (ang. „Goodbye, Good Men“) r. 2002 Michael S. Rose, který zde vylíčil panorama hluboké liberální a homosexuální infiltrace amerických seminářů. Nevím, jaký měl ke gejovským klikám, které se zformovaly v Církvi v USA, vztah McElroy, nicméně je nápadné, že velmi rychle ukázal své sympatie k liberalismu. Byl formován jezuity a r. 1985 získal licenciát teologie na základě práce „Svoboda víry: John Courtney Murray i ústavní rozprava let 1942–1954”. O rok později obdržel doktorát teologie na Papežské univerzitě Gregoriana za práci o tom samém autorovi, tentokrát pod titulem: „John Courtney Murray a krize sekularismu: Principy americké katolické veřejné teologie”.

Kdo byl John Courtney Murray? Americký jezuita zemřelý r. 1967, jenž jako poradce biskupů USA sehrál primární roli v přijetí deklarace „Dignitatis humanae” o náboženské svobodě II. vatikánským koncilem – té deklarace, která je až dodnes nejspornějším bodem celé koncilní nauky. Murray zastával teologii blízkou tzv. amerikanismu odsouzenému Lvem XIII. Jednalo se o americkou verzi modernistické hereze. Tento jezuita se soustředil především na otázku tzv. náboženské svobody. Byl rozhodným apologetou liberální americké ústavy včetně jejich tezí odporujících katolické nauce. Právě ty se mu podařilo úspěšně vtělit do „Dignitatis humanae”. Murray nepracoval sám. Měl silnou podporu výzvědné služby CIA.

V souhře s jejími agenty a jejich expoziturou v magazínu „Time”, jenž formoval veřejné mínění, propagoval Murray americké liberální bludy mezi koncilními otci. Spolupráce Murraye s CIA byla detailně a pečlivě popsána americkým spisovatelem Davidem Wemhoffem v monumentální dvousvazkové práci „John Courtney Murray, Time/Life, and the American Proposition: How the CIA’s Doctrinal Warfare Program Changed the Catholic Church” (česky „John Courtney Murray, Time/Life a Americká propozice: Jak program doktrinální války CIA změnil Katolickou církev”). Této postavě Robert McElroy věnoval svůj licenciát i doktorát – ale nikoli v kritickém duchu.

McElroy se stal pomocným biskupem v San Francisku r. 2010. Podle arcibiskupa Carla Marii Vigana se tak stalo díky podpoře kardinála Theodora McCarricka; není důvod tomu nevěřit, neboť abp. Viganò je v těchto záležitostech jako bývalý nuncius v USA v letech 2011 – 2016 velmi dobře informovaný. Je též faktem, že McElroy dlouho nechtěl zaujmout stanovisko vůči obviněním vzneseným na adresu McCarricka kvůli homosexuálnímu zneužívání – a to navzdory skutečnosti, že v r. 2016 obdržel od psychoterapeuta Richarda Sipea dopis, jenž upozorňoval na zvrhlé sexuální chování McCarricka i dalších duchovních. Papež František – jak známo, byl v první části svého pontifikátu svázán s McCarrickem – rozhodl r. 2015 o McElroyově nominaci na biskupa San Diego. R. 2022 ho jmenoval kardinálem.

McElroy se rychle odvděčil. 24. ledna r. 2023 novopečený kardinál publikoval programový článek na stránkách amerického jezuitského magazínu „America”, kde kategoricky podpořil Františkovu liberální revoluci a požadavky bergogliánského liberálního tábora:

• udělovat sv. přijímání rozvedeným v církevně neprávoplatných svazcích i tehdy, když nežijí v sexuální zdrženlivosti;
• světit ženy na jáhenky;
• normalizovat homosexuální aktivity v Církvi a udělovat sv. přijímání sexuálně aktivním gejům a lesbičkám.

V prvním bodě je blízkost doktríně Františka očividná: papež Bergoglio sám připustil takovou „možnost“ v apoštolské adhortaci „Amoris laetitia” r. 2016.

Ve druhém bodu římský biskup ještě neprovedl žádné změny, ale „uvolnil“ diskusi o svěcení žen. Uvedl toto téma nejen do synodálního procesu, ale též na jednání vlastní elitní Rady kardinálů.

Třetí bod může být nejvíc šokující. Homosexuální aktivita je podle katolické nauky těžkým hříchem volajícím o pomstu do nebe. Jak je tedy možné požadovat udělování sv. přijímání lidem, kteří se tohoto hříchu notoricky dopouštějí – a nemají ani v nejmenším úmysl s tím skoncovat?

Papež František také 18 prosince r. 2023 dal zelenou zveřejnění doktrinální deklarace „Fiducia supplicans”, která zavádí žehnání homosexuálním párům. Není v ní ani slovo o požadavku života v sexuální čistotě. Pastýři z bergogliánské linie mají od tohoto dne žehnat párům, které páchají notoricky a veřejně sodomský hřích. Publikace tohoto vatikánského dokumentu byla tedy ze strany Františka zjevným souhlasem s postulátem, jenž vznesl v lednu toho samého roku na stránkách magazínu „America” McElroy. Oba tedy – americký kardinál i papež František – mají k sexualitě tentýž podivný přístup. František mnohokrát přesvědčoval, jakoby tělesné hříchy byly ve své podstatě hříchy lehkými. 9. prosince r. 2021 dokonce řekl, že „hříchy těla nejsou nejdůležitější“. Sám povyšoval do úřadů homosexuály – např. P. Battistę Riccu, známého homosexuála, jemuž poskytl dobré zaměstnání ve Vatikánu, nebo biskupa Gustava Zanchettu, odsouzeného za sexuální zneužívání seminaristů v diecézi Oran v Argentině. Sám McElroy na stránkách časopisu „America” napsal, že podle jeho názoru pokládat všechny sexuální akty mimo manželství za těžké hříchy je prý blud a nutno to změnit. František sice nikdy toto tak doslova neřekl, nicméně jeho narážky a skutky dokazují, že zastává tentýž postoj. Koneckonců jakoby na potvrzení této ideje svěřil nejdůležitější biskupský stolec v USA právě McElroyowi.

To však není konec problémů s McElroyem. Tento duchovní je také zarytým odpůrcem odmítání podávat sv. přijímání těm americkým politikům, kteří podporují legální vraždy nenarozených dětí. Jak známo, v USA jsou diskuse na toto téma velice intenzivní. Pro miliony katolíků i obecně křesťanů je nepředstavitelným skandálem, že ke sv. přijímání mohou přistupovat takoví lidé jako Joseph Biden nebo Nancy Pelosiová, kteří mají na svědomí svými administrativními rozhodnutími jednoznačně nárůst počtu dětí zabitých v matčině lůně. McElroy tvrdí, že odpírat těmto osobám eucharistickou jednotu s Církvi i samotným Kristem znamená používat Eucharistii jako „politickou zbraň“.

Není nejmenších pochyb: papež František postavil McElroye do Waszyngtonu právě proto, aby potíral konzervativní reformu, již slibuje uskutečnit – dej Bože – prezident Donald Trump. Jorge Mario Bergoglio se pokouší s pomocí kliky liberálních kardinálů a biskupů postavit Katolickou církev v Americe proti této reformě a podpořit tak shnilý a zkažený levicový systém. Nemyslím si, že by se katolíci v okolí Donalda Trumpa dali tím oklamat. Příliš dobře vědí, jak velkým omylem je politika, která v posledních letech ničila veřejný život v Americe.

V principu máme co dělat s výjimečně bolestnou situací. Největším odpůrcem politiky opírající se o zdravý rozum, přirozený mravní zákon a Boží řád se dnes zdá být – samotný papež…

Zdroj: Článek „Nominat Franciszka w Waszyngtonie, czyli ‚plemię żmijowe w Watykanie‘”, in www.pch24.pl 8. 1. 2024