V roce 2016 byla natočen francouzský film „Les Innocentes“ (česky: Nevinné) o životních osudech zbožné katolické lékařky a hrdinky lásky k bližnímu. Jmenovala se Medeleine Jeanne Marie Pauliacová. Film je v posledních dnech úspěšně promítán v Německu.

Medeleine Pauliacová se narodila r. 1912 ve městečku Villeneuve v jižní Francii ve středostavovské rodině. Její otec Roger Pauliac padl v I. světové válce r. 1916 v bitvě u Verdunu. Medeleine, vychovávaná zbožnou katolickou matkou, byla touto událostí trvale zasažena tak, že se rozhodla věnovat doživotně zápasu za mír mezi národy a ochraně nejslabších. Vystudovala medicínu a podařilo se jí získat dobré zaměstnání na jedné pařížské klinice.

Po okupaci Francie hitlerovským Německem se aktivně zapojila do odboje, pomáhala s úkrytem britským parašutistům a Židům ohroženým deportací do vyhlazovacích táborů. Za tuto aktivitu byla na počátku r. 1945 vyznamenána předsedou vlády generálem Charlesem de Gaullem, za války vůdcem francouzského protihitlerovského odporu.

Tím ale její boj zdaleka neskončil. Jako lékařka Červeného kříže byla vyslána do Polska, kde ještě válka probíhala se vší brutalitou. Jednou z nejhorších bestialit bylo znásilňování mladých žen a dívek, čehož se dopouštěli vojáci všech bojujících armád: ustupující Němci, ukrajinští banderovci a sovětští rudoarmějci. Mnohé ženy po traumatizujícím zážitku, když otěhotněly, se rozhodly pro potrat. Lékařka Pauliacová věrná svému katolickému přesvědčení však dokázala desítky, možná i stovky postižených přesvědčit, aby dítě porodily, a pokud je nechtějí přijmout, tak poskytly k adopci.

Mezi znásilněnými byly i katolické řeholnice. V jednom benediktinském klášteře s 25 sestrami sovětští vojáci všechny znásilnili a poté 15 z nich zavraždili. Zbývajících 10 se ocitlo na pokraji šílenství. Pauliacová jim ale dokázala svým přesvědčivým křesťanským přístupem vlít do srdcí novou naději.

5 sester otěhotnělo. Zoufalství těchto ponížených bylo tak velké, že jedna dokonce vážně pomýšlela na potrat. Dr. Pauliacová se jí ale neúnavně věnovala s takovou láskou, že ji nakonec přesvědčila, aby se rozhodla dopřát děťátku ve svém lůně život. Sama potom vedla její porod, který byl komplikovaný, musela sáhnout k císařskému řezu. Dítě si vzala do adopce jedna zbožná rodina na základě zprostředkování dr. Pauliacové. Její obrana nenarozeného života nebyla bez rizika. Porody znásilněných musely probíhat tajně, neboť velitelé Rudé armády neměli zájem, aby se rozkřiklo, že rudoarmějci představují hrozbu pro ženy, proto vyžadovali potraty u postižených. Kdyby zjistili, že Pauliacová odrazuje oběti od potratu a dokonce jim asistuje při porodu, zastřelili by ji. Koneckonců ona sama jen o vlásek unikla pokusu sovětských vojáků o znásilnění.

V dubnu r. 1945 byla jmenovaná šéflékařkou varšavské nemocnice, která ležela v troskách, neboť Varšava byla po povstání Poláků r. 1944 od Němců barbarsky téměř úplně srovnána se zemí. Na dr. Pauliacové spočíval úkol zorganizovat provizorní provoz nemocnice ve stanech a dřevěných bunkrech a postarat se o výstavbu její nové zděné budovy. Pustila se s vervou do práce. Nedokončila ji však, protože v únoru následujícího roku 1946 se stala obětí tragické autonehody v Sochaczewu u Varšavy, kam cestovala v rámci svých služebních povinností. Zemřela v mladém věku 33 let jako náš Spasitel. Tělesné ostatky byly dopraveny do Francie a uloženy do hrobu v jejím rodišti ve Villeneuve.

Dr. Pauliacová jednala a konala na základě svého hluboce katolického přesvědčení, jak dokazuje její deník, který si vedla. Proto se nedokázala smířit s potraty ani v těch nejkrajnějších případech znásilnění a nikdy neakceptovala takové řešení. Zabití nevinného dítěte v mateřském lůně nemůže ospravedlnit absolutně žádná, byť sebebrutálnější okolnost. To je hlavní poselství dr. Pauliacové, hrdinky křesťanské lásky k bližnímu, dnešní době.