V roce 2016 byla na­to­čen fran­couz­ský film „Les In­no­cen­tes“ (česky: Ne­vin­né) o ži­vot­ních osu­dech zbož­né ka­to­lic­ké lé­kař­ky a hr­din­ky lásky k bliž­ní­mu. Jme­no­va­la se Me­de­lei­ne Je­an­ne Marie Pau­li­a­co­vá. Film je v po­sled­ních dnech úspěš­ně pro­mí­tán v Ně­mec­ku.

Me­de­lei­ne Pau­li­a­co­vá se na­ro­di­la r. 1912 ve měs­teč­ku Ville­ne­u­ve v jižní Fran­cii ve stře­do­sta­vov­ské ro­di­ně. Její otec Roger Pau­li­ac padl v I. svě­to­vé válce r. 1916 v bitvě u Ver­du­nu. Me­de­lei­ne, vy­cho­vá­va­ná zbož­nou ka­to­lic­kou mat­kou, byla touto udá­los­tí tr­va­le za­sa­že­na tak, že se roz­hod­la vě­no­vat do­ži­vot­ně zá­pa­su za mír mezi ná­ro­dy a ochra­ně nej­slab­ších. Vy­stu­do­va­la me­di­cí­nu a po­da­ři­lo se jí zís­kat dobré za­měst­ná­ní na jedné pa­říž­ské kli­ni­ce.

Po oku­pa­ci Fran­cie hit­le­rov­ským Ně­mec­kem se ak­tiv­ně za­po­ji­la do od­bo­je, po­má­ha­la s úkry­tem brit­ským pa­ra­šu­tis­tům a Židům ohro­že­ným de­por­ta­cí do vy­hla­zo­va­cích tá­bo­rů. Za tuto ak­ti­vi­tu byla na po­čát­ku r. 1945 vy­zna­me­ná­na před­se­dou vlády ge­ne­rá­lem Char­le­sem de Gaullem, za války vůd­cem fran­couz­ské­ho pro­ti­hit­le­rov­ské­ho od­po­ru.

Tím ale její boj zda­le­ka ne­skon­čil. Jako lé­kař­ka Čer­ve­né­ho kříže byla vy­slá­na do Pol­ska, kde ještě válka pro­bí­ha­la se vší bru­ta­li­tou. Jed­nou z nej­hor­ších bes­ti­a­lit bylo zná­silňování mla­dých žen a dívek, čehož se do­pouš­tě­li vo­já­ci všech bo­ju­jí­cích armád: ustu­pu­jí­cí Němci, ukra­jin­ští ban­de­rov­ci a so­vět­ští ru­do­ar­měj­ci. Mnohé ženy po trau­ma­ti­zu­jí­cím zá­žit­ku, když otě­hot­ně­ly, se roz­hod­ly pro po­trat. Lé­kař­ka Pau­li­a­co­vá věrná svému ka­to­lic­ké­mu pře­svěd­če­ní však do­ká­za­la de­sít­ky, možná i stov­ky po­sti­že­ných pře­svěd­čit, aby dítě po­ro­di­ly, a pokud je ne­chtě­jí při­jmout, tak po­skyt­ly k adop­ci.

Mezi zná­sil­ně­ný­mi byly i ka­to­lic­ké ře­hol­ni­ce. V jed­nom be­ne­dik­tin­ském kláš­te­ře s 25 sestra­mi so­vět­ští vo­já­ci všech­ny zná­sil­ni­li a poté 15 z nich za­vraž­di­li. Zbý­va­jí­cích 10 se ocit­lo na po­kra­ji ší­len­ství. Pau­li­a­co­vá jim ale do­ká­za­la svým pře­svěd­či­vým křes­ťan­ským pří­stu­pem vlít do srdcí novou na­dě­ji.

5 sester otě­hot­ně­lo. Zou­fal­ství těch­to po­ní­že­ných bylo tak velké, že jedna do­kon­ce vážně po­mýš­le­la na po­trat. Dr. Pau­li­a­co­vá se jí ale ne­ú­nav­ně vě­no­va­la s ta­ko­vou lás­kou, že ji na­ko­nec pře­svěd­či­la, aby se roz­hod­la do­přát děťát­ku ve svém lůně život. Sama potom vedla její porod, který byl kom­pli­ko­va­ný, mu­se­la sáh­nout k cí­sař­ské­mu řezu. Dítě si vzala do adop­ce jedna zbož­ná ro­di­na na zá­kla­dě zpro­střed­ko­vá­ní dr. Pau­li­a­co­vé. Její obra­na ne­na­ro­ze­né­ho ži­vo­ta ne­by­la bez ri­zi­ka. Po­ro­dy zná­sil­ně­ných mu­se­ly pro­bí­hat tajně, neboť ve­li­te­lé Rudé ar­má­dy ne­mě­li zájem, aby se roz­křik­lo, že ru­do­ar­měj­ci před­sta­vu­jí hroz­bu pro ženy, proto vy­ža­do­va­li po­tra­ty u po­sti­že­ných. Kdyby zjis­ti­li, že Pau­li­a­co­vá od­ra­zu­je oběti od po­tra­tu a do­kon­ce jim asis­tu­je při po­ro­du, za­stře­li­li by ji. Ko­nec­kon­ců ona sama jen o vlá­sek unik­la po­ku­su so­vět­ských vo­já­ků o zná­sil­ně­ní.

V dubnu r. 1945 byla jme­no­va­ná šéflé­kař­kou var­šav­ské ne­moc­ni­ce, která le­že­la v tros­kách, neboť Var­ša­va byla po po­vstá­ní Po­lá­ků r. 1944 od Němců bar­bar­sky téměř úplně srov­ná­na se zemí. Na dr. Pau­li­a­co­vé spo­čí­val úkol zor­ga­ni­zo­vat pro­vi­zor­ní pro­voz ne­moc­ni­ce ve sta­nech a dře­vě­ných bun­krech a po­sta­rat se o vý­stav­bu její nové zděné bu­do­vy. Pus­ti­la se s ver­vou do práce. Ne­do­kon­či­la ji však, pro­to­že v únoru ná­sle­du­jí­cí­ho roku 1946 se stala obětí tra­gic­ké au­to­ne­ho­dy v So­cha­c­zewu u Var­ša­vy, kam ces­to­va­la v rámci svých slu­žeb­ních po­vin­nos­tí. Ze­mře­la v mla­dém věku 33 let jako náš Spa­si­tel. Tě­les­né ostat­ky byly do­pra­ve­ny do Fran­cie a ulo­že­ny do hrobu v jejím ro­diš­ti ve Ville­ne­u­ve.

Dr. Pau­li­a­co­vá jed­na­la a ko­na­la na zá­kla­dě svého hlu­bo­ce ka­to­lic­ké­ho pře­svěd­če­ní, jak do­ka­zu­je její deník, který si vedla. Proto se ne­do­ká­za­la smí­řit s po­tra­ty ani v těch nej­kraj­něj­ších pří­pa­dech zná­sil­ně­ní a nikdy ne­ak­cep­to­va­la ta­ko­vé ře­še­ní. Za­bi­tí ne­vin­né­ho dí­tě­te v ma­teř­ském lůně ne­mů­že ospra­ve­dl­nit ab­so­lut­ně žádná, byť se­be­bru­tál­něj­ší okol­nost. To je hlav­ní po­sel­ství dr. Pau­li­a­co­vé, hr­din­ky křes­ťan­ské lásky k bliž­ní­mu, dneš­ní době.