Papež František zveřejnil dne 25. 11. doprovodnou nótu k ukončené synodě o synodalitě ve Vatikáně. Publikuje ji v českém pracovním překladu web www.vaticannews.va. Píše se v ní, že synodní Závěrečný dokument „není striktně normativní“, nicméně to „neznamená, že nezavazuje církve k tomu, aby od nynějška činily rozhodnutí v souladu s tím, co je v něm uvedeno“. Jinými slovy tedy: I když synodní dokument nemá výslovně závazný charakter, jsou biskupové povinni se jím řídit.

Několik pravověrných biskupů synodní dokument kritizovalo, kardinál Gerhard Ludwig Mueller použil výrazu „hereze“. Představený Kněžského bratrstva sv. Pia X. P. David Pagliarani mluvil dokonce o „satanské inspiraci“. Mnohomluvný Závěrečný dokument synody je nekonkrétní a v podstatě nic neříkající. Nepožaduje výslovně jáhenské svěcení žen, z čehož mnozí pravověrní katolíci měli strach. Zdůrazňuje však přespříliš tzv. „synodalitu“, která znamená „autonomii“ jednotlivých místních církví – a to natolik, že se jednota ve víře, mravech a disciplíně odsouvá stranou. Uvedení kritikové dokumentu se právě obávají toho, že univerzalita Církve představovaná jednotou nauky ve víře a mravech celosvětově závaznou je pryč. Bez ní ovšem hrozí totální rozpad Katolické církve jakožto kompaktního organismu. Jestliže tedy papež požaduje od biskupů jednání v souladu s touto teorií synodality, pak se to ovšem rovná tomu, aby si dělali všechno po svém, podle toho, jak to vyhovuje danému prostředí bez ohledu na víru a mravy, jen aby Závěrečný dokument synody nekritizovali. Toto je přímá cesta k sebelikvidaci Církve Kristovy.

Papež František v nótě cituje ze 3. kapitoly své encykliky Amoris Laetitia z r. 2016: „V církvi je samozřejmě nutná jednota nauky a praxe, to však nebrání existenci různých způsobů výkladu určitých aspektů nauky nebo určitých důsledků z ní vyplývajících. To se bude dít, dokud nás Duch nepřivede k úplné pravdě (srov. J 16,13), tj. až nás dokonale uvede do Kristova tajemství a my budeme moci vše vidět jeho pohledem. Kromě toho lze v každé zemi či regionu hledat inkulturovanější řešení, pozorná k místním tradicím a výzvám.“

Jestliže magisterium Církve připustí „různé způsoby výkladů určitých aspektů nauky nebo určitých důsledků z ní vyplývajících“, potom to znamená totální rozpad nauky. Její objektivita mizí a na její místo nastupuje subjektivita pohledů jednotlivých lokálních církví. Katolická církev tak přestává být katolickou, tj. univerzální s celosvětovou platností, a stává se protestantským společenstvím, kde si každý může dogma a morálku vykládat podle svého názoru, nikoli podle Božího zjevení, jak je předkládají Písmo sv. a posvátná Tradice.

A dále: Jaképak „dokud nás Duch nepřivede k úplné pravdě“? Katolická církev má přece plnost pravdy, tj. té, kterou nám Bůh uznal za vhodnou zjevit, na věčnosti pouze uvidíme ještě to další, co zjeveno nebylo, což ale neznamená, že tady na zemi nemá Církev „úplnou pravdu“. To, co stále a trvale učí, nemůže být nikdy nedokonalé a relativní, co snad bude později na věčnosti nějak „korigováno“. Proto nelze obsah Božího zjevení svévolně interpretovat dle libosti. Závěrečný dokument synody je tudíž pro katolickou víru vysoce nebezpečný. A nejen on, ale i publikovaná papežova doprovodná nóta k němu.

Co však katolické svědomí musí obzvlášť pobouřit, je závěrečné datum s uvedením: „Slavnost našeho Pána Ježíše Krista, Krále vesmíru. František.“ Kristus je samozřejmě i Králem vesmíru, ale na prvém místě je Králem člověka, na této zemi i na věčnosti. Proč papež František Božského Spasitele neoznačil především takto? Není to snad viditelným znamením, že tato pokoncilní neomodernistická novocírkev již nechce, aby – řečeno slovy Písma sv. – „tento kraloval nad námi“? Ať si klidně vládne nad vesmírem, tam nám nepřekáží, ale tady na zemi ne, Jeho nauka je už překonaná a nehodí se do dnešní doby, nauka o jediné a neměnné pravdě Zjevení, o nerozlučitelnosti manželství, o hříšnosti každého mimomanželského poměru a jednopohlavních svazků, změny pohlaví a genderismu atd. Tento nechlubný závěr Františkovy nóty k Závěrečnému dokumentu synody je signifikantní.