Nikdo z tesařů ještě v historii nedokázal to, co sv. Josef, pěstoun Božského Spasitele a snoubenec Neposkvrněné Panny Marie. Stalo se to r. 1878 v Santa Fé v USA ve státě New Mexico. Kongregace tzv. Loretánských sester tam měla svůj klášter a dívčí školu s internátem. Protože počet žákyň narůstal a kaple nestačila, rozhodly se sestry postavit novou prostornější. Svěřily zadání architektu Moulymu. Svatyně byla hotová za pět let, dlouhá 22,5 m, široká 7,5 m a vysoká 25,5 m (i s věží). Těsně před uvedením do provozu však sestry zjistily závažnou konstrukční chybu. Kaple měla kůr, ale chyběl k němu přístup, neexistovalo žádné schodiště. Architekt nejspíš na to zapomněl.

Sestrám nezbylo, než shánět řemeslníky, kteří by schody postavili. Neúspěšně. Protože ale věděly, že sv. Josef, pěstoun Ježíše Krista, byl tesařem a je v Církvi patronem těchto řemeslníků, modlily se k němu novénu s prosbou o pomoc. Devátého dne, když sestry modlitby ukončily, najednou zaklepal na dveře kláštera šedovlasý vousatý muž středního věku a přál si mluvit s představenou Matkou Magdalenou. Přijel na oslu. Řekl, že slyšel o potížích sester se schodištěm na kůr a nabídl svou pomoc. Dal si pouze podmínku, že nechce být nikým rušen, dokonce ani stravu nechtěl.

Sestry neprojevily vůči neznámému řemeslníkovi příliš důvěry. Na takovou práci by přece i dnes byl nezbytný inženýrský projekt a tým tesařů s větším počtem nástrojů, kdežto tento muž chtěl všechno udělat sám, navíc ve své bedně, kterou vezl jeho oslík, měl pouze dvě kladívka, jednu pilu a jeden trojúhelník. Přesto se ale řeholnice rozhodly, že neznámému tesaři dají šanci. Ten se zavřel v kapli a za tři měsíce ji otevřel. Sestry tam vstoupily a užasly. Od podlahy ke kůru se tyčilo nádherné dřevěné schodiště se 33 schody ve dvou spirálách. V rozporu s fyzikálními zákony tato konstrukce postrádala jakoukoliv centrální oporu, kolem níž by se schody točily, chybělo také jakékoliv upevnění nahoře, dole a ke stěně. Ve schodišti nadto neexistoval jediný šroub nebo hřebík. neznámý řemeslník si ani nepřivezl žádné dřevo, sestry se domnívaly, že ho nakoupí v okolí u místních obchodníků. Zjistily však poté, že u žádného z nich si nějaký muž na oslu nic nekupoval. Nota bene dřevo, z něhož je schodiště vytesáno, nepochází z ani jednoho tam rostoucího stromu, dodnes nikdo nic nezjistil o jeho původu.

Řeholnicím chvíli trvalo, než získaly odvahu vstoupit na schodiště. Vypadalo to nebezpečně. Zjistily ale, že všechno pevně drží a je to bez rizika. Tak je tomu i dnes po 146 letech. Schody na kůr zkonstruované v rozporu s přírodními zákony jsou stále spolehlivé a ještě nikdy nedošlo k nějakému úrazu, ačkoliv po nich prošly za tu dobu již celé zástupy lidí. Zajímavé také je, že jejich počet 33 odpovídá rokům života Pána Ježíše na této zemi.

Matka Magdalena chtěla neznámého mistra vyplatit, ale on už byl pryč, na nic nečekal. Sestry uvěřily, že jím nebyl nikdo jiný než sv. Josef, k němuž se předtím modlily novénu. Schody v Santa Fé jsou tak trvalým dokladem zázraku sv. Josefa a zároveň potvrzením přímo shůry, že katolíci nevěří žádným bajkám a mýtům, ale autentické zjevené pravdě.

Zdroj: Psáno podle článku „Heiliger Josef – der beste Handwerker der Welt“ v měsíčníku Glaube und Kirche 10/2024