Obvykle nekomentujeme na našem webu politické události, tentokrát ale uděláme výjimku vyplývající z toho, že volba Trumpa prezidentem USA se týká závažným způsobem duchovních a morálních hodnot a je široce komentovaná na katolických webech. Katolíci tradičního a konzervativního smýšlení neskrývají své nadšení, na jednom polském webu je dokonce Trump označen za katechona, tj. dle středověké představy toho, kdo zadržuje nástup Antikrista.

Chápu toto nadšení a do jisté míry je i sdílím, ale přece jen radím ke střízlivosti. Vítězství Trumpa nad Harrisovou je totiž vítězstvím menšího zla, nikoli dobra. Program Trumpovy protikandidátky Harrisové byl totálně protikřesťanský: potraty bez jakéhokoliv omezení, rovněž tak prosazení programu LGBT a postupná likvidace rodiny. Pokud tedy někteří naši katolíci si přáli vítězství Harrisové navzdory tomu, že věděli o těchto bodech jejího programu, měli by se jít z toho vyzpovídat.

A co Trump? Jeho postoj k těmto otázkám byl dvojznačný. Ještě když byl prezidentem (2016–20), tak jmenoval za soudce Nejvyššího soudu odpůrce abortů, kteří nakonec odhlasovali ukončení zločinného verdiktu Nejvyššího soudu z r. 1973, jímž byl potrat legalizován ve všech státech USA. Za to je třeba Trumpa ocenit a poděkovat mu. Proč ale jako prezidentský kandidát letošních voleb začal toto nové rozhodnutí soudců Nejvyššího soudu najednou zpochybňovat? Proč jeho žena Melanie se vyslovila veřejně pro potraty bez omezení, aniž její muž na to nějak reagoval? Proč se Trump několikrát pozitivně vyjádřil i o agendě LGBT?

Je zřejmé, že vystupuje vždycky tak, jak se mu to politicky hodí. Je to pragmatik, což nelze chápat vždycky v pozitivním slova smyslu, člověk vypočítavé politické kalkulace, kdy etické hodnoty jdou stranou. K tomu přistupuje i jeho celkový morální profil, který rozhodně neodpovídá katolickým požadavkům na státníka. Kandidátem dobra by v tomto směru byl republikánský guvernér Floridy Ron DeSantis, praktikující katolík, jenž vede řádný rodinný život, vystupuje kategoricky na obranu nenarozeného života, zakázal na Floridě ve školách sexuální výchovu a v době covidového šílenství měl odvahu odmítnout federální zákony omezující svobodu občanů a očkování. Právě on ale hned na počátku prezidentské kampaně v tzv. primárkách byl Trumpem tvrdě odstaven.

Buď jak buď, Trump rozhodně není žádný bl. Karel Habsburský a v současném světě, zejména v USA, se nedá očekávat, že by se někdo s tímto profilem mohl prosadit. Víme, že o prezidentských kandidátech v Americe se rozhoduje nikoli ve veřejném, ale v tzv. hlubokém státě, tj. v tajných zednářských společnostech skrytých veřejnosti, které fakticky diktují Spojeným státům a potažmo celému světu.

Přesto ale Trumpův chladný pragmatismus se nakonec může stát vhodným nástrojem Boží prozřetelnosti k prosazení autentických hodnot Boží pravdy, nebo alespoň k jejich účinnější prezentaci. Ať už se nám to líbí nebo ne, tak nemůžeme počítat na světové politické scéně s vůdčím politikem, který by prosazoval a hájil křesťanské principy. Nicméně nám stačí, když je alespoň bude brát vážně jako postoj, který nezanedbatelná část občanů zastává. Od Harrisové, fanatické přívrženkyně vražd nenarozených dětí, se toto očekávat nedalo, podle ní všichni obránci nenarozeného života a odpůrci jednopohlavních svazků jsou extrémisté a nepřátelé svobody člověka. U Trumpa však tento předpoklad díky jeho pragmatismu existuje – a to znamená pro nás skutečnou naději.