Proč Katolická církev tak radikálně mění svůj vztah k judaismu a židům? Jsou to opravdu „starší bratři“ křesťanů, a pokud ano – tak co by to mělo vlastně znamenat? O tom hovořil v televizi PCh24 TV redaktor Paweł Lisicki.

V rozhovoru poukázal na to, že nový vztah Církve k židům a judaismu byl zpracováván již léta. Všechno začalo po II. světové válce. Klíčovou úlohu tady sehrál pozdější autor dvou závažných dokumentů Druhého vatikánského koncilu (Nostra aetate, Dignitatis humanae) kardinál Augustin Bea z Německa. Vedl rozhovory s vrchním rabínem Říma Eliem Toaffem, který ho přesvědčoval, aby Církev změnila svůj vztah k židům. Na samotném koncilu kardinál spolupracoval s Johnem Oesterreicherem a Gregorym Baumem, kteří byli židovského původu a sehráli důležitou úlohu v redakci klíčových dokumentů. Koneckonců k jistým změnám došlo ještě před koncilem za pontifikátu Jana XXIII., který naslouchal židovským institucím usilujícím o „nový přístup Církve“. Papež změnil velkopáteční modlitbu za „proradné židy“ tím, že slovo „proradné“ (pro perfidis Judeis) škrtl. Potom následovaly další korekce.

Klíčovou roli tady sehráli Němci, což je vysvětlitelné s ohledem na holocaust. Nicméně i duchovní jiných národností se hojně zapojili do budování tohoto „nového přístupu“. Papež Jan Pavel II. se r. 1986 setkal s rabínem Toaffem, což byl spíše zdvořilostní kontakt. Papež ve svém projevu nijak nevybočoval z běžných formulací užívaných při těchto příležitostech. Krátce nato ale došlo ke změně. Mohlo se jednat o vliv modernistické teologie, mohlo ale být za tím i něco jiného. Ještě r. 1986 došlo k setkání Jana Pavla II. s rabínem Toaffem v římské synagoze, kde padla z úst papeže klíčová slova o židech jako našich starších bratrech ve víře.

Paweł Lisicki připomíná, že právě tady Jan Pavel II. řekl, že židé jsou „v jistém smyslu“ našimi staršími bratry ve víře, což zároveň logicky předpokládalo, že v jiném „jistém smyslu“ nejsou, nebo být nemusejí. V dalších výpovědích na toto téma se však už toto spojení „v jistém smyslu“ neobjevilo. Konstatovalo se pouze, že židé jsou našimi staršími bratry ve víře – a basta. Lisicki dále říká, že starozákonní židé mohou takovými bratry být – patriarchové, proroci, králové Judska a Izraele. Jak učil sv. Tomáš Akvinský, oni věřili v Mesiáše, který má přijít, kdežto my v Mesiáše, který už přišel. Problém spočívá ale v tom, že ve výpovědích osob Církve naprosto chybí rozlišení mezi židy starozákonními a současnými.

Bohužel došlo až k tak podivné situaci, že kardinál Grzegorz Ryś z polské Lodže napsal v jedné své knize, že příčinou holocaustu bylo křesťanství. Podle Lisického jde o opakování židovské teze, že křesťanství je imanentně antisemitské.

Podstatná je tady opět nutnost rozlišovat mezi judaismem starozákonním a rabínským. Pro židy je zlomem zničení jeruzalémského chrámu Římany r. 70 po Kristu. Tehdy padla dřívější forma judaismu soustředěná na svatyni a začalo se rodit něco úplně nového. „Objevilo se zmodifikované náboženství, jiné, které nemá bezprostřední vazbu na Bibli, začíná se vytvářet celý systém intepretace zákona obsažený později v Talmudu. Ten je spisem, jímž se židé až dodnes řídí, nikoli tolik Biblí, jako právě Talmudem,“ uvedl Lisicki.

Rabínský judaismus, hlásaný též liberálními židy, jakými byli Franz Rosenzweig nebo Martin Buber, obsahuje silnou rasovou a etnickou složku. V současnosti je mezi židy značně rozšířeno tzv. noachitské hnutí – idea, dle níž je židům vlastní judaismus, ale nežidům noachitismus, náboženská idea vymyšlená židy, navazující na Bibli, jež má být prý cestou pro ty, kteří se nemohou „sjednotit“ s Bohem skrze pokrevní původ, skrze příslušnost k etniku. Proto je nepochopitelné, jak může někdo rabínský judaismus identifikovat se starozákonním judaismem a tvrdit, že současní židé jsou „staršími bratry“ ve víře.

Zdroj: Článek „Mit ´starszych braci´ w wierze. Paweł Lisicki o błędnym podejściu do żydów“, in www.pchě4.pl 1. 10. 2024

Pozn. překl: Ke komentáři red. Pawla Lisického bychom pouze dodali, že židé řídící se Talmudem nemohou být našimi „staršími bratry ve víře“ už z toho důvodu, že tento jejich posvátný spis obsahuje rouhavé věty o Ježíši jako podvodníkovi, falešném Mesiáši a nemanželském synovi jisté Marie, kterou označuje sprostou urážkou „děvka“. Tím spíše je zarážející, když mnozí progresivističtí teologové učí (žel hlásal to svého času i Joseph Ratzinger, pozdější papež Benedikt XVI.) , že židé nemusejí přijmout křest a uvěřit v Ježíše Krista jako Spasitele, poněvadž jejich víra vede k věčné spáse na stejné úrovni s křesťanstvím.