Bývalý pražský arcibiskup a primas kardinál Dominik Duka byl častým terčem útoků našich českých neomodernistů. Jeho nástupce mons. Jan Graubner není na tom o nic lépe. Nejnověji to „schytal“ za svůj pastýřský list k zahájení školního roku. Portál www.christnet.eu zveřejnil 18. září kritiku arcibiskupova listu od matky jedné gymnaziální studentky – a také nesouhlasné vyjádření její dcery. Na webu www.getsemany.cz si zase vzal na mušku tento pastýřský list, jenž mons. Graubner v hlavních bodech zopakoval při kázání ve Staré Boleslavi 28. září na svátek sv. Václava, známý neomodernistický teolog Martin Vaňáč. Arcibiskup a předseda ČBK prý jen poučoval a moralizoval, ale nenabídl žádnou motivaci.

Motivaci k čemu? Nejsou snad dostačující motivací tato slova z jeho pastýřského listu?: „Dnes se často mluví o problémech dětí… Mluví se o nesoustředěnosti a depresích, o nadváze a nedostatku fyzických zdatností, o tom, že přes velké užívání komunikačních prostředků mají problém s komunikací, s počítáním či užíváním selského rozumu, pochopením obsahu delšího textu než je sms, a řada z nich má problém s vlastní identitou. Nestrkám všechny do jednoho pytle a vím, že se to netýká ve stejné míře všech. Vidím i mnohé, kteří jsou důvodem k radosti a naději a děkuji všem rodičům a učitelům, kteří na tom mají podíl. Nebyli bychom však dobrými lidmi, kdybychom nemysleli na pomoc slabším… Klíče k řešení máme… Děti potřebují, aby jim rodiče naslouchali, ale nejen na půl ucha, aby jim pomáhali nacházet odpovědi na jejich otázky. Protože je důležitější to, čím děti jsou než to, co mají… potřebují rozvinout osobní přátelství s Bohem, protože bude-li Bůh opravdu přítomen v jejich životě, nebude je trápit samota. Potřebují objevit, že Bůh je miluje a záleží mu na nich, že na lásku se odpovídá láskou…“

Jak mohla Anna Ptáčková, autorka kritické stati na christnetu, napsat, že „rodiče od pana arcibiskupa mohou čekat jen výčet všeho, co je s mladou generací špatně“? A její dcera, studentka sekundy gymnázia, ve své polemice uvedla: „… od Církve bych potřebovala víc motivace a méně poučování. Je pro mě důležité, aby se nemluvilo jen o špatných, ale i dobrých věcech. Z tohoto listu mám pocit, jako by byly zapomenuty všechny děti, které se snaží vytvářet dobrou budoucnost, pomáhat ostatním a být dobrými lidmi.“

Jenže pocit a fakta jsou dvě odlišné věci. Nejsou snad věty z arcibiskupova listu, které jsme uvedli, dostatečnou motivací? Neznamenají snad objektivně povzbuzení pro žáky, rodiče a učitele? Co ještě kritikové chtějí? K čemu by měl pastýřský list podle nich děti a rodiče motivovat? To se z jejich řádků vůbec nedozvídáme, tím spíše potom ne od M. Vaňáče na getsemanech (říjen 2024).

Přitom ale je signifikantní, že mons. Graubner ve svém pastýřském listu neřekl vůbec nic převratného, nic, co by se běžně neprobíralo v našich médiích. Jeho pastýřský list vůbec nevybočoval z toho, co se nazývá „politická korektnost“. Stovky pedagogů, psychologů a psychiatrů spolu s dalšími specialisty neustále připomínají jinými slovy totéž, co pražský primas – a varují. Proč jim nikdo nevytýká, že nemotivují, nýbrž jenom poučují, že mluví pouze o špatných věcech, ale nikoli o dobrých? Proč jejich slova, identická se slovy arcibiskupovými, jsou brána vážně, ale shodné výroky katolického hierarchy na totéž téma se stávají předmětem tvrdé kritiky? Je snad dovoleno toto říkat pouze mainstreamovým specialistům, ale katolickému primasovi nikoliv? Platí snad tady staré římské přísloví „quod licet Iovi, non licet bovi“ (co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi)?

Celé toto mediální mávání holí proti pražskému arcibiskupovi je tedy jenom prázdným štěkáním bez konkrétního uvedení něčeho špatného. Klíčové je ale tady něco jiného. Všimněme si, kdo jsou ti, již primase za jeho pastýřský list napadají: neomodernisté uvnitř Katolické církve, mainstreamoví globalisté nikoliv. Je to náhoda? Ani v nejmenším. Vše je třeba zařadit do pokoncilního vývoje uvnitř Církve. Teologický modernismus, hlásaný portálem christnet a webem getsemany, odsouzený předkoncilními papeži jako nástroj v rukou zednářů a škůdců Církve, dostal na II. vatikánském koncilu zelenou a postupně od té doby stále více rozleptává a zřeďuje zjevenou nauku. V čích službách? Samozřejmě nadnárodních zednářů, globalistů a satanistů. Modernisté poté, co pronikli do církevních struktur, mají za úkol být pro tyto vnější nepřátele Církve „hlídacími psy“ katolických hierarchů. Když se někteří svými výroky přiblíží k hranicím „politické korektnosti“, mají varovně „zaštěkat“, jak dělá hafan hlídač, když se někdo octne u branky předzahrádky domu, aniž by ji otevřel. Pokud by učinil tento další krok a vstoupil na předzahrádku, tak po po něm nemilosrdně skočí.

Mons. Graubner je symbolicky tímto člověkem, jenž svým pastýřským listem se octl u „vrat domu“. Otevřel by je tím, kdyby v tomto svém listu se zmínil o ještě vážnějších ohroženích dnešní mládeže, jakými jsou nemravná sexuální výchova ve školách, propagace LGBT a změny pohlaví. O tom ale v listu není ani zmínka. kdyby se tam vyskytla, tzn. kdyby symbolicky primas sáhl za kliku a otevřel, vrhli by se modernističtí psi na něho, aby jej roztrhali. Jak? Mediálně by ho totálně znemožnili, jak už se stalo arcibiskupovi Haasovi v Lichtenštejnsku, biskupovi Elegantimu ve Švýcarsku, biskupu Krennovi v Rakousku, nejnověji biskupům Fernandézovi v Portoriku, Stricklandovi v USA aj. Haf, haf na českých modernistických webech bylo pro mons. Graubnera varováním, aby nešel dál, neotevíral dveře tím, že si bude počínat politicky nekorektně, tzn. odsoudí nemravnou sexuální výchovu ve školách a propagaci LGBT.

Zednářští globalisté se dnes nemusí namáhat zavíráním nepohodlných biskupů a kněží do kriminálů, jako to dělali liberálové v 19. stol. v případě arcibiskupa Kolína nad Rýnem Droste-Vischeringa a Rudigiera v rakouském Linci, nebo komunisté a nacisté v mnoha kauzách (u nás kardinálové Beran a Trochta, arcibiskup Matocha, biskupové Skoupý, Hlouch aj.). Mají usnadněnou práci, protože ji za ně udělá neomodernistická klika uvnitř Církve samotné. A není třeba nepohodlné proroky a svědky Kristovy fyzicky kamenovat nebo zavírat do vězení. Stačí pouze vytvořit mediální kampaň a psychózu „nepřítele synodality“, „odpůrce koncilu“, „hlasatele nenávisti“ apod. Takoví hierarchové jsou potom totálně znemožněni a buď podají rezignaci, nebo je papež odvolá jako v případě výše jmenovaných biskupů Fernandéze a Stricklanda. Tak to v pokoncilní církvi, jejíž vedení je pouhou prodlouženou rukou liberálních a neomarxistických světovládců, dnes chodí.

Jenže díky Bohu se jim to nedaří dle jejich představ. Ještě stále jsou a budou stateční a pravověrní duchovní, o něž se můžeme opřít, i když jsou tzv. mimo, protože na ně dopadla nejprve mediální neomodernistická kampaň a poté postih shora. Připojme se k nim a hlavně – modleme se.