Vatikán vydal rozsudek „Nihil obstat“ o údajných viděních v Međugorji, přičemž zdůraznil „problematické“ aspekty jevu a nerozhodl, zda události mají nutně „přímý nadpřirozený původ“.

V nótě, kterou vydal kardinál Victor Manuel Fernández, vyhlásilo Dikasterium pro nauku víry průlomové vatikánské rozhodnutí o velmi sporných údajných viděních z Međugorje, která trvají již více než 40 let.

Verdikt „Nihil obstat“ je nejvyšší formou souhlasu, který může Svatý stolec jakékoli údajné nadpřirozené události udělit podle zvláštních nových norem vydaných Fernándezem letos na jaře, které již neobsahují výrok, zda je daná událost nadpřirozeného původu.

Fernández uvedl, že jeho nóta – schválená papežem Františkem 28. srpna – „neznamená úsudek o morálním životě údajných vizionářů“ ani rozhodnutí, že údajné vize „mají přímo nadpřirozený původ“.

Fernández na tento rozdíl upozornil ve svém posudku:

Hodnocení hojných a rozšířených plodů, které jsou tak krásné a pozitivní, neznamená prohlášení údajných nadpřirozených událostí za autentické, ale pouze zdůrazňuje, že Duch svatý působí plodně pro dobro věřících „uprostřed“ duchovního fenoménu Međugorje.

V důsledku toho Vatikán stanovil, že „když se mluví o ‚poselstvích‘ od Panny Marie, je třeba mít vždy na paměti, že jde o ‚údajná poselství‘ “.

Kardinál se sice ve své analýze některých údajných poselství zmínil o pozitivních plodech, ale také poukázal na jejich „problematické“ aspekty.

„Přestože při posuzování celkového souboru poselství spojených s touto duchovní zkušeností nacházíme mnoho pozitivních prvků, které pomáhají naslouchat výzvě evangelia, někteří lidé se domnívají, že určitá poselství obsahují rozpory nebo jsou spojena s touhami či zájmy údajných vizionářů nebo jiných osob,“ napsal na začátku textu. „Nelze vyloučit, že k tomu v případě několika poselství mohlo dojít.“

„Určitou problematičnost vykazují i ta poselství, která Panně Marii připisují výrazy ‚můj plán‘ nebo ‚můj projekt‘,“ dodal. Dále kard. Fernández zmínil „ještě problematičtější“ aspekt, když se údajná poselství „týkají žádostí, které pravděpodobně nemají nadpřirozený původ, například když Panna Maria dává příkazy ohledně konkrétních termínů, míst a praktických záležitostí a když rozhoduje o běžných věcech“.

„Ačkoli poselství tohoto typu nejsou v Međugorji častá, můžeme najít některá, která lze vysvětlit pouze osobními touhami údajných vizionářů,“ komentoval Fernández.

Nakonec se rozsudek Nihil obstat – jak uvádí Fernández – týká výhradně vnímaného působení Ducha svatého uprostřed „duchovního fenoménu“ Međugorje.

Jak v květnu informoval server LifeSiteNews, nové normy pro posuzování takových událostí jsou velmi matoucí, protože se Vatikán již nevyjadřuje k tomu, zda je událost afirmativně nadpřirozená. Vzhledem k tomu, že nejvyšší formou schválení je prohlášení Nihil obstat, mohli by věřící mylně chápat, že Vatikán údajné zjevení plně schválil, a pravděpodobně postupuje tak, jako by událost byla božského původu. Vatikán se však výslovně odmítl vyjádřit k tomu, zda je událost nadpřirozeného původu, a pouze uvedl, že působení Ducha svatého je „pro dobro věřících“.

Publikované rozhodnutí nyní povoluje „veřejné projevy zbožnosti“ související s Međugorjí, ačkoli se teprve uvidí, jak se takové veřejné projevy zbožnosti budou konat, když se nepředpokládá pravost údajných vidění, kterou Vatikán nepotvrdil.

Údajné vize

V červnu 1981 tvrdilo šest dětí z Međugorje v Bosně a Hercegovině, že na nedalekém kopci viděly zjevení Panny Marie. Děti – čtyři dívky a dva chlapci – byly: Ivan Dragičević, Ivanka Ivanković, Jakov Čolo, Marija Pavlović, Mirjana Dragičević a Vicka Ivanković.

Jakmile se to rozkřiklo a do Međugorje se začali sjíždět poutníci, rychle je podpořili místní františkáni.

Vizionáři se o údajném vidění zmiňovali jako o „Gospě“, používajíce chorvatský výraz pro „paní“.

Místní biskup – Pavao Zanič – byl sice zpočátku možnosti zjevení otevřený, ale později začal být podezíravý a o celé záležitosti pochyboval.

Popularita Međugorje rostla, ale také rostly vazby údajných vizionářů na františkány, jejichž neposlušnost vůči místnímu biskupovi je klíčovým faktorem – a pozoruhodným prvkem, na který upozorňují mnozí z četných kritiků Međugorje, neboť údajné vidění vybízelo k neposlušnosti vůči místním církevním autoritám.

Řada poselství „Gospy“ byla zdrojem mnoha kontroverzí, protože se zdá, že odporují prvkům katolické víry. Na otázku z 1. října 1981, zda jsou všechna náboženství dobrá, „Gospa“ odpověděla:

Všechna náboženství jsou si před Bohem podobná. Bůh nad nimi vládne stejně jako panovník nad svým královstvím. Ve světě nejsou všechna náboženství stejná, protože lidé nedodržují Boží přikázání. Odmítají je a znevažují.

Sám kardinál Fernández tuto otázku na své tiskové konferenci zdůraznil a upozornil na její autentičnost, i když ji vysvětlil tím, že neznamená to, co se zdá, že znamená.

Církevní odpověď

Někteří uznávaní mariologové také tvrdí, že údajná zjevení – téměř každodenní po dobu více než 40 let – se nepodobají způsobu dříve schválených mariánských zjevení.

Vedle toho narůstaly skandály týkající se údajných vizionářů, pokud jde o jejich životní styl a rozhodující podporu, které se jim dostávalo od kleriků neposlušných církevní hierarchii.

Příznivci Međugorje však často poukazují na velký počet poutníků, mší svatých a obrácení hlášených na tomto místě, dosvědčujících, že tyto aspekty jsou pozitivním znamením pravdivosti údajných vidění.

Profesor William Thomas – bývalý poradce papeže Jana Pavla II. a člen Papežské mezinárodní mariánské akademie – napsal předmluvu ke knize Donala Foleyho Međugorje Complete. Thomas pochválil Foleyho hloubkovou analýzu, výzkum a vyvrácení údajných vidění a uvedl, že autor „naznačuje, že se v Međugorji rodí téměř paralelní církev, která je nakloněná charismatikům a těm, kdo se na vlně međugorského emocionalismu snaží upřednostnit emoce před zbožností“.

Církevní rozhodnutí o Međugorji nebyla dříve ke schválení údajných vidění vstřícná a první rozhodnutí místních biskupů o jejich pravdivosti pochybovala. Dvě místní diecézní komise v 80. letech 20. století rozhodly, že události jsou „non constat de supernaturalitate“, tedy že není možné určit, zda jsou nadpřirozeného původu.

Biskup Zanic vyjádřil v roce 1986 ve Vatikánu svůj soukromý názor když tvrdil, že události ve skutečnosti rozhodně nebyly nadpřirozeného původu; pro tento postoj, který byl považován za čistě osobní, však od Svatého stolce nezískal žádnou veřejnou podporu.

Jugoslávská národní biskupská konference později v roce 1991 rozhodla, že „nelze potvrdit, že se jedná o nadpřirozená zjevení“.

Poutě do Međugorje, pokud předpokládaly pravost vidění, byly sice zakázány, ale toto rozhodnutí nakonec papež František v roce 2019 zrušil. František se přitom odvolával na velký počet konaných poutí a na „usnadnění“, které by taková úprava poskytla kněžím, aby mohli poutníky doprovázet a řádně spolupracovat s místní hierarchií. Poznamenal, že se nejedná o schválení údajných vidění.

Před tímto Františkovým rozhodnutím z roku 2019 zřídil Benedikt XVI. komisi, která měla události posoudit. Skupina pod vedením kardinála Camilla Ruiniho pracovala od roku 2010 a skončila v lednu 2014.

Závěry Ruiniho zprávy nebyly nikdy oficiálně zveřejněny, ačkoli některé údajné podrobnosti unikly do tisku. Ukázalo se, že komise byla příznivě nakloněna prvním sedmi údajným viděním – od 24. června do 3. července 1981 – ale v názoru na vše, co následovalo, se její členové rozcházeli.

V rozhovoru s novináři v papežském letadle v květnu 2017 František dodal, že zpráva je „velmi dobrá“, ale dále uvedl, že má „pochybnosti“ ohledně vidění po 3. červenci 1981. „Dávám přednost tomu, aby Panna Maria byla Matkou, naší Matkou, a ne telegrafistkou, která každý den v určitou dobu vyšle zprávu … to není Ježíšova matka,“ dodal osobní poznámku.

Od roku 2017 působí v Međugorji na výslovné přání papeže apoštolský delegát, který je pověřen spíše „pastoračním“ posláním než doktrinální či rozhodovací úlohou.

Zdroj: Vatican rules Holy Spirit acting ‘for the good’ in Međugorje but won’t say if events are ‘authentic’ in LifeSiteNews, 19. 9. 2024

Pozn. redakce: Někteří čtenáři se nás ptají, jestli se budeme vyjadřovat k pravosti či nepravosti Međugorje. Odpověď je jednoduchá: Nebudeme. Jako katolickým laikům chtějícím se řídit závaznou naukou Církve nám nepřísluší vynášet veřejně v médiích soudy o tom či onom tzv. soukromém zjevení, k tomu jsou kompetentní jen církevní autority (místní biskup, vatikánské Dikasterium pro nauku víry). Naším posláním katolických publicistů je pouze řídit se jejich závazným výrokem - ať už pro nebo proti - a obhajovat jej. Že nejnovější výrok Dikasteria pro nauku víry tuto závaznost jednoznačně postrádá, o tom právě pojednává přeložený a publikovaný článek z LSN. Postrádá ji proto, poněvadž nezodpovědně zlehčuje pečlivé zkoumání výroků vizionářů pod zorným úhlem víry a mravů s doprovodným zkoumáním vyloučení podvodu nebo působení zlého ducha, jakož i duševního a morálního zdraví vizionářů, jak to dělala Církev u tzv. soukromých zjevení vždycky, a klade nad tyto nejdůležitější priority tzv. pastorační hledisko.