Sv. stolec představil… nový seznam hříchů. Jde o provinění, za něž budou odprošovat účastníci synodu o synodalitě. Mnoho z nich vyvolává údiv.

2. října začínají další rokování synody o synodalitě, které mají skončit 27. října. Než synodalisté zahájí svoji práci, budou – odprošovat. 1. října proběhne v bazilice sv. Petra kající liturgie, v níž se má Církev omluvit za své hříchy. Jak oznámil sekretariát synody ve speciálním dokumentu, nepůjde prý o „odprošení za hříchy jiných“, ale za „přiznání, že náležíme k těm, kteří svou nedbalostí nebo činností, jež se stala utrpením pro jiné, nesou za toto zlo spoluzodpovědnost“.

„Kdokoliv vysloví prosbu o odpuštění, udělá to jménem všech pokřtěných,“ uvádí se v dokumentu. Krátce řečeno, synodalisté budou odprošovat také za naše údajné hříchy. O jaká provinění se jedná? Sekretariát synody předložil jejich seznam:

• hřích proti míru;
• hřích proti stvoření, proti domorodému obyvatelstvu, proti migrantům;
• hřích zneužití;
• hřích proti ženám, rodině a mládeži;
• hřích používání doktríny jako kamení, jímž se hází;
• hřích proti bídě;
• hřích proti synodalitě (nedostatek ochoty naslouchat a být členem společenství).

Po společném bití se v prsa prosbu o odpuštění vysloví sám papež František. Vše bude přenášeno on-line; organizátoři zvou především mladé lidi.

Ještě před několika lety vyvolal údiv katolické veřejnosti tzv. „ekologický hřích“, o němž mluvil papež. Jak je vidět, od té doby se seznam nových hříchů značně rozrostl, i když není úplně jasné, čím je „hřích proti neochotě být členem společenství“, nemluvě už vůbec o hříších proti migrantům nebo „házení doktrínou jako kamenem“.

Zdroj: Článek „Nowa lista grzechów? Franciszek przeprosi za ´grzech przeciwko synodalności´“, in www.pch24.pl 18. 9. 2024

Komentář překl.: Toto není žádný „aktuální seznam hříchů“, jak by se mohlo zdát, ale duchovní teror. Proto jsou tyto údajné „hříchy“ formulovány nekonkrétně a mlhavě, aby mohly být kdykoliv použity proti věrnému katolíkovi – na rozdíl od klasického zpovědního zrcadla, kde hříchy jsou jasně a jednoznačně pojmenovány, např. klení, krádež, potrat, smilstvo atd.

Převeďme si to do konkrétní životní reality. Jak se já, normální český a moravský katolík, mohu „provinit proti míru“? Že si nepřeji válku, je přece jasné, tu nechce žádný běžný člověk kromě pár šílenců. Jenže když já vystoupím kategoricky na obranu rodiny, odsoudím veřejně homosexualitu, transsexualismus a změnu pohlaví, potraty a oplodnění in vitro, vyvolávám napětí ve společnosti a tudíž se proviňuji „proti míru“ – kde je záruka, že takto to nebude interpetováno? Logicky by to bylo na základě tohoto vágního konstatování „hřích proti míru“ docela možné a přirozené.

Bude také velice snadné zneužít tzv. „hřích používání doktríny jako kamení, jímž se hází“. To považuji vůbec za největší nebezpečí, neboť už samotná tato formulace je nesmyslná a přímo hrozivá. Znamená to totiž zcela logicky, že já jako katolík nesmím zjevenou Boží pravdu veřejně hájit proti nevěřícím nebo proti příslušníkům mimokřesťanských kultů, když ji napadají. Stačí jen prohlásit islám nebo buddhismus za falešná náboženství nebo ateismus za zvrácený světový názor – a už vás může zpovědník Františkovy novocírkve upozornit, že toto je hřích, vyzvat vás, abyste ho litovali a když odmítnete, neudělit vám rozhřešení a nepodat Tělo Páně. A nejen to, může stačit jenom veřejně tvrdit, že spása je pouze v Ježíši Kristu a všechna ostatní náboženství jsou falešná. Nevěříte? Papež František přece sám při nedávné návštěvě v Singapuru – jak oznámila světová masmédia – řekl tamní mládeži, že všechna náboženství jsou si „rovna“. Hlásat tedy, že pouze Ježíš Kristus je Spasitelem a jen skrze víru v Něho lze dojít spásy, se tudíž může klidně stát „hříchem používání doktríny jako kamení, jímž se hází“. Jenže prvním „hříšníkem“ v tomto směru byl sám Božský Spasitel, jenž toto během svého pozemského života hlásal, stejně tak sv. Pavel, který hned v 1. kapitole listu Římanům píše proti pohanům a proti židům, kteří neuznali Krista za Mesiáše a Božího Syna. Převedeno tedy do srozumitelného jazyka – Katolická církev se nesmí verbálně bránit proti útokům na zjevenou nauku a prohlašovat Krista za jediného Spasitele, lidově řečeno má povinnost „nechat se jinými sežrat“, jinak „hřeší“. Rovněž tak hřeší, když organizuje misie s cílem přesvědčit druhé, aby uvěřili v Ježíše Krista.

U dalších údajných „hříchů“ vůbec nevíme a nerozumíme, „co tím chtěl básník říci“. Vysvětlí nám papež František např., co jsou to konkrétně „hříchy proti synodalitě“? Já to ani za mák nechápu, jen z logiky věcí soudím, že se jedná o klacek proti věrným katolíkům. Proto tedy, nenechme se zneklidňovat. Máme odvěkou nauku Církve, z niž vzešla i zpovědní zrcadla, která používáme při zpytování svědomí před svatou zpovědí. Co nad to jest, od ďábla jest, i kdyby vycházelo z nejvyšších míst v Církvi, která jsou obsazena nikoli služebníky Božími, ale služebníky Antikrista.