Kam kráčíš, německá katolická církvi? Tuto otázku si kladou již dlouhou dobu nejen katolíci. Nejnověji nikdo menší než prezidentka německé katolické Charity Welskop-Deffaaová žádala pro ženy po umělém potratu poskytnutí finančních náhrad. Od šéfky katolické Charity bychom ale očekávali něco zcela jiného. Neměla by nabídka finanční pomoci směřovat naopak k ženám před potratem, které váhají, zda vražedný zákrok podstoupit či nikoliv? Oslovit je, že pokud se rozhodují jít na potrat ze sociálních důvodů, tak se postaráme o materiální pomoc pro ně, aby své dítě mohly bez obav porodit? Také nabídka poradenství a kontaktu s těmito ženami jsou možnostmi, jak jim předložit jinou alternativu než zabití člověka. Jenže to ne, prezidentka Charity nabízí pouze finanční podporu pro usmrcení nenarozeného života. Připomeňme si v této souvislosti, že latinské slovo caritas znamená lásku k bližnímu. Vražda nenarozeného dítěte je snad projevem této lásky?

Od té doby uplynul více než týden. A jaká je reakce církevních představitelů na toto nehorázné vyjádření prezidentky Charity? Nic než mlčení. Nejde ze strany našich pastýřů o nic nového. Katolické (?) Kolpingovo dílo ve svém magazínu 15.5.2024 publikuje požadavek tzv. Kolpingovy mládeže, aby byl odbourán z legislativy par. 218 omezující potraty na dobu prvních tří měsíců těhotenství a požadující souhlas lékaře. Kolpingova mládež tady požaduje naprostou a nikým neomezenou tzv. „reprodukční svobodu“. Biskupové i v tomto případě dosud mlčí.

Kam kráčí Katolická církev, když takové těžce hříšné a zločinné požadavky jejich členů zůstávají bez komentáře od biskupů, kněží a kvalifikovaných věřících? Jaké stanovisko vlastně zaujímá současná Katolická církev v době dezorientace a překrucování Bohem daných hodnot, jakými jsou ochrana života a rodiny jako základní buňky společnosti?

„Nezabiješ!“ – tak je přikázáno Bohem (Exodus 20,13). Následování Desatera Božích přikázání by bylo garancí plnohodnotného a Bohem chtěného života. Kam ale kráčí Církev, když se vehementně nezasazuje za ochranu každého života, především toho nejbezbrannějšího, tj nenarozeného v mateřském lůně?

Život s dítětem je často namáhavý s vysokými požadavky, ale vždycky obohacující a naplňující. Summa summarum je to jedno z nejkrásnějších poslání, které nám život může určit. Všechny síly jsou mobilizovány, aby otec i matka překonali samy sebe. Neexistují žádné záruky, že vše půjde vždycky bez problémů, ale to není nikde na této pouti, již nazýváme životem.

Život s dětmi si žádá mnoho a je často namáhavý, ale pokaždé obohacující a oživující. Chce po nás, abychom kráčeli v úzkých hranicích a uvolňuje v nás nečekané síly. Zkrátka: Je to jeden z nejkrásnějších a nejpožehnanějších úkolů, jaké si můžeme představit. Autorka těchto řádků (anonymní, pozn. překl.) je matkou tří už dospělých dětí, z toho jednoho postiženého. Dnes jsme za ně nesmírně vděčni, neboť právě ono v nás pěstuje výrazný „smysl pro rodinu“ a zahrnuje nás rodiče láskou a péčí, jež nás čím dál víc uvádí v úžas.

Na závěr připojuji slova Žalmu: „Děti jsou darem od Hospodina, plod těla je jeho darem…“ (Ž 127,5) Tento dar chceme vděčně přijmout a chránit.

Zdroj: Článek „Caritas-Präsidentin fordert: Kassen sollen Kosten der Abtreibung erstatten – Kirche schweigt!“ in www.kath.net 27. 8. 2024