Stalo se to 5. srpna večer v hlavním městě Francie, dějišti letošních olympijských her. Katolická agentura CitizenGo sledující pronásledování křesťanů ve světě se rozhodla nezůstat lhostejná k urážlivé parodii poslední večeře Páně, jak jsme o ní psali v předchozích článcích. Proto vypravila autobus obsazený pracovníky a dobrovolníky CitizenGo, který 5. srpna od 9 hodin ráno jezdil neustále po Paříži s nápisem „Zastavte útoky na křesťany!“ Přitahoval pozornost kolemjdoucích i policistů, kteří dosud neměli žádné námitky.

Ve večerních hodinách bylo ale všechno jinak, policie cca v 17 hodin autobus zastavila u Triumfálního oblouku. 6 členů týmu CitizenGo bylo zatčeno pod záminkou organizování „nepovolené demonstrace bez souhlasu francouzské vlády“, ačkoliv se jednalo pouze o jízdu dopravního prostředku s plakátem, který nebyl ani urážlivý, ani nenávistný. Na řidiče autobusu policisté mířili zbraněmi. Členové CitizenGo byli odvezeni na policejní služebnu v poutech a drženi 12 hodin v naprosto nehygienických podmínkách. Na stanici je svázali řetězem a umístili v celách společně s kriminálními delikventy. Sebrali jim mobilní telefony. Museli se svléknout do naha, prý kvůli kontrole, jestli nemají u sebe drogy. Cely byly bez oken a teplota v nich přesahovala 35 stupňů. Po celou dobu věznění jim ani jednou neposkytli jídlo a pití. Při výslechu jim bylo vyhrožováno, že když nebudou spolupracovat, tak si je zde nechají 24 hodin a poté je obviní z trestného činu organizování nelegální manifestace a šíření nenávisti. V totálním rozporu se zákonem jim odmítli kontakt s rodinou a advokátem.

Jeden ze zadržených vypověděl: „Bylo to psychické mučení, chtěli nás zlomit a zkoušeli, kolik vydržíme. Doslova se nám smáli do očí. Nepodali mi ani sklenici vody, i když jsem je o to prosil. Během 12 hodin mi pouze jednou umožnili jít na toaletu.“

Přitom jim při výslechu nesdělili nic konkrétního, co by bylo proti zákonu a znamenalo přestupek nebo dokonce trestný čin, jen neustále opakovali, že to, co dělají, směřuje proti zájmům republiky a kazí radostnou atmosféru olympijských her. Neexistoval absolutně žádný právní podklad pro zatčení týmu CitizenGo. Jeho advokát nakonec dosáhl propuštění zadržených před 5. hodinou ráno, strávili tedy v policejních celách 12 hodin.

Tím ale záležitost neskončila. Ne všichni ze zadržených byli do té doby vyslýcháni, proto museli počkat na propuštění z vazby později, tj. až v odpoledních hodinách. Nakonec prokurátor konstatoval, že nebyl žádný důvod k zákroku, aniž se ale kdokoliv ze zodpovědných činitelů omluvil. CitizenGo ve svém prohlášení uvádí, že důvod k zatčení jeho pracovníků byl čistě ideologický. Autobus od 9 hod. až do večerních cca 17 hod. kroužil po Paříži a nikomu to nevadilo, pak se ale o tom dozvěděl někdo z vysoce postavených osob a vydal příkaz k zákroku. Taková je logika celé věci. Jenže kdo byl ten, jenž rozhodl o zajištění členů CitizenGo? Starosta Paříže? Někdo z členů francouzské vlády? Někdo z Mezinárodního olympijského výboru? Nikdo neví. Jak je ale možné, že příslušný prokurátor nevydal rozhodnutí o trestním stíhání proti neznámému pachateli, kterým je někdo z výše postavených činitelů? Tak by to přece mělo fungovat v každém slušném právním státě, jenže Francie, jakož i většina západních zemí, jím už dávno není. Jisté je to, že někomu z „věrchušky“ protest proti sprostému rouhání a urážce Ježíše Krista vadil, ba co více, rozžhavil jej do běla, to přece narušuje krásný a optimistický dojem z olympiády! Proto si nedělali těžkou hlavu z porušení zákona, hlavně že aktéři protestu budou náležitě zastrašeni.

Celá tato událost ve mně vyvolává vzpomínku na mé zadržení za komunistického režimu koncem 80. let. Byl jsem zajištěn na 48 hod., abych se nemohl účastnit jedné demonstrace. Musím objektivně říct, že podmínky které jsem ve vazbě měl, se nedaly vůbec srovnávat s tím, co museli prožít členové týmu CitizenGo v Paříži. Příslušníci StB se mnou sice jednali drsně a vyhrožovali, ale uniformovaní příslušníci policie, tehdy měli označení VB (Veřejná bezpečnost), se chovali velice slušně, cela byla prostorná, přísun jídla a pití dostačující, mohl jsem i číst nějaké časopisy. Tito policisté možná i skrytě sympatizovali s mojí činností, kdo ví?

Na základě této své zkušenosti mohu tedy konstatovat, že perzekuce, kterou uplatňují dnes tzv. demokratické režimy ve Francii i jinde proti obhájcům křesťanských hodnot, je mnohem horší než byla ta, již jsme zakoušeli za Husákovy éry u nás. U nás zatím není tak zle jako ve Francii, nicméně tlak ze strany EU brzy nastolí tytéž poměry, nedělejme si iluze. Jenže mějme na paměti ono Pavlovo: „Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?“ (Řím 8,31)