V Praze v těchto dnech opět probíhá tzv. Prague pride, tj. „pochod hrdosti“ homosexuálních osob. Ministerstvo školství vyslovilo této iniciativě svoji podporu, stejně tak učinili i někteří další vládní i parlamentní politikové. Jenže pro nás katolíky je závazné Písmo sv. jako jeden ze dvou pramenů Božího zjevení. V Novém zákoně sv. Pavel píše na adresu tehdejších pohanů: „Zaměnili totiž Boží pravdu za lež a ctili a klaněli se tvorům místo Tvůrci, jenž má být veleben na věky. Amen. Proto vydal je Bůh hanebným náruživostem. Vždyť jejich ženy zaměnily přirozené obcování za protipřirozené. Podobně i muži zanechali přirozeného obcování se ženami a zahořeli ve svých touhách k sobě navzájem a hanebné činy páchali muži s muži a docházeli na sobě samých zasloužené odplaty za své poblouznění…“ (Řím 1, 25–8).

Bůh tedy podle sv. Pavla považuje homosexuální jednání za „hanebnost“ a trestá ji. Starý zákon je ještě tvrdší a požaduje za jednopohlavní styk trest smrti (Lev 20,13; Deut 22,5). Druhý z pramenů Božího zjevení, posvátná Tradice, mluví stejně jako sv. Pavel. Katechismus Katolické církve označuje homosexuální styky za „mravně nezřízené“. I přirozený mravní zákon se bouří proti homosexuálnímu chování, jak dokazují dějiny mnohých mimokřesťanských civilizací, jež trestaly takové kontakty podobně jako Starý zákon.

Homosexualita není tedy nic přirozeného a normálního, žádná tzv. „pouze jiná sexuální orientace“, jak hlásají její obhájci. Kdyby tomu tak bylo, věda by již dávno objevila genom homosexuality. Žádný ale neexistuje. Bůh stvořil člověka jako muže a ženu a stanovil pohlavní styk pouze mezi nimi – a to v řádném nerozlučitelném manželství za účelem rozmnožení lidského rodu. A Bůh neděla zmetky. Ty dělají pouze zlí duchové a lidé, kteří se jimi nechají vést. Sv. Pavel v uvedeném úryvku říká jasně, že homosexualita je důsledkem odpadu lidstva od pravé víry, čili následování ďábla místo Boha.

Praktikovaná homosexualita je tedy objektivně těžký hřích, je to defekt, porucha přirozeného řádu vyvolaná zlým duchem, jež přišla na lidstvo v důsledku dědičného hříchu. Je pravdou, že některé osoby zdědily tuto dispozici k homosexualitě v důsledku nějakého působení satana u jejich předků, podobně jako se např. dědí dispozice k alkoholismu, v principu ale platí, že samotná tato tzv. „orientace“ sama o sobě není dědičná, nýbrž získaná. Tak jako neplatí, že kdo zdědil dispozice k alkoholismu, se nutně stane alkoholikem, rovněž tak neplatí, že kdo zdědil dispozice k homosexualitě, se nutně stane homosexuálem nebo lesbou. K tomu dochází až tehdy, kdy nastoupí životní okolnosti, jež člověka k tomu přivedou (odpor či nenávist k matce v dětství – a poté ke všem ženám, homosexuální zneužívání aj.).

Léčbou této protipřirozené sexuální závislosti se zabývají mnozí poctiví a svědomití psychoterapeuti – a dosahují hmatatelných výsledků, kdy se z homosexuálů a leseb stávají heterosexuálové a zakládají potom řádné heterosexuální rodiny. Jedním z nejznámějších těchto terapeutů je holandský lékař dr. Gerard van der Aardweg, praktikující katolík.

Každý těžký hřích uráží Boha. To platí i o homosexualitě. Tato urážka se ale násobí, když se člověk tímto hříchem veřejně chlubí a vydává ho dokonce za ctnost. Právě za toto přichází na lidi Boží trest, jak ukazuje starozákonní příklad Sodomy. Bůh se nenechá posmívat – a na to by měli pamatovat i organizátoři Prague pride. Tzv. „pochod hrdosti“ není žádným „bojem proti diskriminaci homosexuálů“, která ve skutečnosti vůbec neexistuje, nýbrž otevřenou manifestací vzpoury proti Božímu řádu, proti ustanovení řádného heterosexuálního manželství jako jediné formy uspokojení sexuálního pudu. Prague pride je tedy těžkým rouháním se Bohu.

Jenže podobně jako homosexuálové či nejnověji transsexuálové se mohou prezentovat stejnými „pochody hrdosti“ a manifestací svého hříchu jako „dobra“ i pedofilové, zoofilové, nekrofilové a další úchylové. V rovině sociálních defektů se mohou cítit „hrdi“ na svojí zvrácenost také alkoholici či drogově závislí – co jim brání, aby i oni neuspořádali na Václaváku své „pochody hrdosti“ opilců s flaškami v rukou nebo narkomanů mávajících sáčky s pervitinem? Prague pride a jiné akce tohoto druhu mohou tak být nebezpečným precedentem k vychloubání se i dalšími těžkými hříchy – a tudíž k totálnímu rozvratu a likvidaci veškeré civilizace.

Starozákonní židé a jiné starověké kultury velmi dobře věděli, proč praktikovanou homosexualitu postihují drastickými tresty. Nebyli to žádní primitivové, za něž je často neoprávněně považujeme, naopak měli často více moudrosti než my. Samozřejmě my dnes na základě současných vědeckých poznatků, že mnozí homosexuálové a transsexuálové jsou spíše obětmi než pachateli, neschvalujeme pro ně automatický trest smrti, jak je dodnes zakotven v legislativě mnoha muslimských států, ale nabízíme jim léčbu, terapii. Nicméně námi často citovaný biskup mons. Athanasius Schneider z Kazachstánu v knize „Jaro Církve, které nenastalo“ říká, že homosexuální styky, které jsou obecně známy a budí veřejné pohoršení, by podle zákona trestné být měly, samozřejmě ne však smrtí. Přednost by ale přesto podle b. Schneidera měla mít diskrétní nabídka terapie.

Objektivně nejen podle zjeveného, ale i podle přirozeného mravního řádu by ale měli podléhat trestním sankcím především organizátoři Prague pride a dalších tzv. „pochodů hrdosti“. To jsou opravdoví škůdcové země. Jenže obyvatelstvo, zmanipulované mainstreamovými médii horujícími jednoznačně pro ideologii LGBT, smýšlí úplně jinak, rovněž tak drtivá většina našich politiků. Žel i mnoho církevních hodnostářů včetně papeže Františka je v zajetí tohoto schvalování těžkého hříchu. Obránci pravé a správné morálky jsou v řadě tzv. demokratických zemí odsuzováni do vězení za prezentaci svého postoje.

Zjevená nauka a Boží pravda však nejsou závislé na mínění většiny. Písmo sv. a posvátná Tradice jsou neomylné. Katolíka proto nic neosvobozuje od morální povinnosti odmítat tzv. pochody hrdosti a vůbec veškerou ideologii LGBT. Modleme se též za všechny, kdo vězí v tomto bludu, aby prohlédli a odvrátili se od svého hříšného způsobu života a hříšného smýšlení.