Evropská unie, která se měla stát jakousi výkladní skříní starého kontinentu, spěje k neodvratitelné zkáze! Vlastně už není otázkou, zda EU zanikne, ale kdy se tak stane. A proces zániku unie ještě více akceleruje junta stupidních politiků Evropské unie, která toto integrační seskupení 27 členských zemí dlouhodobě devastuje dechristianizací, potlačováním národních tradic a suverenity členských států EU, jejich politickým vydíráním, překrucováním a zpochybňováním historie evropských národů, přetlačováním multi-kulti, „obohacováním“ EU kulturně nekompatibilními nelegálními imigranty z jiných kontinentů, atp.

V posledních letech navíc devastovaly EU morové rány jako koronahysterie, Green Deal, všestranná vojenská podpora Ukrajiny v konfliktu s Ruskem, neúčinné a nesmyslné protiruské sankce, které samotnou EU poškozují mnohem víc než Rusko a jiné skandální kroky, vedoucí Evropskou unii k nezadržitelnému pádu do propasti. Tento nesoudržný konglomerát nehomogenních státních útvarů se pod vedením stupidních politiků nemůže udržet pohromadě. Potápějící se Spojené státy se zachraňují na úkor EU a servilní evropští politici ve službách USA jsou jim v tom maximálně na pomoci. Bruselský moloch se svými 27 členskými státy zaostává za vyspělým světem po každé stránce a stává se pro svět neatraktivním marginálním fenoménem, respektive novodobou ukázkou úpadku jedné vyspělé civilizace.

Snahy přeměnit EU na dechristianizovaný superstát vedou k rozvratu evropské civilizace, ničení identity evropských národů a suverenity členských států novodobé nadnárodní říše. Tento nesoudržný konglomerát nehomogenních státních útvarů se nemůže udržet pohromadě. Víme velmi dobře, jak dopadla Habsburská monarchie i Osmanská říše. Násilně slepená veleříše se dříve či později rozpadne.

Blahé paměti papež Pius XII. sice jako první z papežů podporoval integrační procesy v Evropě, ale jen za předpokladu, že budou „vycházet z křesťanských zásad, a to především katolické sociální nauky a v ní obsažených principů solidarity, přirozeného práva a důstojnosti lidské osobnosti“. Byl přesvědčen, že sjednocující se Evropa nemá tvořit jakýsi nadnárodní superstát, ale má vycházet ze syntézy národních identit a transnacionální solidarity založené nikoli na ekonomických a politických zájmech, ale zohledňující křesťanského ducha podle motta: „buď bude Evropa křesťanská, nebo nebude vůbec.“¹

Dnes se papež Pius XII. musí obracet v hrobě! EU totiž dělá všechno proto, aby urychlila svůj vlastní zánik. Vytváří nadnárodní superstrát, který ignoruje své křesťanské kořeny, ba stává se protikřesťanský, čímž se odsuzuje ke krachu. Budoucnost EU (jestli se vůbec dá mluvit o nějaké budoucnosti evropského superstátu) je krajně nejistá. Především přibývá rozporů, které jednotlivé členské státy tohoto slepence rozdělují. Rozličný přístup k nelegální imigraci, ke společné měně, společné zahraniční politice atp. V EU registrujeme nejen dostředivé tendence, ale i odstředivé tendence, ba dokonce i snahy o vyloučení některých členských států z organizace. Jedná se především o „rebelující země“, v první řadě Polsko, Maďarsko a v poslední době i Slovensko.

Prognózy rozpadu EU nejsou ničím novým. Již v roce 2017 se šéf britské protievropské a protiimigrační Strany nezávislosti Spojeného království Paul Nuttall vyjádřil o EU jako o pochybné organizaci a vyslovil předpoklad, že unie „v roce 2027 už bude minulostí.“² V podobném duchu se vyjadřovala známá francouzská politička Marine le Penová, Nizozemec Mark Rutte, bývalý ruský prezident Dmitrij Medveděv, ba reálnost rozpadu EU připustil v roce 2021 i známý polský politik Donald Tusk. A poměrně nedávno upozornil na reálné tendence rozpadu EU maďarský ministerský předseda Viktor Orbán v Budapešti na XXX. sjezdu vládní strany Fidesz, jejímž předsedou se Orbán opakovaně stal. Maďarský premiér, který dlouhodobě prosazuje zachování tradičních národních a křesťanských hodnot v evropském prostoru, se při této příležitosti vyjádřil, že evropský model v Bruselu vede k chaosu, proto jej „musí Maďarsko odmítnout.“³

V EU roste napětí. Stále více zemí EU odmítá diktát Bruselu a vyhrazuje si právo řešit své problémy ve vlastní režii. Zcela nedávno nová nizozemská vláda vytáhla do boje proti diktátu EU. Geert Wilders, lídr konzervativní Strany pro svobodu, která vyhrála nizozemské parlamentní volby, v polovině května 2024 oznámil „celou řadu opatření, která nová koalice přijme, včetně tlaku na odstoupení od kontroverzního paktu Evropské unie o azylu a migraci schváleném začátkem tohoto týdne.“⁴

Projevy nespokojenosti se směřováním EU jsou odůvodněné. EU výrazně zaostává za vyspělým světem v oblastech vědeckotechnického rozvoje a výkonnosti ekonomiky a toto zaostávání se sotva podaří eliminovat. Zaostávání EÚ za nejvyspělejšími ekonomikami světa začíná „ztrátou konkurenceschopnosti v sektoru vzdělávání (mezi předními světovými univerzitami se do top 30 dostala pouze jedna instituce z EU) nebo energetickou politikou, která činí Evropu neatraktivním místem pro průmysl a jeho dodavatele.“⁵

Jako další příčiny stagnace EU bychom mohli jmenovat zaostávání digitalizace, nedostatečné investice do výzkumu, vývoje a inovací, těžkopádná bruselská byrokracie s enormním množstvím regulací a nedostatečnou ochranou před dumpingem z Asie, atp.

Určitě nejzhoubnější vliv na vyhlídky EU do budoucnosti však má demografická katastrofa, která postihla prakticky všechny národy staré Evropy. Udržitelný hospodářský růst totiž vyžaduje buď zvýšit produktivitu prostřednictvím technického pokroku a rozvoje dovedností nebo zvýšit příliv pracovních sil na trh práce. Toto EU v současnosti není schopna zajistit, takže zaostávání za vyspělým světem se jen prohloubí. Nejhorším problémem EU je rostoucí nedostatek kvalifikovaných pracovních sil. Národy EU totiž vymírají a tam, kde vymírají národy, vymírá i jejich budoucnost. Demografická katastrofa, která postihla prakticky všechny národy staré Evropy, se týká i EU, která sdružuje nejvýznamnější státy Evropy a tvoří většinu jejích obyvatel.

Evropané žijí déle a zdravěji než kdykoli předtím, paradoxně však evropské národy katastrofálním tempem vymírají. Nikoli však národy na jiných světadílech, kde populace naopak citelně roste. Podle jednoho zdroje bude žít na naší planetě v roce 2100 pravděpodobně kolem 9,5–10,5 miliardy obyvatel a „průměrný pozemšťan bude žít o 35 let déle než v roce 1950.“⁶

Přitom v 23 státech, které tvoří současnou EU, by mělo v té době podle prognózy Eurostatu žít 420 milionů lidí, tady o 27,3 milionu lidí míň než 1. ledna 2022. Počet obyvatel EU se takto „do roku 2100 ve srovnání s 1. lednem 2022 sníží o šest procent…“⁷

Dnes si sice eurohujeři pochvalují, že EU je třetí největší populací na světě po Indii a Číně, ale co z toho? Podle jedné prognózy bude obyvatelstvo celé Evropy v roce 2070 tvořit jen „přibližně 4 % celosvětové populace.“⁸

Prognózy budoucího vývoje EÚ jsou krajně pesimistické. Například z prognózy Paula Taylora vyplývá, že „v roce 2035 bude Evropa stárnoucím kontinentem s chronickým nedostatkem pracovní síly, který bude brzdit růst a hospodářskou dynamiku.“⁹

Národy EU doplácejí na to, že ignorují učení Katolické církve, která vždy zdůrazňovala potřebu vytváření početných rodin jako jediné garance přežití lidstva. I poslední, Druhý vatikánský koncil, ve své pastorální konstituci Gaudium et spes výslovně zdůrazňuje kontinuitu katolického učení o důležitosti vytváření početných rodin v zájmu přežití lidské civilizace.

Ve zmíněné konstituci je mimo jiné uvedeno: „Manželství a manželská láska jsou zaměřeny svou povahou k plození a výchově potomstva. Děti jsou jistě nejvzácnější dar manželství a svým rodičům přinášejí velmi mnoho dobrého… Křesťanští manželé tedy oslavují Stvořitele a usilují o dokonalost v Kristu, když s důvěrou v Boží prozřetelnost a s duchem oběti (srov. 1 Kor 7,5) velkomyslně, s lidskou a křesťanskou odpovědností plní úkol plození. Z manželů, kteří takovým způsobem splňují Bohem svěřený úkol, je třeba zvláště připomenout ty, kteří po uvážené a společné dohodě velkodušně přijímají a náležitě vychovávají i početnější potomstvo.“ (srov. Pius XII., projev „Tra le visite“, 20.1.1958: AAS 50 (1958), 91)

Manželství ovšem nebylo ustanoveno jen kvůli plození; ale „už sama povaha nerozlučného svazku mezi osobami a prospěch dětí vyžadují, aby se spořádaně projevovala, rozvíjela a zrála i vzájemná láska mezi manželi.“ (Gaudium et spes, 50)

Toto učení Katolické církve se nikdy nezměnilo a zvláště v současné době se ukazuje, jak krátkozraké je ignorování katolického učení světskou mocí. Jenže co vidíme v praxi? EU, směřující neodvratně k sekularizaci a praktickému materialismu, se už dávno přestala řídit dokumenty Katolické církve. Manželská věrnost je považována za přežitek, rodiny se rozpadají a rodí se málo dětí. Nejstrašnější obžalobou EU je však enormní množství potratů, které se na jejím území provádějí v masových rozměrech. Například v Německu, nejlidnatější zemi EU, zaznamenala potratovost v posledních letech rostoucí tendenci. Zatímco v roce 2021 bylo zaznamenáno kolem 95 000 hlášených případů, v roce 2022 to bylo již přibližně 104 000 abortů a v roce 2023 kolem 106 000 případů provedení umělých potratů. Vyšší počet potratů než v roce 2023 byl „naposledy v roce 2012 se 107 000 případy.“¹⁰

Skutečným lídrem potratovosti v rámci celé EU je však Francie. V článku, zveřejněném 5. března 2024, uvádí jeho autor G. Puppinck, že počet abortů ve Francii stoupl z 202 180 v roce 2001 na historické maximum 234 300 v roce 2022. Autor dále s odvoláním na údaje Direction de la recherche, des études, de l’évaluation et des statistiques (DREES) píše, že v roce 2022 připadalo ve Francii „320 potratů na 1000 porodů.“¹¹

I když v některých zemích EU byl v poslední době zaznamenán určitý pokles počtu potratů, je množství zabitých nenarozených dětí strašidelným mementem současné doby. Je to skutečná válka proti nenarozenému životu. Každé to zabité dítě při abortu bude za několik desetiletí chybět, protože původní obyvatelstvo EU katastrofálním tempem vymírá. Je to krutý paradox. EU, která vymírá kvůli nízké porodnosti, ještě výrazně zhoršuje demografickou katastrofu i velkým množstvím zavražděných dětí při umělých potratech!

Úcta k lidskému životu v EU i celém západním světě klesla na bod mrazu. Přitom Bůh stvořil člověka z nesmírné lásky a pro lásku. Zamiloval si lidské pokolení už před jeho stvořením a bude ho navždy milovat nekonečnou láskou. Všemohoucí předem promyslel stvoření světa do těch nejmenších detailů. Týkalo se to i budoucí existence lidstva. Ještě nebyl stvořen ani první člověk a Stvořitel již velmi přesně věděl nejen to, kdy, kdo a kde se počne a narodí či zemře ještě v lůně matky, ale věděl o každém budoucím člověku úplně všechno.

Každý člověk sice přichází na tento svět v lůně matky, ale všichni lidé, kteří se kdy měli narodit, byli nejprve zplozeni ve stvořitelském géniu Boha s tím, že Stvořitel jim v okamžiku oplodnění v lůně pozemské matky dočasně přiděluje hmotné tělo, které je bude provázet během pozemské existence. Důkaz nacházíme v Písmu svatém, u proroka Jeremiáše, kde se píše: „Dříve než jsem tě utvořil v lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z mateřského života, posvětil jsem tě.“ (Jer 1, 5)

Jinými slovy řečeno, lidský jedinec je již od okamžiku početí Božím dítětem. Katechismus Katolické církve uvádí: „Lidský život musí být absolutně respektován a chráněn již od okamžiku početí. Již od první chvíle její existence mají být lidské bytosti přiznána práva osoby, mezi nimiž je nezcizitelné právo každé nevinné bytosti na život. (Kongregace pro nauku víry, instr. Donum vitae, I,1)“ (KKC, č. 2270)

Co se to s lidskou společností stalo? Je krutým paradoxem této doby, že zachraňujeme ohrožené druhy zvířat, ale to nejcennější, jediného inteligentního tvora na světě, už celá desetiletí ponecháváme bez účinné ochrany! Nenarozené lidské dítě je vůbec nejohroženější tvor na této planetě! Tento nejnevinnější a nejbezbrannější tvor je mnohokrát odsouzen k smrti bez jakýchkoli práv na obhajobu! I ten nejotrlejší zločinec má právo vypovědět ve svůj prospěch a před soudem dostane svého obhájce, který se snaží zachránit mu život. Pokud se soudu nepodaří dokázat mu vinu, je volný. Pouze nevinný člověk v lůně matky takové právo nemá. Je odsouzen k smrti bez možnosti výpovědi, bez obhájce, nekompromisně, beznadějně. Jak je to možné ve vyspělé společnosti 21. století?

Je třeba v této souvislosti naléhavě připomínat, že umělé potraty jsou vždy nejhorším možným řešením ukončení nechtěného těhotenství. Devastují západní civilizaci, která vymírá, ničí morálku společnosti, ale nejvíce poškozují samotné těhotné ženy. Na toto doplácí i EU, která se snaží řešit demografickou katastrofu tím nejdestruktivnějším způsobem – nekontrolovaným přílivem imigrantů z mimoevropského prostoru. Jenže to je nejjistější cesta k záhubě evropské křesťanské civilizace bílého člověka. A ta záhuba je podle mnoha signálů neodvratná. Nebo snad ne? Je ještě možné zachránit evropskou křesťanskou civilizaci?

Zajisté ano, ale určitě ne v rámci nereformovatelné EU! Máme-li zachránit před totální zkázou těch 27 zemí, které v současné době tvoří Evropskou unii, musíme v první řadě rozbít absolutně nefunkční EU v její současné podobě a na jejích troskách vybudovat nové, volnější společenství svobodných evropských národních států. EU totiž ovládají mocné síly, které nemají zájem bojovat za skutečnou svobodu Evropanů. Nesnaží se o zachování suverenity členských států a identity evropských národů, protože nechtějí EU jako spojenectví rovnoprávných národů. Mají spíše snahu „uskutečnit Kalergiho vidinu nové rasy, rasy míšenců, rasy dělníků a lokajů, kteří budou sloužit nové aristokracii, aristokracii nadnárodní, globální.“¹²

Proto tyto mocné síly, ovládající EU, zajišťují trvalý masivní přísun imigrantů, kteří budou v budoucnosti ať už dobrovolně nebo násilím oplodňovat evropské ženy a nahradí tak Čechy,

Slováky, Němce, Poláky či příslušníky jiných evropských národů těžko identifikovatelnou masou míšenců.

Toto určitě není integrující se Evropa podle představ papeže Pia XII. a průkopníků integrace Evropy zpřed několika desetiletí. Toto je zhoubný plán likvidace křesťanské Evropy a bílé rasy na starém kontinentu. Proto je nevyhnutelné rozbít EU a vytvořit společenství rovnoprávných evropských národů, které se v zájmu přežití musí vrátit ke svým křesťanským kořenům a intronizovat Ježíše Krista jako svého Krále. Také je nezbytné co nejdříve zastavit vymírání původních evropských národů výraznou podporou porodnosti a zákazem umělých potratů. Bude to běh na dlouhou trať a výsledky se nedostaví v krátké době, ale jednou je třeba začít. Je také nezbytné co nejdříve zastavit nekontrolovanou imigraci z mimoevropského prostoru, která urychluje zánik evropské civilizace, a vrátit Evropu jejímu původnímu obyvatelstvu. A pak budou muset svobodné evropské národy, zbavené jha EU, navázat spolupráci se všemi státy světa a přijímat opatření, která vyhovují evropským národům a ne Washingtonu nebo Bruselu. EU je (téměř) mrtvá, ať žije svobodná Evropa národních křesťanských států!

Poznámky: