Ježíš Kristus byl bezpochyby nejvýznamnější člověk v celé historii lidstva, který se narodil na naší domovské planetě. Protože Ježíš Nazaretský, který byl označen řeckým pojmenováním Kristus, se vskutku narodil jako pravý člověk, i když byl pravým Bohem. I proto o něm mluvíme jako o Bohočlověku. V Katolické církvi se více zabýváme Božskou podstatou a učením Ježíše Krista, protože Ježíš byl v první řadě náš Spasitel a Jeho nejdůležitějším posláním byla spása lidských duší. Musíme se však zajímat i o pozemský život Spasitele, protože je zdrojem poučení a inspirace pro nás všechny.

Mnohé údaje o pozemském životě Ježíše Krista nacházíme v Bibli a Tradici Katolické církve. Ne všichni lidé však tyto údaje akceptovali. Zvláště nepřátelé Ježíše Krista a Katolické církve, ale i skeptici všemožného ražení a pseudovědci zpochybňovali základní údaje o Ježíši Kristu, nacházející se v Bibli a katolické Tradici. Vzpomeňme alespoň některé z nich.

Tradice Katolické církve hovoří jednoznačně o tom, že dnem narození Ježíše Krista je 25. prosinec. Mnozí skeptici, kteří chtěli být „chytřejší“ než katolická Tradice, však datum narození Spasitele soustavně zpochybňovali. Jenže lidská věda začíná stále důsledněji potvrzovat pravdivost událostí, popsaných v katolické Tradici.

Je sice fakt, že datum narození Krista není přesně uvedeno v Písmu svatém a nepatří k hlavním, neomylným pravdám katolického učení, ale přesto začínají vědci potvrzovat to, co hlásala Katolická církev po celá staletí. A co je nejdůležitější, jedním z těchto vědců je odborník, který není křesťan. Je jím Shemarjahu Talmon, židovský docent Jeruzalémské univerzity.

Talmon se zabýval precizním studiem rukopisů, objevených v roce 1947 v některých z jeskyní Kumránu poblíž Mrtvého moře. Jedná se o 750 textů v hebrejštině, řečtině a aramejštině, rodném jazyce Ježíše Nazaretského. Profesor Shemarjahu Talmon rozborem svitků kumránských rukopisů dokázal za pomoci dalších odborníků chronologicky přesně stanovit sled střídání 24 kněžských tříd při chrámových obětech. Kněží ve starém Izraeli byli totiž rozděleni do 24 tříd a pravidelně, podle precizního, neměnného řádu, se střídali při chrámových obětech v Jeruzalémském chrámu. Tyto údaje pak Shemarjahu Talmon srovnával s Lukášovým evangeliem.

Podle jeho výzkumu připadla na Zachariáše, otce sv. Jana Křtitele, který byl knězem Abiášovy kněžské třídy, služba v Jeruzalémském chrámu koncem září. Právě tehdy mu anděl oznámil: „Neboj se, Zachariáši, neboť tvá modlitba je vyslyšena; tvá žena Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.“ (Lk 1, 13). Po šesti měsících, v březnu, následovalo „zvěstování Marii a její fiat. Po třech měsících narození Jana; Katolická církev je slaví 24. června. Po šesti měsících narození Ježíše. A touto poslední událostí dospíváme do 25. prosince. Ten den tedy nebyl stanoven čirou náhodou.“¹

Jiný autor uvádí datum narození Ježíše Krista ještě přesněji. Je jím P. Nicola Bux, profesor východní liturgie a sakramentální teologie na teologické fakultě v Bari a odborný poradce několika vatikánských kongregací. P. Bux se opíral o tytéž poznatky jako profesor Shemarjahu Talmon. Poukazoval na to, že podle Lukášova evangelia anděl Gabriel zvěstoval knězi Zachariášovi během jeho služby v Jeruzalémském chrámu v poslední dekádě září, že jeho manželka Alžběta počala a je v požehnaném stavu. Proto je historicky opodstatněné datum narození Jana Křtitele 24. června, tedy o devět měsíců později. A protože k zvěstování Marii došlo v době, když byla Alžběta „v šestém měsíci“ (Lk 1, 36), je historicky opodstatněné slavení svátku Zvěstování Páně 25. března. A posledním „důsledkem je pak historické datum 25. prosince, které následuje po 9 měsících od zvěstování Marii.“²

P. Bux však v článku uvedl i rok narození Páně: rok 1 před n. l. Vycházel přitom z historických faktů a osvojil si tezi, kterou zastával již Dionysius Exiguus v 6. století a znovu se stala aktuální zásluhou studií Giorgia Fedalta s využitím výsledků pozorování Námořní observatoře Spojených států ve Washingtonu. Tato „teze, podle níž se Ježíš narodil roku 1 před n. l., tedy ve 36. roce Herodovy vlády, 42. roce vlády císaře Augusta a ve 3. čtvrtině 194. olympiády, je nyní vědecky nezpochybnitelná.“³

P. Bux připomíná i jiné skutečnosti. První zmínku „o 25. prosinci jako dni Narození Krista nacházíme u Hippolyta Římského roku 204 (Komentář ke knize proroka Daniela). K tomu lze připojit také homilii Jana Zlatoústého z roku 386, kde tvrdí, že římská církev zná datum Kristova narození z archivu římské říše, ve kterém se uchovala akta o sčítání lidu provedeném na rozkaz císaře Augusta.“⁴

Mnozí jiní vědci již zjistili i přesný den smrti Ježíše Krista. Uveďme na ilustraci aspoň jedno z těchto zjištění. Liviu Maircea a Tiberiu Oproiu, dva rumunští astronomové z Institutu astronomické observatoře v rumunském Kluži, tvrdí, že zjistili datum ukřižování a vzkříšení Krista: „Ježíš zemřel podle nich v pátek 3. dubna roku 33 po Kristu a vstal z mrtvých v neděli 5. dubna.“⁵

Rumunští astronomové pomocí počítačového programu porovnávali biblické údaje s historickými astronomickými údaji. Vycházeli přitom z poznatku, že Kristus zemřel den po první noci s úplňkem po jarní rovnodennosti. Na základě údajů o postavení hvězd mezi lety 26 až 35 po Kristu stanovili, že v tomto období byl jen dvakrát první úplněk v pátek po jarní rovnodennosti – 7. dubna roku 30 a 3. dubna roku 33. Jenže při Ježíšově ukřižování se v Bibli zmiňuje zatmění Slunce a to nastalo v roce 33, takže rumunští astronomové určili právě pátek 3. dubna roku 33 za datum umučení našeho Pána.

Snad nejvíce zpochybňovaným faktem bývá početí Ježíše Krista z Ducha svatého. V Bibli se o tom píše na více místech. Za všechny uveďme úryvek z Matoušova evangelia, ve kterém píše o tom, jak se sv. Josefovi zjevil ve snu Pánův anděl a řekl mu: „Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů.“ (Mt 1, 20–21)

Všichni nepřátelé Ježíše Krista, ale i mnozí pseudovědci již po staletí zpochybňují početí Ježíše z Ducha svatého. Jenže i v tomto případě moderní věda (ne pseudověda!) přináší pozoruhodné nálezy, které způsobují rozruch ve vědeckém i náboženském světě.

Americký archeolog Ron Wyatt, který již nejednou svými nálezy potvrdil exaktnost Bible, učinil unikátní objev. V jeskyni přímo pod Golgotou v Jeruzalémě objevil Archu úmluvy. Už samotný nález Archy má nesmírnou důležitost, avšak „nejneuvěřitelnější část tohoto objevu není samotná Archa, ale Ježíšova krev, která stékala z jeho probodeného boku skrze trhlinu u dolní části kříže a skrápěla Archu.“⁶

Archa úmluvy se totiž nacházela pod Kalvárií a krev se k ní dostala přes zemětřesné trhliny ve skále při zemětřesení, které popisuje Bible: „Ježíš však znovu vykřikl mocným hlasem a skonal. Vtom se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů, země se zatřásla, skály se rozpukly…“ (Mt 27, 50–51)

Co však bylo největším šokem, rozbor Kristovy krve, který nechal udělat Ron Wyatt, ukázal, že takovou krev nemůže mít žádný pozemšťan, tedy žádný člověk, který byl zplozen pohlavním stykem muže a ženy z lidského rodu. Každý, naprosto každý člověk má ve všech buňkách svého těla 46 chromozomů, tedy 23 párů chromozomů. Z toho získává 23 chromozomů Y od otce a 23 chromozomů X od matky. Buňky Ježíšovy krve však měly 24 chromozomů! Z toho 23 chromozomů X získal Ježíš od Panny Marie a chromozom, doplňující počet chromozomů a určující pohlaví, tedy chromozom Y, „získal od svého nebeského Otce… Lidé, tato krev byla živá po více než 2000 letech!“⁷

To dokazuje, že Ježíš Kristus opravdu nebyl zplozen mužem, tedy obyčejným člověkem, ale nadpřirozeným způsobem. Pokud by byl náš Spasitel zplozen pohlavním stykem muže a ženy, musel by mít tak jako každý jiný člověk ve všech svých buňkách, tedy i v buňkách své krve, 46 chromozomů. Přitom Ježíšova krev byla lidská krev skupiny AB-, kterou má asi 5 % světové populace.

Udělejme si tedy resumé toho, co bylo uvedeno v předchozím textu: Ježíš Kristus byl počat nadpřirozeným způsobem. Jeho Matka Panna Maria byla pozemská žena, ale svého Otce měl v nebesích. Svatý Josef byl adoptivní, pozemský otec Ježíše Krista. Náš Spasitel se narodil 25. prosince roku 1 před n. l. a zemřel 3. dubna roku 33 našeho letopočtu.

Pozn. redakce:

Údaje uvedené v článku jsou exaktním potvrzením naší katolické víry. To už se stalo několikrát v dějinách, zejména v případě turínského plátna nebo roušky z Manopella. Díky Pánu za to! Nicméně stále nutno mít na paměti, že zjevená pravda se neopírá o exaktní vědu a výsledky jejího bádání. Bůh nám nezjevil přesné datum svého narození v Betlémě, proto kdo nadále je přesvědčen, že Kristus se v skutečnosti narodil v letech 7–6 před n.l., vůbec se neocitá v rozporu s katolickou vírou a má na tento názor právo. Koneckonců Církev sama se v posledních staletích k němu přikláněla v domnění, že mnich Dionysius Exiguus, o němž K. Dučák v článku píše, se při přepočtu římského letopočtu na křesťanský zmýlil o několik let. Vycházelo se z toho, že Herodes, vrah betlémských dětí, zemřel podle údajů Josefa Flavia v letech 6–5 př. n.l., čili se nemohl Kristova narození dožít. Teprve v poslední době moderní biblisté a apologeté (Thiedde, Hesemann aj.) poukazují na to, že Flaviův údaj není jednoznačný, hovoří pouze o ukončení Herodovy vlády nad Palestinou, ne o smrti, vládu pak převzal jeho syn Archelaus, nicméně Herodes si ponechal správu Jeruzaléma a zemřel údajně až r. 3–4 n.l.

To ale není pro katolickou víru podstatné a důležité, stejně tak jako otázka, jestli to, co se našlo pod Golgotou, je skutečně Archa úmluvy nebo ne (ten důkaz krve Kristovy uváděný autorem je ovšem exaktně nezpochybnitelný). Pro naši víru je však rozhodující a klíčový fakt, že Ježíšův život, zázraky, smrt a Vzkříšení jsou doloženy mnoha očitými svědky, kteří právě za toto svědectví byli ochotni položit – a stovky jich také položily – svůj život. O to opíráme svoji víru v Boží zjevení Nového zákona na prvním místě.

Poznámky: