Naše masmédia opět dostala „kanonenfutr“ proti Katolické církvi. V pražském Arcibiskupském paláci proběhla prezentace knihy autorů Luboše Procházky a Radima Panenky „Spiknutí – pravda o pokusu odstranit prezidenta ČR“. Doslov napsal emeritní pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka, který se této prezentace osobně účastnil. Mainstreamová média okamžitě zahájila „těžkou palbu“. Kniha je prý plná lží a pomluv, exprezident Zeman se tak údajně chtěl pomstít svým protivníkům. Katolická církev tím, že se prezentace konala v Arcibiskupském paláci a kardinál Duka, autor doslovu ke knize, byl na ní přítomen, postavila prý de facto na stranu zla, manipulace a nenávisti, což je dlouhodobě spojováno s exprezidentem Zemanem. Zorganizovala se i protestní petice, pod níž se podepsaly údajně 3 tisíce katolíků.

Naše Česká biskupská konference se této kampaně zalekla a šla „do kolen“. Vydala prohlášení, že se od akce distancuje a chápe pohoršení, které tím bylo vyvoláno, pražský arcibiskup mons. Jan Graubner se vyjádřil, že „neměl potřebné informace, o co se jedná“.

Při objektivním pohledu na věc vzniká ale otázka: Bylo opravdu zapotřebí takhle ustupovat mediálnímu tlaku? Já osobně jsem uvedenou knihu nečetl a ani číst nehodlám, považuji to za ztrátu času, mám mnohem důležitější věci na práci než se zabývat údajnou snahou zbavit prezidenta Zemana jakéhokoliv vlivu využitím jeho hospitalizace. Neřeším proto ani, jestli kniha „Spiknutí“ je pravdivá nebo plná lží. Ale i kdyby byla tím druhým, tak lží a nenávistí je v naší politice tak obrovské množství napříč politickým spektrem, že by se tím mohly „dláždit chodníky“. Zeman a jeho přívrženci by rozhodně nepředstavovali žádnou výjimku. Média jednostranně a pokrytecky se již dlouho rozhořčují nad lžemi, podvody a mstivostí Zemana a jeho „Fan klubu“, ale „zahrávají do autu“ např. kolosální lež současného prezidenta, jenž delší dobu trapně zapíral, že byl za komunistické éry agentem vojenské kontrarozvědky. A mohli bychom pokračovat…

Ale zpět ke kauze. O co se vlastně jednalo? V čem došlo u Katolické církve k faux pas? Pouze v tom, že tato ryze politická akce, nemající nic společného s katolickou vírou a náboženstvím, se konala v oficiálních církevních prostorách. Tam nepatří a v tom má prohlášení ČBK pravdu. K prezentaci „Spiknutí“ se nabízel dostatek prostor v kongresových sálech hotelů apod. A jestli kardinál Duka ke knize napsal doslov a účastnil se prezentace, nejednal přece jménem Církve, ale pouze jménem svým, nota bene již je důchodcem, nikoli úřadujícím pražským arcibiskupem. A pokud ho pojí s exprezidentem Zemanem nějaké přátelství, tak má jako každý občan této republiky plné právo sám si své přátele vybírat a nikdo ho nesmí za to dehonestovat.

Proto ze strany pražského arcibiskupství pouze stačilo vydat prohlášení, že se stala chyba a příště se žádné ryze profánní akce v prostorách Arcibiskupského paláce konat nebudou. Vše ostatní je pouhá bouře ve sklenici vody. Žádný veřejný hřích ze strany lidí Církve nebyl spáchán, jen chybné rozhodnutí neprozíravého příslušného činitele na arcibiskupství. V celé záležitosti pouze stačilo dotyčnou osobu varovat, aby se nic podobného příště neopakovalo, jinak by z toho byly vyvozeny důsledky.

Jestliže však se celou záležitostí dokonce zabývá celá ČBK, jež hovoří o „pohoršení“, pak stačí jen přirozená logika a zdravý lidský rozum ke konstatování, že toto už je přehnané. Bezděčně se vybavují Spasitelova slova „Cedíte komára a polykáte velblouda“. Jde o poníženou kapitulaci před mediální propagandou, nota bene jedná se též o popření samotného principu nepolitičnosti církevní reprezentace, jíž přísluší pouze vyjadřovat se k morálním aspektům politických kauz, nikoli podporovat tu či onu politickou stranu. ČBK ale v tomto případě jednoznačně podpořila politický tábor Zemanových odpůrců, jak si přála masmédia – a to je chybné.

Ptám se, proč ztrácí ČBK drahocenný čas takovými s odpuštěním „pitomostmi“, když jsou ve hře mnohem závažnější záležitosti? Proč se nechá zastrašovat mediálním tlakem? Proč řeší bouři ve sklenici vody, ale před skutečnou bouří zavírá oči? Píše o „pohoršení“ jedné knihy z rezortu praktické vysoké politiky, ale dosud jsem nezaznamenal, že by alespoň se stejnou vehemencí se vyjádřila k záplavě a nebezpečí pornografie, jež ničí lidskou morálku a psychiku. Proč se ČBK jako celek nevyjádřila před 6 lety k odporně nemravné a rouhačské hře brněnského divadla „Na provázku“ „Naše násilí, vaše násilí“, v níž Kristus sestupuje z kříže a znásilňuje muslimku? Není snad právě toto pádným důvodem pro celou ČBK, aby se tím zabývala místo prkotiny nepatřičného pronajmutí sálu pražského arcibiskupství k politické akci? Pokud si vzpomínám, byl to tenkrát z biskupů pouze dnes napadaný kardinál Duka, kdo radikálně tuto příšernou blasfémii odsoudil (omlouvám se, jestli jsem někoho nedopatřením vynechal).

A jsou ve hře další příšernosti: propagace praktikované homosexuality a snaha definovat ji jako „manželství“, transgenderismus, potraty, oplodnění in vitro, ve vnitrocírkevní sféře kolosální bludy hlásané bez postihu na církevních učilištích i z kazatelen (např. Tomášem Halíkem), liturgické excesy (P. Václav Vacek, jak jsme nedávno psali) a katastrofální neznalost církevní nauky u mladých i starších katolíků. Proč se ČBK nezabývá těmito závažnými a klíčovými věcmi a místo toho se věnuje hloupostem á la prezentace knihy Spiknutí v Arcibiskupském paláci jen proto, že byl na Církev v důsledku toho vyvinut mediální nátlak? Proč se této masáži nevzepře? A dalo by se v těchto „proč“ pokračovat. Máme naději na odpověď?