Prefekt vatikánského Dikasteria pro nauku víry kardinál Victor Fernández představil na tiskové konferenci ve vatikánském tiskovém středisku 8. dubna nový dokument „Dignitas Infinita“ (dále jen DI), schválený papežem Františkem. O něm pojednáme blíže, až budeme mít k dispozici oficiální český překlad, jenž v době, kdy píšeme tento článek, neexistuje.

Pro nás je ale signifikantní, co kard. Fernández na této tiskové konferenci řekl mimo jiné. Věnoval se otázce homosexuality a s odvoláním na DI, jež odsuzuje každou nespravedlivou diskriminaci, agresi a násilí vůči těmto osobám prohlásil, že v některých zemích jsou lidé pro svou sexuální orientaci zatýkáni, mučeni a zabíjeni. „Jsme pro depenalizaci! O tom není pochyb,“ zvolal Fernández. „Stojíme před velkým problémem“ a „útokem na lidská práva“, řekl a uvedl, že byl „zděšen“, když si přečetl komentáře katolíků, kteří žehnali zákonům proti homosexuálům přijatým vojenskou vládou jedné takové země: „Když jsem to četl, zatoužil jsem zemřít“.

Kard. Fernández měl na mysli nedávno přijatý zákon proti homosexuálům v africké Ugandě, který podpořila i tamní katolická biskupská konference. Legislativní postihy proti jednopohlavním sexuálním stykům platí v této zemi již léta, nicméně neustále docházelo k odvolávání se k soudům, až nakonec Nejvyšší soud Ugandy uznal zákon v nynější podobě, který prezident Yoweri Museveni (vyznáním anglikán) podepsal 23. 2. 2024.

Co tak „nelidského“ tento zákon obsahuje, že vzbudil takové rozhořčení kardinála Fernándeze? Stanoví tresty vězení s nejvyšším doživotním pro homosexuální a lesbické styky s nezletilými a s osobami AIDS/HIV. Prezident se vyjádřil, že zákon je nutný, neboť „agresivní západní skupiny se snaží verbovat děti pro homosexualitu“. Trestná je také každá propagace homosexuality a vůbec ideologie LGBT v médiích i jakkoliv na veřejnosti, jakož i každý homosexuální nebo lesbický styk budící veřejné pohoršení. Téměř identické zákony jako Uganda má 37 afrických zemí.

A Evropa? Až do 60. let měla řada států v této věci podobnou legislativu jako nyní Uganda. Praktikovaná homosexualita byla chápána jako jednání proti přírodě narušující veřejnou mravnost a ohrožující řádnou monogamní rodinu. Osobám LGBT byla nabízena možnost konverzní terapie, která byla v mnoha případech úspěšná, jak dokazují výsledky holandského psychiatra Gerarda van Aardwega a mnoha dalších.

Faktem je – a Afričané mají pro to důkazy – že vyspělé státy Evropy a Severní Ameriky jim vnucují gejovskou propagandu. Různé organizace se snaží pomocí přednášek, tisku a videí vzbuzovat u mládeže jednopohlavní orientaci. Mnohé z těchto dětí jsou unášeny do Evropy nebo Ameriky, kde končí v hetero- nebo homosexuálních hampejzech. To není žádný hoax, ale zprávy německé katolické organizace Solwodi, která tyto strašlivé zločiny publikuje a organizuje pomoc obětem.

Bude mít proto rozumný člověk Uganďanům za zlé, když se tomuto novodobému otroctví brání a zákonem postihují každou aktivitu, jež k tomu směřuje? To by si měl uvědomit i kardinál Fernández. Vždyť přece dokument DI hovoří i o novodobém otroctví jako porušování lidské důstojnosti. Toto snad do této kategorie nespadá? To snad není „útok na lidská práva“, nad nímž se tolik rozhořčuje?

Trestnost propagace homosexuality, zvláště pak mezi mládeží, jakož i trestnost jednopohlavního styku s nezletilou osobou nebo s člověkem postiženým nemocí AIDS/HIV je požadavkem přirozeného mravního zákona a zdravého rozumu, ochranou jedince i společnosti. Africká Uganda si zaslouží ze strany katolíků naopak ocenění – a ne odsouzení. Tato země se může pochlubit katolickým mučedníkem sv. Karlem Lwangou, jenž se vzepřel homosexuálnímu chtíči svého krále (viz článek „Sv. Karel Lwanga, oběť homosexuální zvrácenosti“).

Kardinál Fernández také na uvedené tiskové konferenci požadoval změnu katechismové definice, že jednopohlavní styky jsou „vnitřně nezřízené“. Prý by doporučoval nahradit tento výraz vyzvednutím krásy heterosexuálního styku, jemuž se ten homosexuální nemůže rovnat. Jenže – i když se heterosexuálnímu nemůže rovnat – není už „nezřízený“, což diametrálně odporuje katolické nauce.

Katolická mravouka se nemůže změnit. Homosexuální styky vždycky jsou a budou objektivně hříšné, neboť takovými je označují Písmo sv. i Tradice. A jsou-li hříšné, mohou být i podle světských zákonů trestné, pokud ohrožují obecné dobro, jak píše sv. Tomáš Akvinský. Na tom nic nemůže změnit ani kardinál Fernández.