Navenek žádný problém. Jsou tam i vysocí církevní hodnostáři, současný papež František už v době, kdy byl jako kardinál Jorge Bergoglio arcibiskupem v argentinském Buenos Aires, přijal čestné členství v Rotary klubu. V Německu někdy kolem r. 2015, jak bylo oficiálně publikováno, téměř polovina katolických biskupů náležela k této organizaci.

Co je to vlastně za společnost? Objevují se tu a tam mediální informace, že jde o odnož zednářství. Tomu se ale oni brání, tvrdí, že s tím nemají nic společného. Nejsou na rozdíl od zednářů utajovaní, jejich seznamy jsou běžně publikovány na internetu. Dle jejich vlastních stanov jde o ryze dobročinné organizace podnikatelů a manažerů, které financují řadu veřejně prospěšných a dobročinných projektů, nejsou výjimkou ani opravy kostelů a příspěvky na provoz církevních charitativních institucí. Zdálo by se tedy, že vše je v pořádku. Mnoho praktikujících katolíků a duchovních osob se proto svým členstvím v Rotary klubu vůbec netají.

Jenže naše pozornost okamžitě zbystří, když si přečteme Ročenku Velkého východu Francie (nejpočetnější zednářské obedience) z r. 1976, která píše o 93 tzv. zednářských bratrstvech, jakýchsi k zednářství přidružených organizací, mezi nimiž Rotary klub stojí na prvním místě (tato informace se nachází v knize Arnauda de Lassus: Masoneria, intrygujaca tajemniczość). Navíc zakladatelem Rotary klubu byl r. 1905 Paul Harris, bohatý advokát z Chicaga v USA, který se veřejně chlubil svou příslušností k zednářské lóži. Francouzský Slovník svobodného zednářství o Rotary klubu výslovně sděluje, že „co do své podstaty je tento klub zednářský“.

To vše je ale minulost. Současnost může být jiná, teoreticky rotaryáni mohou skutečně dnes být plně odpojeni od jakýchkoliv vazeb na zednáře a věnovat se pouze charitě. Je tomu ale opravdu tak?

Ani omylem. Rakouský časopis Glaube und Kirche ve svém čísle 1/2024 zveřejnil prohlášení Klause Reinhardta, prezidenta Německé lékařské komory a zároveň jednoho z nejvlivnějších německých rotaryánů, jež bylo publikováno v Rheinische Post 2. 1. 2024, kde požaduje nejen totální liberalizaci potratů ve jménu zločinného „práva ženy na svobodnou volbu“, ale také drakonické tresty mnoha let vězení a vysokých peněžitých pokut pro všechny obránce nenarozených, kteří se modlí před potratovými klinikami, rozdávají letáky nebo navazují hovory se ženami jdoucími na potrat nebo s personálem kliniky. Nazývá je urážlivě „poradci na chodníku“, kteří prý „psychicky terorizují“ své spoluobčany.

Signifikantní přitom je, že Reinhardt zde nemluví ani za sebe, ani za Lékařskou komoru, ale právě za Rotary klub. Pochvaluje si, jak mnoho finančních prostředků rotaryáni vynakládají specielně na podporu potratových klinik nejen v Německu, ale vůbec na celém světě. Odvolává se na stanovy Rotary klubu, jenž čítá v Německu 55 tisíc členů, které mluví o humanitární pomoci všem potřebným jako hlavním cíli a záměru organizace. Podporu potratů považuje za nedílnou součást této aktivity.

Není známo, že by se Rotary kluby kdekoliv na světě od tohoto Reinhardtova postoje distancovaly. Není též nikde publikováno, že by Rotary klub v nějaké zemi finančně podpořil iniciativy obhájců nenarozeného života, např. poradny pro matky v tísni, jež různá hnutí pro život v mnoha státech založila a vedou. Naopak, dle vyjádření Reinhardta finanční podpora Rotary klubů je adresována právě na pomoc těm, kdo nenarozené děti vraždí. Přesně podle linie svobodných zednářů, kteří jednoznačně bez rozdílu jednotlivých obediencí a lóží podporují potratové zákonodárství a chlubí se, jako např. H. Caillavet ve Francii v 80. letech 20. stol, že právě oni mají největší zásluhu na legalizaci potratů.

Už tedy samotný fakt, že Rotary kluby podporují umělé potraty, je pro katolíky nepřijatelný. Úd Kristovy pravé církve nemůže být členem žádné takové organizace. Jsou si toho ti katoličtí hodnostáři, kteří do těchto klubů náleží, vědomi?