V únoru 2024 vysílala ČT1 seriál Božena o spisovatelce Boženě Němcové. Se zájmem jsem sledoval tento seriál, ale přiznám se, že po skončení posledního dílu jsem byl pobouřen. Je sice třeba ocenit snahu autorek scénáře o historicky věrné podání díla, ale do značné míry mě iritovala jejich snaha podat životopis Boženy Němcové jako erotický biografický thriller, který by zaručeně získal popularitu diváků. Pokud bych totiž měl velkou českou spisovatelku posuzovat podle tohoto seriálu, musel bych konstatovat, že to byla nymfomanka, jejíž život byl podřízen především potřebám jejího chtíče. A to mě pobuřuje ve vztahu k tak významné osobnosti, jejíž dílo patří ke klenotům nejen české, ale i světové literatury. Vždyť její Babička byla přeložena do několika desítek jazyků, včetně čínštiny a japonštiny.

Musím upřímně a veřejně vyznat, že mě seriál Božena pobouřil jako katolíka, ale i jako ctitele kvalitní kultury. Stále mě pronásleduje dotíravá otázka: proč se současní tvůrci literárních děl i filmů s takovým potěšením vyžívají v přehrabování se špínou, která je součástí lidského života?

Chyběla mi zde úcta a respekt k jedné z nejvýznamnějších českých literátek. A taky právo na soukromí. Sexuální život patří k intimním záležitostem každého člověka. Každý má právo na zachování soukromí. Odsuzoval bych porušení této intimity v případě každého člověka, tím více v případě spisovatelky, jejíž tvorba patří ke klenotům české i světové kultury. A tak se znovu a znovu ptám: proč se tvůrci seriálu natolik vyžívali v opakovaných erotických scénách? Vždyť už z úcty k velké umělkyni se mohli vyjádřit decentněji, s větší úctou a respektem. V životě člověka musí mít důležité místo posvátnost, úcta k mravním hodnotám. Pokud se toto ztratí, společnost začne rychle upadat. Vidíme to dnes i denně v celé Evropě, ba v celém západním světě, který se odtrhl od Boha.

Chceme-li objektivně posuzovat Boženu Němcovou, musíme konstatovat, že to zajisté nebyla světice. Jsou známé její skandální milostné aféry. Nebylo by správné glorifikovat její osobnost. Byla sice katolicky pokřtěna a měla i sňatek v katolickém kostele, ba sporadicky chodila i do kostela, ale ke svátostem nepřistupovala. Nežila tedy jako vzorná katolička a nebyla ani vzorná manželka. Zanedbávala domácnost, neuměla hospodařit s penězi, atp. Jenže toto není důvod kydat na ni špínu a do podrobností rozpitvávat její milostný život.

Musíme také uvést i významné polehčující okolnosti, které mohly přispět k jejímu způsobu života i revoltě vůči Katolické církvi. Vdávala se v 17 letech za muže, který byl o 15 let starší. Na tomto sňatku trvala její matka, takže budoucí velká spisovatelka byla vystavena nátlaku při tomto velmi důležitém kroku v jejím životě. Možná i toto byl důvod problémů v jejím manželství s Josefem Němcem. Přitom Josef Němec nebyl v principu špatným člověkem, naopak, byl to upřímný vlastenec a právě on pomohl své manželce dostat se do kruhů významných českých osobností.

Božena Němcová bezpochyby věřila v Boha, ale tak nějak svým způsobem. Nebyla vzorná katolička, dokonce ve svém životě brojila i proti Katolické církvi. I zde jí však musíme přiznat jisté polehčující okolnosti. Dostala se pod silný vliv výrazných osobností v tehdejším českém národním obrození, jehož hlavní představitelé (jako například Josef Kajetán Tyl, Karel Havlíček Borovský, ale i mnozí jiní) dávali nepokrytě najevo svůj odpor ke katolické víře. Tuto generaci charakterizoval výrazný kult Jana Husa a husitství, který silně poznamenal i Boženu Němcovou. Bohužel, pravověrně katolický proud národního obrození v Praze té doby byl slabý a Němcová se k němu nikdy nepropracovala.

Katolické učení o manželství uznává potřebu harmonického sexuálního života, ale jen v posvátném manželství při zachování katolické viry. Prvotním účelem manželství je plození a výchova potomstva. Potvrzuje to ve své encyklice Casti connubii z roku 1930 i papež Pius XI. (srov. Casti connubii, 17)

Zároveň však papež respektuje i „druhotné účely“ manželského práva, „jako je vzájemná pomoc, pěstění vespolné lásky a utišení žádostivosti.“ (Casti connubii, 60)

Posláním manželství tedy není jenom plození a výchova potomstva, i když toto je bezpochyby „prvotním účelem manželství“.

To se však týká jenom soužití dvou manželů v posvátném manželství při zachování katolické viry. Tak to od nás požaduje Bůh a my to musíme akceptovat. Ostatně, dějiny lidstva poskytují mnoho důkazů o tom, že jakékoli porušení katolického učení o manželství a nepřípustnosti mimomanželského pohlavního styku bylo doprovázeno zkázou v podobě šíření pohlavních chorob, rozpadu manželství a nárůstu počtu „žijících sirotků žijících rodičů“, tedy nalezenců, „odložených“ matkami nechtěných dětí.

I proto musím ohodnotit jako mravně zvrhlý seriál Božena, který je jednak projevem neúcty k velké české spisovatelce Boženě Němcové a jednak ohrožuje morálku společnosti svou tolerancí k propagaci sexuální promiskuity. A pokud by chtěl někdo oponovat, že maluji čerta na zeď, uvádím tyto alarmující zprávy. Podle jednoho zdroje z 13. října 2023¹ bylo v České republice v roce 2022 „skoro 2000 případů kapavky a více než 1100 lidí onemocnělo na syfilis. Stejný trend zaznamenávají lékaři v celé západní Evropě.“

Nepochybuji o tom, že kvůli tomuto mému článku se vůči mé osobě zvedne další vlna odporu a přibude počet mých osobních nepřátel, ale to mě nesmí a nemůže zastavit. My, katolické osobnosti, musíme začít bubnovat na poplach. Kdo jiný, ne-li my? Stát, který se neřídí učením Katolické církve, je určen k záhubě. A je jedno, jestli jde Českou republiku, Slovenskou republiku, nebo kterýkoli jiný stát na světě. Vidíme to nejlépe na Francii, která stále více přestává být francouzská a stojí na prahu totálního mravního rozvratu a občanské války. Státy bývalého Východního bloku na tom zatím nejsou až tak špatně, ale dokdy to tak bude? Je nezbytné začít s mravnou očistou společnosti a návratem k jejím křesťanským kořenům. Okamžitě, nekompromisně, důkladně! Dokud není pozdě! Ať neskončíme tak, jako Francie, ale i jiné země Západu, které čeká bolestní katarze.

Pozn.: