Víme z Písma sv., že Pán během své pozemské činnosti potvrzoval svá slova zázraky. To neskončilo ani po Jeho odchodu do nebe. V dějinách Církve se vyskytlo mnoho zázraků doložených věrohodným svědectvím a pečlivým zkoumáním ze strany církevních autorit. Velký počet z nich se týká právě Eucharistie, kdy při konsekračních slovech se sv. hostie zbarvila krví.

Nedávno blahoslavený italský chlapec Carlo Acutis zemřelý r. 2006 v 15 letech shromáždil díky internetu celkem 110 eucharistických zázraků z Evropy, z Latinské Ameriky a z Azie během půl druhého tisíciletí. Zdaleka to nejsou všechny, nicméně ty, jež tento mladý světec zaznamenal, mají vysokou vypovídající hodnotu. Slovenská katolická televize Lux je vydala v r. 2023 pod českým titulem „Eucharistické zázraky ve světě“.

62 z tohoto počtu je doloženo pečlivým zkoumáním církevními představenými, kteří zpočátku zaujali skeptický postoj, aby nakonec zázrak uznali. Jednalo se buď o případy, kdy z konsekrované hostie začala vytékat krev, nebo Tělo Páně se vzneslo do výše, nebo přítomní na sv. hostii viděli obraz ukřižovaného Ježíše, případně Ježíše Dítěte. To všechno je ověřeno mnoha očitými svědky. Existují o tom úřední písemné záznamy.

Nicméně současná Církvi nepřátelská mentalita, která hledí jakýkoliv zázrak zpochybnit, vznáší námitku: To vše se odehrálo před staletími, kdy víra v zázraky byla samozřejmostí, vše je vysvětlitelné masovou sugescí a hysterií… Všemohoucí Bůh zajisté věděl o těchto argumentech, proto některé z těchto eucharistických zázraků trvají dodnes a každý má možnost přímo fyzicky se o nich přesvědčit. Z Acutisem uvedených 110 je celkem 48 trvale přítomných, živých a fyzikálně zjistitelných. U 13 z nich se jedná pouze o stopy krve na korporálu, na kameni nebo na zdi, která vytekla z konsekrované hostie. To ovšem moderní skeptikové mohou opět zpochybnit konstatováním, že „kdo ví, koho krev to je a jak se tam dostala…“

Co však se popřít vůbec nedá, je skutečnost, že ve 35 případech z uvedeného počtu 48 se konsekrované hostie dochovaly až do současnosti jako čerstvé. To je v naprostém rozporu s fyzikálními zákony, neboť moučná hostie se po pár týdnech začne rozkládat. To, že v těchto situacích k tomu nedošlo, je nezpochybnitelný fakt vědecky nevysvětlitelný. Církev ho nazývá zázrakem.

Srdeční sval v agónii

A nezůstalo jen u toho. Ještě větším zázrakem je, že u celkem 10 z tohoto počtu 35 se objevily po konsekraci nejen krev, ale i kousek srdeční tkáně, která – dle vyjádření současných lékařských odborníků – „bije jako srdce člověka v agónii“. K prvnímu případu tohoto typu došlo už r. 595 přímo v Římě za pontifikátu sv. Řehoře I. Velikého. Jedna žena, který připravovala chléb ke konsekraci, hlasitě za přítomnosti tohoto svatého papeže zapochybovala o zázraku proměnění. Řehoř ji nepustil ke sv. přijímání a prosil Boha, aby ji osvítil. Při mši sv. právě ten kousek, který ona žena chystala, se náhle proměnil v srdeční sval a krev. Tato relikvie se poté složitou cestou dostala do benediktinského opatství v Andechsu v Německu, kde je uctívána dodnes.

Nejznámějším je ale zázrak v italském Lancianu někdy po r. 700. Jeden kněz východního obřadu, když sloužil mši sv., zapochyboval o reálné přítomnosti Pána v Eucharistii. Při konsekraci se okamžitě sv. hostie proměnila v živé maso a víno v opravdovou krev. Obě relikvie jsou zde uchovávány dodnes a nejeví žádné známky rozkladu, což uvádí vědce v úžas. Mnohokrát je zkoumali a zjistili vždy totéž: jde skutečně o lidskou srdeční tkáň člověka ve smrtelné agónii a hrudky zaschlé krve krevní skupiny AB, té samé jako na turínském plátně.

Dalším podobným případem je zázrak v italské Bolseně r. 1263, kde český kněz Petr také při proměňování pochyboval – a náhle po rozlomení sv. hostie vytryskla krev. Tělo Páně se zaschlou krví a tkání je uchováváno v Orvietu a tento zázrak byl vedle zjevení bl. Juliány z Lutychu jedním z podnětů k zavedení svátku Božího Těla. Podobné zázraky tohoto typu ze středověku, ale dodnes živé, se udály v holandském Boxmeeru, v portugalském Santarému a ve španělském O´Cebreiru.

Nejpřesvědčivějšími jsou ale eucharistické zázraky moderní doby: r. 1992 a poté r. 1996 v argentinském Buenos Aires, kdy konsekrovaná hostie spadla během rozdávání sv. přijímání na zem a byla dána k rozpuštění do nádobky s vodou. Hostie se ale proměnila v maso a krev. Odborníci pod vedením věhlasného profesora Castaňona Gomeze vynesli jednoznačný závěr: jedná se o srdeční sval a krevní skupinu AB. Téměř zcela identické případy se odehrály r. 2008 v polské Sokólce a r. 2013 v polské Legnici. I tady lékařské fakulty shodně potvrdily: jedná se o lidskou srdeční tkáň člověka v agónii a krevní skupinu AB. Ve venezuelské Betanii r. 1991 při půlnoční mši sv. o Vánocích se při konsekračních slovech na hostii objevila krev, která zaschla a je dodnes čerstvá. I tady vědecký rozbor potvrdil: jde o lidskou krev skupiny AB, neshodující se s krví celebrujícího kněze.

Existují však v moderní době též zázraky, které bl. Carlo nezaznamenal. K nim patří např. událost v mexické Guadalajaře r. 2013, kde místní kněz José Gudino slyšel při modlitbě tajemný hlas, aby přenesl monstranci s Tělem Páně z boční kaple na hlavní oltář a nechal rozezvučet zvony, aby se shromáždili věřící. Když tak učinil, bylo to ve tři odpoledne, sv. hostie se koupala v krvi. Lékaři zjistili, že i v tomto případě, jakož i u všech zázraků s Krví Páně, se jednalo o krevní skupinu AB.

R. 1970 v německé obci Stich těsně na hranici se Švýcarskem místní kněz odcestoval a poprosil švýcarského kolegu „za čárou“, který to měl do vesnice nejblíž, aby jej zastoupil. Tento švýcarský pater staršího věku neakceptoval NOM a sloužil v tradičním ritu. Během konsekračních slov došlo ke krvácení sv. hostie a k vytvoření svalové tkáně. Příslušná laboratoř ve švýcarském Curychu vynesla jednoznačný verdikt: lidská srdeční tkáň a krevní skupina AB.

A eucharistický zázrak se udál také u nás před pár lety v obci Šumice na jižní Moravě, kde při sv. přijímání spadla sv. hostie na zem a byla umístěna v nádobce s vodou. I tady se vytvořily tkáň a krev. Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně již dle oficiálního sdělení našich církevních míst potvrdila jejich pravost a krevní skupinu AB.

Tyto nejnovější eucharistické zázraky se odehrály při mši NOM. To ukazuje, že i tento ritus může být platný, nicméně nápadné je: ve všech těchto případech s výjimkou venezuelské Betanie se vždycky jednalo o to, že spadená sv. hostie byla dána do vody k rozpuštění. Chce Spasitel tímto říci, že si to nepřeje a trvá na dřívějších „předkoncilních“ předpisech, kdy kněz navzdory tomu, že Tělo Páně se válelo na zemi, je musel zkonzumovat? Nota bene eucharistický zázrak se udál i při celebraci tradiční mše sv. ve Stichu v případě kněze, který se nepodvolil a NOM nepřijal. Eucharistický zázrak v mexické Guadalajaře zase sděluje, že Nejsvětější svátost má být na hlavním oltáři, nikoli kdesi na boku.

Podmanivé jsou i eucharistické zázraky jiného typu. V německém Wallduernu ve 14. stol. se při konsekračních slovech vylila z kalicha živá krev na korporál a vytvořila na něm obraz ukřižovaného Krista, jenž je tam zachován dodnes. V indickém Chirattakonamu r. 2001 sloužil kněz liturgii v syromalabarském obřadu (jde o řádný východní katolický ritus), když se při konsekračnich slovech objevila na hostii tvář Spasitele a je tam dodnes.

Eucharistických zázraků je ještě podstatně víc, než stačil zachytit bl. Carlo Acutis. Hodně jich proběhlo také v Katolické církvi východních obřadů. Mnoho jich je živých i dnes, viditelných každým, kdo místa, kde jsou relikvie uchovávány, navštíví. Věda je nedovede vysvětlit, tyto skutečnosti odporují přírodním zákonům. Tady jsou nepřátelé sv. víry s protiargumenty v koncích. Maximálně se zmohou pouze na blábol, že „v budoucnosti věda vše vysvětlí“, jenže to není žádný argument. Někde jsem také četl, že prý tyto zázraky působí na hostiích dosud neobjevené bakterie, jenže představa, že by bakterie mohly vytvořit srdeční tkáň člověka v agóńii, je totálně absurdní. Bůh tady zázraky potvrzuje pravost a pravdivost katolické víry.

Byli živí jenom z Eucharistie

Pravdivost katolické nauky o Eucharistii dokazují i mystikové, kteří byli živi pouze z ní a nepřijímali vůbec potravu. Známá německá vizionářka bl. Anna Kateřina Emmerichová na počátku 19 stol. žila několik let před svou smrtí pouze z Eucharistie a nekonzumovala žádné jiné jídlo. Stigmatizovaná ct. Terezie Neumannová z německého Konnersreuthu žila pouze z Eucharistie od r. 1926 až do své smrti r. 1962, čili 36 let. Ct. Marta Robinová ve Francii nepřijímala žádnou potravu a žila jen z Těla Páně od r. 1925 až do své smrti r. 1982, tzn. 57 let. Portugalská bl. Alexandrina da Costa se živila pouze Eucharistií od r. 1942 až do své smrti r. 1955, tudíž 13 let. Lékaři v nemocnici ji vyšetřovali, aby vyloučili podvod – a nezbylo, než potvrdit, že jde o skutečnost, která se nedá přirozeně vysvětlit.

Eucharistické zázraky plně souvisí s utrpením Božského Spasitele, které si právě ve svatopostní době připomínáme. Ukazují a zároveň nám přímo fyzicky dokládají, že Jeho oběť pro naši spásu není žádnou ideologickou nebo legendární konstrukcí, ale historickou událostí úžasné lásky Boha k člověku. Lásky, kterou lidský rozum nikdy nepochopí a pro niž nikdy nenalezne odpovídající slova díků. Člověk je schopen pouze jednoho: v úžasu padnout na kolena a hluboce se klanět svému Stvořiteli, Vykupiteli a Posvětiteli.