Homosexuálním a smilnícím párům nelze žehnat

Krátce před Vánocemi vydalo vatikánské Dikasterium pro nauku víry se souhlasem papeže Františka dokument „Fiducia supplicans“ (dále jen FS), který musí pobouřit všechny věrné katolíky. Nemáme dosud jeho český překlad, nicméně plný text existuje v němčině na webu www.katholisches.info, stejně tak i na anglojazyčných portálech. Nicméně i u nás na www.cirkev.cz nebo na www.christnet.eu se lze seznámit s obsahem tohoto pochybného dárku všem věrným katolíkům.

FS legalizuje možnost žehnání kněží homosexuálním a lesbickým párům. A nejen jim, nýbrž i heterosexuálním párům žijícím ve smilstvu nebo cizoložství. Zdůrazňuje sice, že nauka Církve se nemění, píše, že žehnání nesmí v žádném případě připomínat svatební obřad nebo liturgické požehnání. Prý nelze žehnat hříchu a neregulérním vztahům, pouze „párům“.

Jenže to je farizejství nejhrubšího zrna, vůči němuž by si Spasitel určitě nebral servítky. U sv. Matouše na několika místech čteme, jaká ostrá slova použil proti farizeům za jejich chytrácké teorie, např. že prý přísaha při chrámu nic neznamená, ale přísaha při chrámovém zlatě ano. Podobnou zvrácenou logiku - jak skvěle analyzuje ve svém odmítnutí tohoto dokumentu bývalý prefekt Kongregace pro nauku (dnes se nazývá Dikasteriem) kardinál Gerhard Ludwig Mueller – vykazuje i FS. Dušuje se, že nedovoluje žehnat hříchu, pouze žehnat „párům“ žijícím ve hříchu.

Jenže jak může prefekt Dikasteria kard. Victor Fernandez nevědět, že pár, kterému má kněz žehnat, se zformoval jako pár právě spácháním hříchu a hříchem se jako pár udržuje? Žehnat takovému páru znamená tedy naprosto logicky žehnat hříchu, v němž pár žije, a který je původcem a udržovatelem toho, že dané dvě osoby tvoří pár a jako pár existují. Oddělovat tedy od sebe „hřích smilstva a homosexuality“ a „pár, který v něm žije“ je čirá farizejská kazuistika, na níž nic nemění ani teze FS o tom, že prý lidé žijící v tomto hříchu mohou vykazovat i „pozitivní hodnoty“ věrné a obětavé lásky. Fakt těžkého hříchu tím neodstraní, to mohou učinit jen samotní aktéři pouze tím, že se rozhodnou ve hříchu dále nepokračovat a skoncovat s tímto způsobem života.

Je možno samozřejmě udělit kněžské požehnání jednotlivcům, i když žijí v těžkém hříchu. Takové platí konkrétní lidské bytosti v její celistvosti bez ohledu na to, v jakém stavu se před Bohem nachází. Každý člověk byl stvořen „k obrazu Božímu“, i když těžký hřích tento obraz ničí. Kněžské požehnání mu má dopomoci k obrácení a nápravě života. Totéž platí i o liturgickém požehnání kněze na závěr mše sv. Proto kdyby se jednalo o požehnání homosexuálům nebo jiným smilníkům pouze jako jednotlivcům nebo hromadné jako účastníkům liturgie, tak je to v pořádku, tady nelze hovořit o žehnání hříchu, nýbrž o žehnání lidské osobě, jež v sobě zahrnuje i pomoc při úsilí zbavit se závislosti na hříchu. Proto zpovědník, když odmítne udělit penitentovi rozhřešení, neboť se nemíní vzdát svého života v těžkém hříchu, mu udělí místo toho požehnání, jež mu má mimo jiné též dopomoci k uznání své viny před Pánem.

Ale FS výslovně mluví nikoli o žehnání jednotlivcům, nýbrž o „žehnání párům". Jenže právě to, že oni jsou buď homosexuálním, nebo v konkubinátu žijícím heterosexuálním párem, je těžký hřích. Žehnat takovému páru právě jakožto páru se tak rovná žehnání jeho hříchu. Tak předkládá své důvody proti FS kardinál Mueller.

Trestní zákoník ČR má paragraf o „zločinném spolčení", což znamená, že např. nejen samotná vražda je trestným činem, ale už i vytvoření společenství osob, které ji připravují. Taková komunita je neoddělitelnou součástí páchání trestného činu vraždy. Dosaďme si místo „zločinného spolčení" termín „hříšné spolčení" – a hned se nám rozjasní. Vytvářet společenství dvou nebo více lidí za účelem páchání hříchu homosexuality, smilstva nebo cizoložství je neoddělitelnou součástí tohoto hříchu. Světští zákonodárci v tom mají jasno. Proč ne papež František a Dikasterium pro nauku víry? Proč šíří zmatené teze, že hříchu nelze žehnat, ale společenství osob, jež na základě hříchu vzniklo a hříchem je udržováno, ano?

Nebezpečné konsekvence

Legalizace žehnání párům žijícím ve hříchu je vysoce nebezpečná, neboť může vyvolat lavinu žehnání jakékoliv skupině osob, jež svedl dohromady a udržuje právě hřích, který společně páchají. Jestliže lze žehnat homosexuálním nebo smilnícím heterosexuálním párům, tak proč ne např. personálu potratové kliniky? V intencích logiky FS nejde přece o žehnání těžkých hříchů vražd nenarozených dětí, jichž se dopouštějí, ale o „žehnání tohoto společenství osob podílejících se na potratu"! I u nich by se přece daly najít „pozitivní hodnoty", kvůli kterým si požehnání zaslouží, např. snaha zabránit pokoutním potratům, které jsou pro ženy životu nebezpečné, nebo ochota pomoci jim v těžké sociální situaci apod.

Nebo proč neudělit požehnání lupičské bandě přepadající obchody a banky? Samozřejmě to neznamená žehnat jejím hříchům loupeže a krádeže, ale pouze těmto osobám, jež se těchto těžkých hříchů dopouštějí. I zde přece mohou existovat „pozitivní hodnoty", např. když tito lupiči se chtějí vyvarovat střílení svých obětí atd.

A do třetice této sžíravé ironie lze ještě doplnit: Proč nežehnat také komunitě lidožroutů, která se schází k pojídání bílých zajatců? Jules Verne ve svém fantastickém románu „Dvacet tisíc mil pod mořem" uvádí fiktivní rozhovor hlavního hrdiny se svým sluhou, kde sluha jej ujišťuje, že se nemusí bát vstoupit na ostrov lidožroutů, protože „tito lidojedi své zajatce pojídají počestně". Hrdina románu však odmítá s tím, že se nechce „dát sežrat, ani počestně ne". Ano, tato „počestnost" vůči svým obětem může být „pozitivním hodnotou", kvůli níž si i tato lidožroutská komunita zaslouží kněžské požehnání.

Záměrně jsme se uchýlili k sarkasmu, abychom se pokusili demonstrovat. k jakým hrůzným logickým závěrům může tento nejnovější vatikánský dokument v budoucnosti vést. Proto katolík,.věrný vznešené nauce Kristově, jej musí zákonitě odmítnout.

Odpor uvnitř Katolické církve

Dobou zprávou ale je, že se zvedá v Katolické církvi odpor proti tomuto dokumentu. Pokusíme se vypočítat některé jeho projevy:

Papežem Františkem protiprávně sesazený biskup z Tyleru v USA mons Joseph Strickland publikoval na portálu LifeSiteNews výzvu všem katolíkům a především biskupům, aby FS kategoricky odmítli.

Kněžské bratrstvo sv. Pia X. hovoří ve svém prohlášení podepsaném přímo samotným představeným P. Davidem Pagliaranim o „skandálu" a „klamání věřících".

Arcidiecéze v kazašské Astaně oficiálně udělila kněžím výslovný zákaz žehnání homosexuálním a všem ve hříchu proti 6. přikázání žijícím párům a nepokrytě nazývá FS „podvodem". Podepsáni jsou arcibiskup-metropolita Tomasz Peta a světící biskup Athanasius Schneider.

Biskupské konference afrických zemí Malawi, Zambie a Nigérie odmítly dokument ihned po jeho ohlášení. Do dnešního dne se k nim následně připojily episkopáty afrických států Ghany, Beninu, Toga a Rwandy. Z neafrických biskupských konferencí odmítl FS jednoznačně latinský episkopát Ukrajiny.

Pochybný dokument odsoudili i někteří jednotliví kardinálové a biskupové, např. kardinál G. L. Mueller (srvn. výše), kardinál z holandského Utrechtu Willem Eijk, švýcarský emeritní biskup Marian Eleganti, biskup ze španělského Alicante José Munilla, z Minasu v latinskoamerickém Uruguai Jaime Fuentes aj. Proti se vyslovil i právník arcidiecéze New York v USA mons. Gerald Murray. Také známý odpůrce papeže Františka arcibiskup Carlo Maria Viganó ostrými slovy zkritizoval tento dokument.

Ani některé episkopáty, které chtějí být vůči Františkovi loajální, si ve svých prohlášeních netroufají vyslovit vyložený souhlas s pochybnými tezemi FS. Polská biskupská konference např. tvrdí, že dokument se vztahuje pouze na možnost žehnání jednotlivcům a nikoli párům, zamlčuje však, že v textu se jasně a jednoznačně píše o žehnání „párům". Podobně se vyjadřují i někteří biskupové v USA. Samozřejmě němečtí hierarchové Baetzing, kard. Marx a další FS nadšeně přivítali, stejně tak ikona hnutí LGBT v Katolické církvi P. James Martin SJ z USA, který již delší dobu veřejně žehná homosexuálním a lesbickým párům. To samozřejmě nepřekvapuje.

Podle všeho je ale vidět, že odpor proti tomuto strašlivému dokumentu je tentokrát silnější než proti dřívějším zavádějícím, které současný pontifik zveřejnil – a to je určitou nadějí do budoucna. Podpořme proto všechny ty, kteří vzdorují, svojí modlitbou nebo dle možnosti projevem souhlasu.